Romský kandidát do Senátu zkouší štěstí na Vysočině

Volby do Senátu se blíží. O přízeň voličů v nich usiluje i devětapadesátiletý Zdeněk Guži, který zkouší uspět v okrsku č. 15 na Pelhřimovsku. Vyučil se elektrikářem, v období 1971 až 2000 byl zaměstnán v armádě, studoval na Pedagogické fakultě v Nitře. Od roku 2006 je zástupcem ředitele Střední odborné školy sociálně-právní v Jihlavě. Patřil k zakladatelům Romské občanské iniciativy (ROI), roku 1990 za ni byl zvolen poslancem České národní rady. Protože je jediným romským kandidátem, Romano hangos ho důkladně vyzpovídalo.

Pokud vstoupíte do Senátu, na které věci se zaměříte? Co speciálního hodláte udělat pro Romy?

Zůstávám realistou. Je zřejmé, že prostor pro změny existuje v oblasti vzdělávání, kde bych chtěl více podpořit romské pedagogické asistenty a nulté ročníky. Tam si myslím, že s ministrem Ondřejem Liškou můžeme nalézt shodu. Považuji za důležité také více motivovat rodiče romských dětí k tomu, aby své potomky posílali do škol. Nejde však zdaleka jen o vzdělávání dětí a mladých lidí. Systém musí v budoucnu pamatovat více na celoživotní vzdělávání Romů.

Pokud jde o zaměstnanost, musíme se více zaměřit na odborné vzdělávání. Věřím, že pokud jde o diskriminaci, se kterou se bohužel stále setkáváme, bude účinným nástrojem antidiskriminační zákon, který byl ve vládě prosazen. Jistě by se dalo také hovořit o lepším motivačním systému pro ty subjekty, které pomohou zaměstnat dlouhodobě nezaměstnané.

V oblasti bydlení tu vznikla agentura, která má zlepšit situaci v romských ghettech. Svou úlohu musí sehrát i ministerstvo pro místní rozvoj. To v minulosti mělo řadu programů, v rámci kterých mohly obce revitalizovat svůj bytový fond a stavět nové sociální byty. Bohužel jen malá části obcí tuto možnost využila a pokud ano, tak ne ve prospěch Romů nebo dalších znevýhodněných lidí. Je zřejmé, že bytová politika státu, krajů i obcí potřebuje změnu. Romům, mladým rodinám a častěji i seniorům nepomohou unimobuňky. Proto budu iniciovat diskusi nad tématem bytové politiky.

Stále sledujete politické dění, snažíte se zapojit do politiky. Jak to všechno dokážete skloubit se svými zálibami a koníčky? Co rodina, hudba, knížky, sport?

Zejména v poslední době mně moc času na koníčky nezbývá. Chtěl bych alespoň touto cestou poděkovat své rodině, zejména manželce, která mě podporuje. Pokud jde o mé zájmy, rád si přečtu zajímavou knihu, jinak se snažím věnovat volný čas svým vnoučatům. Můj syn pracuje u policie a dcera v sociální oblasti v Havlíčkově Brodě.

Kde nejraději trávíte dovolenou?

V poslední době na ni nebyl čas, ale rád jsem s rodinou u nás v Česku.

Působil jste v zahraniční misi SFOR v Bosně. Dostal jste se vy osobně či vaše jednotka do nebezpečných situací?

Mým úkolem bylo doprovázet velitele na různá jednání. Zejména při těchto přesunech jsme museli být velice ostražití a pozorně sledovat dění v okolí.

Jak vypadaly vztahy mezi znepřátelenými bosenskými národnostmi v oblasti, kde jste působil?

V roce 1999, kdy jsem na misi v Bosně sloužil, byla situace dost napjatá. Spory a etnická nenávist mezi bosenskými Srby, Chorvaty a muslimy přetrvávaly a přetrvávají dodnes. Vyhánění z domovů se dotklo i Romů.

Musel jste někdy čelit nějakým averzím od členů vaší vojenské jednotky nebo od místního bosenského obyvatelstva kvůli tomu, že jste Rom?

V mé jednotce a celkově v ozbrojených silách jsem se s ničím takovým nesetkal. Pokud jde o místní obyvatele, tak mám spíš dojem, že mi uniforma zjednala jistý respekt. Navíc české vojáky tam obyvatelstvo vnímalo přátelsky díky vztahům v dobách minulých. Byl jsem iniciátorem v organizování mezinárodní soutěže dětí v kreslení. Šlo o velice zajímavou zkušenost: poznat dětské myšlení v tak konfliktních oblastech a situacích.

Patří Jiří Čunek do této vlády, nebo by měl odejít?

Jiří Čunek projevil obrovskou dávku neasertivního a ne úplně rozumného jednání. A to ať už jde o jeho kroky coby starosty Vsetína, tak později jako člena vládního kabinetu. Osobně se neztotožňuji s jeho pojetím řešení romské otázky. Věřím, že budeme mít možnost si o romské problematice promluvit v Senátu.

Máte zkušenosti i z romské politiky jako aktivista Romské občanské iniciativy (ROI) a poslanec České národní rady. V čem podle vás spočívají příčiny neúspěchu romských stran a iniciativ, kterých se začátkem 90. let objevilo mnoho a dnes už jich funguje jen hrstka?

Neřekl bych, že šlo o neúspěch. ROI prosadila řadu věcí, které dosud přetrvávají: romští asistenti a úředníci na ministerstvech existují také díky krokům, které započala ROI, a stejně tak i romská rada na Úřadu vlády. K úspěchům ROI se dá započítat, že kongres Mezinárodní romské unie (IRU), kde došlo k vyhlášení romského národa a který i českým Romům přiznává status národnostní menšiny, se uskutečnil v Praze. Pokud jde o emancipační proces, šlo o důležitou dějinnou etapu Romů. Dnes už je ale situace jiná. Romové by se měli více angažovat v majoritních politických stranách a organizacích ať už jde o odbory, policii, armádu či média. Považuji za důležité, aby se Romové začali více angažovat v občanském a politickém životě a nečekali, až co jim stát poskytne.

Jaká je situace Romů v Jihlavě, v centru kraje, kde kandidujete?

Pravda je, že bych od početné romské komunity očekával vetší angažovanost. Bohužel v Jihlavě funguje jen jedno občanské sdružení, které navíc nepracuje dost systematicky, a tak se situace Romů nezlepšuje, ale spíše stagnuje.

Žili vaši předci v osadách na Slovensku, jste původem olašský Rom či je to ještě jinak?

Jsem původem slovenský Rom. Pocházím od Zvolena a vyrůstal jsem v romské osadě v Surovcích, kde dodnes žijí moji příbuzní. Od roku 1969 ale žiju v Čechách.

Dodržujete nějaké romské zvyky a tradice?

Určitě, romské tradice pro mě nejsou mrtvá věc. Moje romství se projevuje v tradičních křtinách a svatba mých dětí se nesla v romském duchu.

Podle názorů plzeňských antropologů Marka Jakoubka a Tomáše Hirta prý velká část romské kultury může za chudobu a zaostalost Romů. Co vy na to? Které zvyklosti romské kultury vidíte jako nejvíc pozitivní, a které by podle vás bylo lepší oslabit?

Bohužel doposud jsem neměl možnost do detailu studovat jejich publikace. Ale podle těch informací, které mám, si myslím, že je nutné o této věci diskutovat a že to, co tvrdí tito pánové, není zcela pravda.

Kterých romských osobností si nejvíce vážíte?

Je to Ceferino Jiménez Malla zvaný El Pelé. V době, kdy republikánská armáda ve Španělsku pronásledovala duchovní, byl El Pelé zatčen a uvězněn za to, že schovával a chránil ve svém domě mladého kněze. Ve vězení mu vojáci nabídli, že ho propustí, pokud se veřejně vzdá své víry a zbaví se svého růžence. El Pelé však odmítl. Tak byl v srpnu 1936 zastřelen popravčí četou, jeho tělo spáleno a pohřbeno do neoznačeného hrobu. Roku 1997 ho papež Jan Pavel II. blahořečil.

A kterých neromských osobností si nejvíc ceníte?

Velice si vážím humanismu Václava Havla.

V předchozích letech jste kandidoval v parlamentních volbách 1998 za lidovce, v roce 2002 za Stranu pro životní jistoty, letos jste senátním kandidátem Strany zelených. Mohl byste porovnat tyto strany ve vztahu k Romům?

Lidovci sice podporují rodinnou politiku, ale nemají jasný program týkající se Romů, SŽJ se dotkla romské otázky, ale bohužel nemá žádný vliv a tudíž ani možnost Romům pomoci. SZ se v otázce lidských práv i pomoci Romům angažuje dlouhodobě a nyní má politickou moc dosáhnout dílčích změn.

Text vyšel v listu Romano hangos / Romský hlas č. 3 / 2008