29.3.2024 | Svátek má Taťána


ROZHOVOR: V něčem jsem „netypický“ lidovec

8.3.2019

Vy jste se umístil na prvním místě ze všech českých europoslanců, pokud jde o vypracování zpráv, kdy jste jich celkově udělal 84 (pro srovnání druhá nejlepší, europoslankyně Martina Dlabajová z ANO - 46, třetí nejlepší europoslanec Jiří Maštálka z KSČM jich zvládl 37). Proto se Vás, jakožto jednoho z „premiantů“, chci zeptat, zda podle Vás tato statistika skutečně dostatečně vypovídá o Vaší práci v Evropském parlamentu.

Hodnotit jen podle jednoho parametru nikdy nemůže být zárukou objektivity a vždy by se měla aktivita hodnotit jako celek. Vyhrát ale zrovna u zpráv je velmi potěšující, protože o ně se vždy bojuje nejvíc a člověk opravdu musí prokázat znalost tématu, manažerské schopnosti i umění politické argumentace, aby zprávy získal. Zpráva je totiž klíčovým prvkem při vzniku nové legislativy a zpravodaj nese zodpovědnost za přijmutí či odmítnutí pozměňovacích návrhů i zprávy celkově. Je to tedy něco jako manažer firmy, pokud neodvede dobrou práci, spočítá mu to „správní rada“ v podobě ostatních kolegů europoslanců a další zprávy už třeba nikdy nedostane. Více zpráv je takovou odměnou za dobrou práci v minulosti.

Je podle Vás fér podle této statistiky srovnávat i další poslance, zejména ty, kteří se usadili na spodních příčkách žebříčku? Nebo je práce v europarlamentu tak subjektivní, že se hodnotí jen těžko?

Na důležitou zprávu má nárok každý europoslanec pracující intenzivně ve výborech (pozn. jsou i europoslanci, kteří v žádných výborech nejsou, není to totiž povinné). Platí ale, že nic nespadne do klína jen tak a člověk se musí hlásit a ze začátku třeba i přijmout něco, co nebude zrovna jeho nejoblíbenější šálek kávy. Pokud tedy někdo má po čtyřech letech mandátu jen jednu zprávu, tak je oprávněné se ptát, na čem v parlamentu celou tu dobu pracoval. Jiná situace ale může být u poslanců zastávajících některou z vysokých pozic v Evropském parlamentu. Ti mají méně času na legislativní práci a je u nich určitě potřeba spíše přemýšlet nad jejich vlivem.

Které z činností, jenž statistika dokáže zachytit, mají podle Vás největší vliv na prosazení českých zájmů v europarlamentu? Vypracování zpráv, pozměňovací návrhy k nim, nebo třeba proslovy na plénu? A proč?

Rozhodně ty zprávy, protože zpravodaj má přímou možnost ovlivnit předkládanou legislativu a jak už jsem zmínil, je to on, kdo rozhoduje, zda se o nějakém pozměňovacím návrhu bude aspoň hlasovat na výboru. Jinými slovy má zpravodaj právo něco rovnou označit za bezpředmětné či mimo téma. Pozměňovací návrhy ale také hrají důležitou roli, hlavně třeba u témat k migraci nebo bezpečnosti, kde my Češi máme často úplně opačné názory než třeba kolegové ze Švédska, Itálie nebo Řecka. Proslovy na plénu jsou individuálním vyjádřením názoru poslance na věc, a když budu velmi upřímný, nezřídka mají jen důležitost jednoho postu na sociálních sítích. Skutečná práce se totiž odvíjí na výborech, v trialozích a při dalších jednáních, kde máme největší šanci prosadit české zájmy. Málokdo si totiž tvoří názor až na plénu, tam už většinou všichni chodíme s tím, že víme, jak budeme hlasovat. Pokud mám tedy hodnotit jen věci zachytitelné statistikou, tak největší vliv na prosazení českých zájmů v EU mají zprávy a pozměňovací návrhy.

Můžete nějak charakterizovat vaše působení v europarlamentu? O co se tam snažíte a čeho jste dosáhl? Poprosím i o konkrétní příklady.

Osobně jsem aktivní ve třech výborech. Nejdůležitější je pro mě výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE), kde řešíme bezpečnost a věci okolo migrace. Mohl jsem tak navrhnout několik opatření do směrnice o boji proti terorismu, prosadil jsem, aby se při kontrolách na vnějších hranicích Schengenu používaly i databáze Interpolu, jsem autorem přijatého návrhu o automatickém sdílení daktyloskopických databází mezi všemi zeměmi EU a taky jsem mohl zastavit automatické přijetí návrhu DUBLIN IV pro jednání v trialogu.

Dále jsem v kontrolním výboru (CONT) a také v rozpočtovém výboru (BUDG), což se skvěle doplňuje jak vzájemně, tak i s prací v LIBE, protože jsem například měl skutečně dobré argumenty při projednávání zvýšení objemu financí na bezpečnost a řešení migrace. Výrazně jsem tak přispěl tomu, že se rozpočet na tuto oblast zvedl z původních 2018,5 mil euro v roce 2015 na víc než dvojnásobek jak v roce 2016, tak i v dalších letech. I při současných jednáních o novém víceletém finančním rámci se daří zachovat této oblasti prioritu. A také se daří bojovat proti různým šmejdům, ať už to jsou ti, kteří zneužívají evropské dotace, nebo ti, co stáčejí počet najetých kilometrů u aut.

Obecně je pro mě ale úplně nejdůležitější to, že se z pozice europoslance dá pomoci Čechům, kteří se ocitli v nouzi v zahraničí. Z poslední doby je známá např. kauza řidiče kamionu Jiřího Sagana, ta je ale jen takovou špičkou ledovce, protože neoprávněně sankcionovaným kamioňákům pomáhám systematicky celý mandát. Pak jsem se angažoval třeba v případu paní Michalákové a v dalších norských kauzách, v případu Renaty Rolle, která přišla vinou zvůle úřadů ve Švýcarsku o syna, ale podařilo se zachránit aspoň dceru. Tento případ jsem nijak zvlášť nemedializoval, někteří jej ale mohou znát z knihy Markéty Šichtařové Ukradený syn. Pak to byla z těch známějších věcí třeba pomoc humanitárnímu pracovníkovi Petrovi Jaškovi, který byl v Súdánu odsouzen k absurdně vysokým 24,5 letům vězení, dále válečnému novináři Radanu Špronglovi, který byl ve vazbě v Thajsku a hrozilo mu 5 let – a ještě bych mohl dlouho pokračovat, nicméně stejně hodně lidí řekne, že jsem aktivní jen před volbami, proto spíš už jen odkážu třeba na mé webové stránky, blog nebo sítě, kde se o všem snažím pravidelně informovat a každý si může ověřit, že třeba mé protimigrační názory jsou dlouhodobě konstantní a jsem v tomto takový „netypický“ lidovec.

 Ptal se Marek Korejs, PL, 5.3.2019

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, člen Rozpočtového výboru Evropského parlamentu