25.6.2018 | Svátek má Ivan


ROZHOVOR: Rozmanitost k demokracii patří

8.1.2018

Čeká nás hlasování o důvěře vládě Andreje Babiše, následně prezidentské volby a po nich možná jednání o vzniku nové vlády Andreje Babiše, u kterých bude minimálně do 8. března Miloš Zeman. Jde o přelomovou dobu pro český národ?

Přelomová doba je výraz, který se používá pro velké změny. Nemyslím, že se stane něco v tomto smyslu přelomového, byť jsou události nakumulovány docela hustě. Mám však naději, že by se pár věcí mohlo trochu „olámat“, aby nebyly tak ostré. Třeba by si lidé mohli uvědomit, že v demokracii bývá běžně většina lidí neuspokojena (k tomu stačí nevelká znalost matematiky). Trochu bych se bál situace, kdy by absolutní většina oprávněných voličů volila jednu stranu. To my nemuselo dopadnout dobře, však už jsme leccos zažili.

Lidé by si mohli uvědomit, že tu i po volbách budeme muset žít spolu. A že bude dobře, ať už prezidentská volba dopadne jakkoliv, aby se smířili s tím, že nově zvolený prezident třeba není „můj“ prezident, ale je to „náš“ prezident. Když vyhraje můj favorit, velmi ocením, když se takto budou chovat příznivci neúspěšných kandidátů. Když vyhraje jejich kandidát, myslím, že velmi ocení, když se tak budu chovat já.

To bychom se mohli naučit, abychom v tom budování státu zase o kousek pokročili. Vlastně ano, to by mohlo být do jisté míry průlomové.

Může to dopadnout tak špatně, že budete mít už v příštích měsících otrávený nový rok? Jaký je nejlepší a jaký je nejhorší výstup celé té série politických událostí?

Nejlepší výstup by byl, kdyby se nám podařilo zkultivovat politický život. Kdybychom se naučili oceňovat rozmanitost a konečně přestali volat po „semknutosti“ a „jednotě“. Příliš to připomíná onu „nerozbornou jednotu“, z níž téměř nebylo úniku. Demokracie, to není vláda jednoho názoru, to je umění dobře řešit spory a rozpory a různice a hádky a sváry a disonance.

Nejhorší výsledek by byl, kdyby se ti neúspěšní pokusili zvrátit běh věcí násilně, nějakým nekonečným „majdanem“. To bych měl opravdu zkažené odpoledne.

A jestli to je vůbec možné, že by se Západ mohl zachovat podobně jako Brežněv v roce 1968? V odpovědi na to vám ocituji Natalii Gorbaněvskou, jednu z oněch proslulých osmi osob, které na Rudém náměstí tehdy protestovaly proti okupaci Československa. V rozhovoru pro Lidové noviny 5. 6. 2008 na otázku „Proč se ale na potlačování občanských práv a svobod v Rusku Západ dívá s takovým klidem?“ odpověděla: „A co dělal dřív? Až na čestné výjimky, jako prezident Reagan, se vždy choval stejně. Ruští lídři pořád dokážou Západ nějak očarovat. Ale víte, proč ve skutečnosti nikdo proti Rusku dnes neříká? Protože většina západních politiků by dělala to samé, kdyby mohla, a chovala by se stejně jako Putin. Dokonce by rádi zneužívali moc, jako se to dělo za SSSR. Takže se nedívají ruským směrem kriticky, ale s obrovskou závistí.“

Zeman, Drahoš, Horáček, Topolánek. To jsou kandidáti v čele pelotonu uchazečů o Hrad. Zeman vypichuje, že si Češi nesmějí nechat nic vnucovat cizinou ani médii typu ČT. Drahoš jde na Hrad „s čistým štítem“ a chce tam vrátit slušnost. Horáček tvrdí, že „máme na víc“ a že úžasní čeští lidé dosáhnou lepšího života i lepší reprezentací Česka na Západě, což on prý dokáže. Topolánek bazíruje na ochraně hranic a „chce spojovat hospodu s kavárnou“. Co k těm jednotlivým sloganům říci?

Prezident Zeman má samozřejmě pravdu, nicméně nenechat si nic vnucovat neznamená si zabednit hlavu a mysl a nic neslyšet a nic nevidět. Znamená to pěstovat kritické myšlení, odolnost, kultivovat argumenty, a dokonce umět ve zdůvodněných případech i ustoupit nebo změnit názor, což je ale zase v souladu s prezidentem Zemanem.

Nevím, jak chce profesor Drahoš vrátit na Hrad slušnost, když jeho výmysly o ovlivňování politického rozhodování českých voličů smrdí sírou a ohněm pekelným. Že by vyháněl čerta ďáblem? Abych mu nekřivdil, myslím si, že to je slušný člověk, ale na jeho chování je patrné, že to „není on“.

Horáček je podle mého mínění nejvíce rozporná postava. Občas bych jeho výroky podepsal, pak ale řekne něco, že jen zírám. Třeba ty mýty o sametové revoluci, to už je opravdu trapné, když po pětadvacet let sám jeden z protagonistů oné doby, Petr Pithart, důsledně hovoří o předání moci. To si Horáček myslí, že by mu ve světě tyto potěmkinovské blafy papali?

Topolánek mě svým vstupem do kampaně pobavil, vnesl tam dost vzruchu a jisté nekorektnosti, což je vždycky příjemné. Tím více se ukázala bezbarvost ostatních kandidátů. Narostlé fousy mu sluší, ale k zakrytí minulosti by je musel mít „přes celého člověka“.

Slovo bych ještě věnoval Pavlu Fischerovi, protože si myslím, že jeho zpravodajství coby našeho velvyslance ve Francii v době jejich prezidentských voleb bylo velmi profesionální, věcné a přesné. Ale – podobně jako v případě Petra Nečase, jenž byl prý velmi dobrým ministrem práce a sociálních věcí – dostat se o špricli výš, než na jaké podávám dobrý výkon, se může také změnit v tragédii.

Kdo dělá nejlepší kampaň, kdo to naopak v poslední fázi před volbami „hnojí“? Kdo si získal vaše sympatie?

Myslím si, že největší botu udělal Drahoš, protože negativně ovlivnil i politické prostředí v míře, která přesahuje prezidentskou kampaň. Dobré chvilky se dají najít pochopitelně u všech, je nutno vyslovit vůči všem kandidátům určité uznání, není to jednoduché se takto nechat po několik týdnů grilovat, to by si mohl asi každý uvědomit. Není třeba kandidáty zatracovat, naopak – je třeba se k nim chovat s respektem, protože je normální, když se o prezidentský post ucházejí „normální občané“. Takže by bylo jenom s výhodou, kdybychom se k nim chovali ostře kriticky, ale s úctou, abychom vždy při této příležitosti nastolovali atmosféru, kdy by se o tuto funkci ucházeli opravdu ti kvalitní kandidáti, a ne jen ti, co se nesesypou z přívalu urážek a podrazů.

A sympatii? Tu bez mučení přiznám tomu v průzkumech poslednímu, Jiřímu Hynkovi, jednak proto, že se to sluší, ale také proto, že si některé důležité věci myslím podobně jako on, a často jsem býval osamocen (než mě ve vhodný čas předběhli ti, kteří si prý už tehdy mysleli totéž, ale dovedně to skrývali, fištróni!).

Dělá Miloš Zeman dobře, když tvrdí, že žádnou kampaň nedělá, a přitom jsou vyvěšeny jeho billboardy? Dělá dobře, když nechodí do debat s protikandidáty? Komentátor Pečinka napsal o Zemanovi, že je díky tomu „sráč“. Je prezident naší země sráč?

To nedělá prezident Zeman dobře, s těmi billboardy, to je vážná chyba, protože to usnadňuje kritiku, že jaksi zneužívá své funkce, což by jinak byla blbost.

Do debat s protikandidáty se mu asi nechce, ale neměl to tak úplně „zasklít“, těch pár duelů – jeden s každým protikandidátem – by mohlo být osvěžujících. Nesměl by je ovšem moderovat ten omniprezentní Makropulos z České televize, asi mají v ČT moderátorů málo, jako řidičů tramvají, že to musí všechno oddřít ten jediný. Kdoví, jestli ty debaty prezident Zeman neodmítl kvůli tomu sedřenému moderátorovi? V tom případě by Zeman nebyl „sráč“, ale milosrdný samaritán!

Zaznívají nářky, že dokonce už i v rodinách či na pracovišti se lidé v ČR nesnášejí kvůli tomu, zda mají, nebo nemají rádi Zemana. Čí je to chyba? A jak vnímáte skutečnost, že čím dál více je prezident milován na venkově a staršími lidmi a čím dál více nenáviděn ve městě, zejména mezi mladšími voliči?

Já z toho mám trochu škodolibou radost, z toho, co říkáte! To je teprve začátek demokracie, lidé se musí učit žít a pracovat s těmi totálními imbecily, co si myslí něco jiného, ta drzost! Až pokročí v budování té demokracie dál, zjistí, že těch totálních imbecilů je víc, protože tak nějak podobně zase vypadají oni v očích těch druhých.

Demokracie je tvrdá věc, to není ten radostný jednohlas, co tak jasně a budovatelsky zazníval za minulého režimu (i když skřípal falešně). Tím největším pokladem, co může demokracie přinést, je inteligentní řešení sporů. K tomu je potřeba nadhled a velkorysost. Vyhraje Zeman? Drahoš? Přežijeme oba, když jsme se doplácali až sem, zažili jsme už horší.

Pamatuji na debatu Klause s Pithartem, kdy moderátor zaskočil oba otázkou, totiž co si na tom druhém cení. Fakt dobré! Od té doby, když přede mnou někdo začne na nějakého politika vášnivě nadávat, zastavím ho a pokusím se z něj vypáčit nejprve cosi pozitivního – pak ať kritizuje. Když odpoví, že absolutně nic pozitivního na dotyčném nevidí, končím debatu. Většinou to ale rychle pochopí, když je schopen si uvědomit, že by takový přístup zase ke svému favoritovi od jeho kritiků ocenil.

Podle Petra Pitharta náš národ v lecčems překonali Slováci, kteří se stavějí odvážněji k problémům světa a EU. Slovensko dle Pitharta překonalo krizi „mečiarismu“, přičemž nás překonání obdobné krize čeká. Má Pithart pravdu?

Obecně má jistě pravdu, že obdobné a podobné krize přicházejí a jsou to dobré výzvy, které je třeba se učit překonávat, a ještě se z toho poučit. Rovná a hladká je cesta do pekel.

A mimochodem, Jiří Pehe napsal: „Politický režim, který po posledních volbách u nás postupně vzniká, je bohužel zcela založen na potvrzování národních stereotypů. Když si budeme věci (i v otázkách fungování politiky) dělat pěkně po svém, nenecháme ‚cizí‘, aby se příliš šťourali v našich věcech, a možná se dokonce znovu opevníme za hranicemi, ‚bude líp‘. V národě, kde si většina lidí mimo vysmívanou ‚kavárnu‘ nedokáže přečíst nebo poslechnout nic v nějakém cizím jazyku, je přitom tato cesta do ještě větší izolace poměrně snadná.“ Je to „slovo do pranice“?

Já mám za zlé prezidentu Zemanovi, že přepustil ten pro každého kavárenského povaleče posvátný výraz „kavárna“ těm, kteří s kavárnou nikdy nic neměli společného, leda tak se svazáckou klubovnou! Zeman dovozuje, že kavárna mluví jedním hlasem, ale to je brutální pomluva! Kavárna, to byla ta nejdemokratičtější kakofonie hlasů a názorů a vtipů a inteligentních špiček.

To nebezpečí, o němž hovoří Pehe, je bohužel reálné. Řeknu něco dost neoblíbeného, ale nemohu mlčet. Nemám rád v těchto končinách slovo „národní“, protože je dost nepřípadné a zatížené demagogií „půdy a krve“. Já místo pojmu „národní“ velmi preferuji a doporučuji jiné krásné, mnohem příhodnější, staročeské slovo „zemský“. Vede totiž přímo k tomu politickému, občanskému vymezení pojmu „národ“, který tu však zatím nezdomácněl.

Proč s tím prudím? Protože se bojím, že lidé, kteří mají tendenci se před světem izolovat, zapomínají, jak snadno bylo před 80 lety mnoho lidí z toho (podvědomě „pokrevního“) výměru „národa“ vyloučeno, z rasových důvodů, o nichž sami do té doby třeba ani neměli potuchy. To je to nebezpečí. Já jsem zastáncem občanského principu – kdo tu chce pobývat a něco pro tuto zemi jako politický útvar udělat, je vítán.

Ještě před volbami prezidenta předstoupí s žádostí o důvěru před Sněmovnu Andrej Babiš. Předpokládá se, že důvěru nezíská, kabinet přesto bude vládnout dál. Hrozí, že napáchá škody v podobě čistek ve státní správě a ve státních podnicích? Nebo má i na to Babiš morální právo?

To je choulostivá věc. Nejsem zastáncem ani jednoho extrému – že by nemohl udělat nic, anebo že „má právo“ udělat průvan. Některé změny ve statutárních orgánech, kde má zástupce stát, jsou nepochybně důvodné, zejména kde jde o přetržení partajních penězovodů, protože vězte, od počátku devadesátých let je největším a neřešeným problémem financování politických stran (v tom jsme se bohužel rychle stali „standardní demokracií“). To má pak negativní dopad na vše ostatní, protože ty kompromitující informace o získávání partajních prostředků mají o sobě političtí oponenti, takže ze všech těch slavných předvolebních slibů zůtane jen patová situace, kdy se partajní šéfové vzájemně drží za genitálie, a všichni svorně drancují stát.

A jak se smiřujete s tím, že zpráva euroúřadu proti podvodům OLAF, která může naznačit, zda Čapí hnízdo byl dotační podvod, nejspíš nebude na doporučení Městského státního zastupitelství v Praze zveřejněna? A je to v pořádku?

Já čím dál víc z toho načasování téměř všeho kolem Čapího hnízda nabývám dojmu, že někdo ždímá už vymlácenou slámu, aby ta vznesená-nevznesená obvinění ještě nějak ovlivnila politiku. Jestli OLAF shledal porušení ve financování projektu, pak asi neshledal zásadní pochybení v přidělení dotace. Tak mi to aspoň vyznívá nyní.

Podobných vyšetřování jsem už zaznamenal povícero. Kdysi mi jeden ukrutně vysoce postavený kriminalista dokonce slíbil rozhovor na téma osob postižených samotným trestním stíháním, z něhož pak nic nebylo. Ale ani z rozhovoru nakonec nic nebylo, škoda.

Jaké řešení by bylo pro Česko nejlepší? Zaprvé, jaký vítěz voleb prezidenta? A následně možnosti: Vláda Babiše klidně bez důvěry, menšinová vláda Babiše s důvěrou, koaliční vláda Babiše (s jakými partnery?), vláda s ANO bez Babiše, vláda bez ANO nebo… předčasné volby?

Vítěz voleb? To je jedno, hlavně aby to byl ten, koho budu volit já, a aby se s tím ostatní smířili. A kdyby to nebyl on, abych se s tím smířil já a všichni, kteří ho nevolili.

Tahle země potřebuje udělat ještě strašně moc politických zkušeností, aby poctivě budovala demokracii. Takže špatné zkušenosti jsou snad ještě prospěšnější, než když to jde hladce. Nesmí toho ale být moc.

Proč to říkám? Protože stále myslím na to, o čem píše Naomi Kleinová v knize „Šoková terapie“. Když obyvatele zavalíte starostmi tak, že nemají čas se o nic jiného starat, než o svou existenci, pak prosadíte krásně legálně všechny zhůvěřilosti, a nikdo nemůže ani ceknout, ani Ústavní soud. Proto musíme mít jistou míru nepohody natrénovanou, aby nás hned tak někdo nezaskočil.

Demokracie je strašně obtížný režim, protože člověk se furt musí starat, co ti naši zákonodárci a exekutivci zase provádějí za alotria. Zaplaťpánbu ale za to! V autoritativním režimu by vám urazili pracky, v totalitním hlavu. Demokracie je ale protivná, co si budeme povídat, člověk furt musí šlapat jako na kole, nebo plavat, jinak jde ke dnu nebo následuje držkopád. Když vám ale někdo nabídne, že se o tu demokracii bude starat za vás, žeňte ho svinsky!

Takže do budoucna beru jakékoliv řešení, hlavně ale, aby lidi věděli, co se děje, aby se mohli poučit. Vím, jde to strašně pomalu, ale ty rychlé změny taky za moc nestojí, protože revoluce zdvihá kal od dna, jak se říká, a nám to vlastně ani nikdo moc vysvětlovat nemusí, ještě si leccos pamatujeme.

A jaké priority by česká vláda, ať už se v budoucnu její složení změní, měla mít?

Nebudu příliš konkrétní, protože to by tam byl Babiš zbytečný. Ale vážně, myslím zde na staré krásné Havlíčkovo „nebát se a nekrást“, které po něm opakoval TGM, a ten opravdu lekavý nebyl, a že by ho někdo nařkl, že by kradl, o tom jsem nikdy neslyšel!

To zmíněné krédo v praxi znamená udělat mnoho proti těm všem hysterickým fóbiím, ať už proti Rusku, islámu, temným židozednářským silám, nebo migraci. To jsou právě ty případy, kdy se pozornost obyvatelstva odvrací jiným směrem a zahlcuje, aby už nemělo kapacity sledovat, co se kolem děje!

Geograficky vzato, Rusko je daleko, a mám za to, že i v této – oproti SSSR redukované – podobě má dost starostí, aby se ubránilo, takže nějaká ruská expanze je iluzorní. Má pochopitelně své přeshraniční zájmy, podobně jako Spojené státy, čili chová se srovnatelně.

Já ale často myslím na Polsko, jak se do nás chutě zahryzlo hned v osmatřicátém, to ještě mělo smlouvu o přátelství s Hitlerem, o níž nikdo dnes nemluví! A jak se to tam všechno nyní mele.

Ale – jak řekl kdysi Jack Matlock – historie se neopakuje, historie se rýmuje. Musíme být ve střehu, ale nad věcí. I co se týče migrace. Není ale třeba hysterčit, protože tím se jenom devastuje imunitní kapacita společnosti, což může vést ke kolapsu – a to na základě pouhé hysterie!

Takže k tomu „nebát se“ bych ještě přidal naše politiky a reprezentanty, aby byli pěkně hubatí a všechno pěkně a správně pojmenovávali, což je základ skutečné nápravy věcí, a aby ani na nějakou „politickou korektnost“ nedbali, a to ani vůči nám, jejich voličům, ale ani vůči sobě a na půdě EU či v NATO obzvláště!

Tak to by podle mého soudu byly velmi dobré vládní priority!

Ptal se Radim Panenka. PL, 4.1.2018



Diskuse


P. Klíma
19:04
9.1.2018

S. Kalužík
15:00
8.1.2018

počet příspěvků: 2, poslední 9.1.2018 07:04









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.