Z médií se postupně téměř vytratily zprávy o migrantech valících se do Evropy. Z toho mála zaujala ta, podle níž sicilská prokuratura nechala zabavit plavidlo španělské neziskové organizace Proactiva, která přivezla do Itálie 218 migrantů. Je migrační tok do Evropy – alespoň na nějaký čas – zastaven? A co především stojí za změnou stavu, který v roce 2015 představoval obrovskou hrozbu pro starý kontinent?

Italská cesta je tímto v podstatě zavřená a nová vláda v Římě nebude mít zájem ji znovu otevírat. Itálie teď bude mít dost problémů zvládnout imigranty, kteří už v zemi jsou. Strana Lega chce ilegální imigranty bez výjimky deportovat, to však neznamená, že se jí to podaří. Pokud zahodili dokumenty, jejich rodné země nejeví moc ochoty se k nim hlásit a brát je zpět.

Pašeráci samozřejmě budou hledat jiné cesty. Na to je byznys s převážením lidí do Evropy příliš lukrativní, aby se jej vzdali. Tresty, které hrozí za pašování lidí, jsou také poměrně malé.

Domnívám se, že uvidíme nárůst pašerácké aktivity přes Balkán, plavby po Černém moři a z Rumunska dál po pevnině. To ohrožuje i Českou republiku, která se nachází po cestě mezi Rumunskem a Německem či Švédskem. Asi by bylo načase zvýšit tresty za organizované pašování lidí; nakonec jde o aktivitu ohrožující ze své podstaty lidské životy. Zatím adekvátně trestána není, například v Německu dostává většina usvědčených pašeráků lidí nanejvýš podmíněný trest a pokutu.

Je italský recept tamního ministra vnitra Marca Minnitiho, jenž se svými úředníky vyjednával s konkrétními africkými státy, což zahrnovalo i poskytování konkrétní pomoci včetně výcviku libyjské pobřežní stráže a darování devíti strážních plavidel, tím řešením, po kterém země EU volaly od vypuknutí migrační krize?

Podle mého názoru byl Minniti při uzavírání italské cesty úspěšný také proto, že si nejezdil nechat schvalovat každý krok do Bruselu. Tam by se nejspíš dozvěděl, že jeho činnost je nemožná a nelidská. Největší nebezpečí pro Itálii aktuálně představují kriminální struktury, které se v zemi etablovaly – patří mezi ně například nigerijská mafie, která ovládá obchod s nucenou prostitucí a potřebuje si dovážet další otrokyně. Ačkoliv proimigrační strany v Itálii existují, krize jim natolik srazila preference, že několik nejbližších let nebudou moci prosazovat své představy v praxi.

Ale Evropanům nemusí optimismus ohledně utlumení migrace vydržet dlouho. Americký think-tank Pew Research Center provedl analýzu, podle níž v příštích letech zasáhne Evropu další migrační vlna. Ve stejném duchu hovořil také šéf Potravinové agentury OSN David Beasley, který očekává krizi z důvodu přemístění členů Islámského státu z Blízkého východu do Afriky. Pokud evropští politici nepomohou zemím Sahelu – Burkina Faso, Čad, Niger, Mali a Mauritánie – přijde migrační vlna mnohem větší než ta v souvislosti s konfliktem v Sýrii. Jde o reálnou hrozbu, a pokud ano, proč nebijí na poplach především Evropané?

Lidé většinou reagují na problém teprve tehdy, až nastane. Prevence je něco, co sice teoreticky skoro každý uznává jako dobrý princip, ale naše společnost podle toho zas tolik nejedná. Zejména politici mají obvykle omezený rozhled – na jedny volby dopředu a dost. Však se stačí podívat třeba na to, v jakém stavu jsou pražské mosty – to není na druhé straně zeměkoule, to má náš magistrát před očima, a stejně s tím nic nedělal.

Pomoc Africe už probíhá nějakých 80 let a mám za to, že bychom v ní už neměli pokračovat, aspoň ne tak, jako dosud. Výsledky nejsou dobré. Vzbuzujeme tím v africkém obyvatelstvu klamný dojem, že Evropa má závazek se o ně starat, a to je jeden z důvodů, proč část z nich míří na sever – dostanou-li doma to či ono, kolik teprve obdrží „přímo u zdroje“? Navíc tím naším pečovatelským komplexem Afričanům de facto říkáme, že podle našeho názoru nejsou schopni se o sebe postarat sami. To je zásadní chyba, infantilizace celého kontinentu. Východní Asie se dokázala postavit na vlastní nohy sama a dnes je nám dokonce významným průmyslovým a technickým konkurentem. A to přitom kolem roku 1950 byly taková Korea nebo Tchaj-wan chudší než třeba Ghana. Na almužnách se nedá postavit důstojná existence.

Destabilizace Libye je jednou z příčin, proč mohlo tolik lidí z Afriky nelegálně mířit do Evropy. Její rozvrat je spojen i s vojenskou intervencí z března 2011 za účasti zejména amerických, britských a francouzských vzdušných sil a následným pádem režimu Muammara Kaddáfího. Nepůsobí nyní ta intervence ve světle zatčení exprezidenta Nicolase Sarkozyho za nezákonné přijetí až 50 milionů eur na volební kampaň v roce 2007 právě od Kaddáfího vlády jako pokus to celé zakrýt likvidací dárce, tedy tehdejšího libyjského vůdce?

Zásah proti Kaddáfímu v roce 2011 byl velmi silně tlačen tehdejším francouzským prezidentem Sarkozym a ten si právě od policie vyslechl obvinění za porušení volebního zákona a za korupci, které se dopustil přijetím „černých fondů“ z Libye. Policie tedy na něj má dostatek důkazů k tomu, aby mu hrozil trest. Není to přitom první francouzský prezident, který se bude muset zodpovídat před soudem za korupci. Potrestán byl už Jacques Chirac, a to z podobného důvodu – ilegální financování strany z korupčních fondů. Dostal ale jen podmínku, protože mu v době rozsudku bylo 79 let. Také ale, na rozdíl od Sarkozyho, nerozpoutal v této souvislosti žádnou válku.

Ve Francii nejen v důsledku migrace, ale i z titulu její pozice bývalé koloniální mocnosti strmě narůstá podíl muslimského obyvatelstva. Židovská komunita, která je ve Francii stále největší v Evropě, se naopak snížila z půl milionu v roce 2000 na nynějších necelých 400 tisíc osob. To souvisí s antisemitismem, který dnes ve Francii více než od extrémní pravice pochází od jedinců, kteří vyznávají muslimskou víru a kulturu. To jsem ocitoval bývalého premiéra Manuela Vallse, který ještě dodal, že nejméně za posledních dvacet let všechny protižidovské útoky, u nichž se podařilo odhalit pachatele, spáchali muslimové. Máte vysvětlení pro to, proč ostatní francouzští politici mlčí? Je to strach, nebo jen přizpůsobení skutečnosti, že bez muslimských voličů je prakticky už nemožné vyhrát volby?

Bývalý prezident Hollande vyhrál volby v roce 2012 poměrně těsně, o zhruba milion hlasů. Jelikož v několikamilionové muslimské komunitě měl drtivou převahu – 93 procent muslimů hlasovalo pro Hollanda, dá se říci, že jej do Elysejského paláce dostaly právě hlasy muslimů.

Jinak se ale domnívám, že socialistům jejich sázka na muslimské hlasy nevyšla. V roce 2017 se propadli na 6 procent hlasů, a to přesto, že jejich kandidát Benoit Hamon byl vůči muslimské komunitě tak vstřícný, že si od posměváčků vysloužil přezdívku „Bilal“.

Židovská komunita ve Francii podle mého názoru ještě za našich životů zanikne. Mladí odcházejí do Izraele a zakládají rodiny tam, staří umírají. Co chvíli se stane nějaký zločin, který povzbudí další mladé, aby odešli.

O tomto víkendu bylo v jednom pařížském bytě nalezeno pobodané a spálené tělo 85leté paní, která přežila holocaust. Dnešní Francii bohužel nepřežila. Policii se už podařilo zadržet dva podezřelé a prokuratura uvádí, že vražda byla motivována příslušností k rase a náboženství. Špatné znamení je také to, že oběť si předtím několikrát stěžovala na policii, že je jí vyhrožováno smrtí. Od státu, ve kterém strávila celý život, se jí nedostalo žádné ochrany.

Největší tíhu migrační vlny z roku 2015 neslo Německo. Vy situaci u našich západních sousedů pečlivě sledujete i komentujete na serveru Kechlibar.net. Jak stav tamní společnosti masívní migrace ovlivnila, co s Německem udělala, zvládlo ji bez vážnějších otřesů?

Nezvládlo. Velkým otřesem byly hlavně zločiny, které někteří imigranti spáchali na mladých dívkách. Ve městech, jako je Kandel, místo vraždy patnáctiletého děvčete, dochází k demonstracím, kde proti sobě stojí Antifa a příznivci AfD. V Chotěbuzi v Dolní Lužici způsobily místní zločiny takové vzedmutí vášní, že město přestalo přijímat další běžence. Před pár dny byl také ve Freiburgu odsouzen na doživotí vrah studentky medicíny, která si šla zaběhat. Při jeho procesu vyšlo najevo, že lhal úplně o všem – jak o svém věku, tak o svém původu, nebo o tom, že je sirotek. Nakonec se proti němu obrátil vlastní otec, který se ozval z Íránu a německým úřadům sdělil, že jeho nezdárný syn nemá 17, ale 33 let.

Nicméně ten proces ještě není u konce. Různými stezičkami stále ještě do Německa přichází 150-200 tisíc žadatelů o azyl ročně. To má kumulativní efekt.

Mohou být migrace a islám něčím, co by mohlo rozbít čerstvě a pracně vzniklou koalici ve Spolkové republice? Čím si vysvětlujete, že nově jmenovaný německý ministr vnitra a předseda CSU Horst Seehofer prohlásil, že islám do Německa nepatří, ačkoli bývalý německý prezident Wulff v roce 2010 řekl, že islám je součástí Německa, a v roce 2015 se na jeho slova odvolávala kancléřka Merkelová, s níž je tedy Seehofer nutně ve střetu?

Debata o tom, zda islám patří, či nepatří do Německa, je dalším krokem ve složitém procesu akceptace reality. Posun je pomalý, ale je znát. Na vrcholu migrační krize v roce 2015 byly noviny plné – klidně řeknu – bludů o úžasné mravní síle Německa a o tom, jak je nezbytným morálním imperativem a zodpovědností otevřít brány a srdce uprchlíkům. Kdo se tomu bránil, jako třeba Maďarsko, ten byl označován za pohrobka nacismu. Politici hlásali slogany typu „Dostáváme lidi darem“ (Katrin Göring-Eckardt, Zelení) a „To, co nám uprchlíci přinášejí, je cennější než zlato“ (Martin Schulz, SPD). Postupně tyhle hlasy umlkaly a nastávalo rozpačité ticho. To byl druhý krok. Třetí krok vidíme teď, to jsou ty bezmocně znějící debaty o tom, jaký vliv bude mít tenhle proces na budoucnost, a snaha ujistit sebe sama, že žádný podstatný. Necháme se překvapit, kam se diskuse posune za další rok.

Seehofer je člověk, který víc mluví, než koná, ale v tomto případě za jeho názorem, že islám k Německu nepatří, stojí většina občanů. Bavorští členové CSU samozřejmě nejsou nadšení z toho, že kancléřka na jejich stranického šéfa veřejně vrší kritiku, a ještě v takto citlivé věci, která jim může způsobit problémy v bavorských zemských volbách za půl roku.

Domnívám se však, že kdyby se CSU stala příliš odbojnou, mohlo by se stát, že by kancléřka rozpustila koalici CDU/CSU a vyměnila Bavory za stranu Zelených. Před pár dny se jí vrchní politik Zelených Anton Hofreiter veřejně podbízel, ať to udělá.

Otázky kladl Jiří Hroník, PL, 28.3.2018