Evropští lídři po nedávném summitu nešetřili oslavnými projevy, že migrace je konečně vyřešena a summit byl úspěšný. Opravdu byl úspěšný? Uvede někdo dohody do praxe? Kupříkladu nepropustnost unijní hranice atd.?

Nemám pochyb o tom, že se vývoj ubírá správným směrem. Pozdě a nedobrovolně se političtí vůdci Evropy dopracovali k poznání, že proti migrační vlně pomůže pouze pevnost Evropa. Aby to pochopili, tak musely vzniknout protestní strany a prosadit se – i přes sveřepý odpor etablovaných stran a mainstreamových médií – ve volbách. A musely se i vyměnit vlády. A tak teď, s tříletým zpožděním, začínají evropské vládnoucí vrstvy dělat to, co je účelné, a to, co byla vždycky jejich povinnost. Svůj názor ale nejspíše vůbec nezměnily. Jen pod tlakem okolností změnily své jednání.

V této souvislosti chci poukázat na to, že tak samy vyvracejí svůj vlastní dosud oblíbený argument zdůvodňující politickou nečinnost. Tisíckrát jsme již slyšeli, že „příliš jednoduchá řešení nikam nevedou“. A hleďme. Po třech letech hektické nečinnosti teď evropské vlády používají přesně takové jednoduché řešení, pevnost Evropa.

Kdyby všichni politici byli schopni a ochotni plnit svou povinnost, tak by se migrační vlna v roce 2015 vůbec nemohla rozrůst do takové míry. Teď začínají uskutečňovat správnou politiku pouze proto, že už jim nic jiného nezbývá. Jejich moc je bezprostředně ohrožena, a tak konečně respektují to, co si přeje většina obyvatel kontinentu.

Ztělesněním této svévolné nečinnosti je kancléřka Merkelová. Až teď, když došlo k bezprostřednímu ohrožení její vlastní mocenské pozice změnila ona a ostatní vůdci EU svou politiku. Najednou jim nedělá potíže pochopit tak samozřejmou věc jako to, že pouze hranice zabezpečené navenek umožňují bezhraniční soužití uvnitř spolku. S tříletým zpožděním vysílají přistěhovalcům jasné sdělení: Nikam se nechystejte, protože proti vám opevňujeme evropský kontinent.

Migrační krize podle některých analytiků už téměř odezněla a žádné zástupy migrantů do Evropy neproudí. Podle situace ve Středozemním moři to tak ne úplně vypadá. Jak to je? Máme nejhorší za sebou a nyní jde o pouhé dozvuky v podobě pár lodí?

S tím nesouhlasím. Migrační potenciál fakticky neslábne. Připomínám jen analytiky, kteří hovoří o osmdesáti milionech lidí na útěku kvůli kmenovým a náboženským válkám, nedostatku vody, ubývání úrodné půdy, klimatickým změnám atd. Všechny tuto důvody platí i nadále.

V současnosti migrační vlna sice oslabuje, ale především proto, že se hraniční státy EU snaží nejprve nenápadně, ale stále energičtěji odradit ty, kteří dosud na svých smartphonech viděli převážně zprávy, které jejich cestu do Evropy opravňovaly. Pozitivní roli přitom hraje především nová italská vláda. Již v minulosti se Řím snažil ztěžovat operace západních dovozců lidí, brzdit akce arabských pašeráků a omezit tak příliv hospodářských migrantů. A nová italská vláda postupuje ještě mnohem radikálněji, a proto i účinněji.

Avšak před pár dny upozornil Fabrice Leggeri, šéf Frontexu, na to, že v důsledku utěsňování trasy přes Itálii a Balkán roste počet migrantů přistávajících ve Španělsku. Španělský socialistický premiér Pedro Sanchez teď bude muset kličkovat mezi svými krásnými slovy o morálce a nevůlí vlastního obyvatelstva migranty přijímat.

Migrační vlna polevila, protože se více vlád začíná chovat podle hesla pevnost Evropa. Ale při prvním náznaku slabosti Evropanů může opět narůst.

V létě 2015 začala ve velkém vrcholit migrační krize. Do Evropy se valily statisíce lidí z Blízkého východu i Afriky. Kam jsme se za ty tři roky posunuli? Jak si vysvětlit, že EU za tu dobu nebyla schopna najít, a hlavně realizovat nutné řešení, které by problém zcela zastavilo?

EU nebyla schopna najít a uskutečnit účinné řešení z těchto důvodů:

1. Větší část vládnoucích intelektuálních a politických vrstev nedokáže správně pochopit, co se kolem nich děje, a tudíž ani zvolit účelná a účinná politická opatření. Intelektuálové jsou obětí vlastního mudrování a víry, že silou svých slov přičarují to, co považují za dobré a zamezí zlému. A politici nechtějí ztratit moc, a proto raději vyjednávají, než jednají. Morálka je pro ně jedna z výmluv, aby nemuseli přímočaře zasáhnout. Toto osudové spojenectví silných slov a slabé politické vůle se ukázalo také v naprostém nepochopení tzv. arabského jara a v chybné politické reakci na tehdejší události. Mohl bych to rozvést, ale čtenáři dobře vědí, co tím myslím.

2. Přístup k migrační krizi je jen další příklad škodlivosti politické metody, kterou používají vlády ve většině evropských zemí. Ta se vyznačuje přehlížením zájmů těch aktérů politické hry, kteří kladou nejmenší odpor. A to jsou obvykle průměrní obyvatelé těchto zemí. Ano, právě ti, kteří své politické reprezentanty pověřili vládnutím a ti jim za to slíbili, že od nich budou odvracet nebezpečí.

3. Ale místo aby je chránili, tak dosud většina evropských vlád ustupovala agresivnějším aktérům v migrační krizi. Těmi jsou absolutističtí potentáti v rozvojových zemích, obchodníci s lidmi, ale i sami hospodářští migranti, kteří si pro sebe vynucují bezpracné hmotné zisky. V neposlední řadě k nim patří i ti, kteří z migrační vlny těží (od překladatelů a právníků až po pronajímatele nemovitostí). Svou poddajnost vůči všem těmto agresivnějším aktérům zdůvodňovaly vlády tím, že musí dodržovat mezinárodní závazky, že jsou odpovědné za všechny obyvatele zeměkoule, že jednoduchá řešení neexistují, že jim svědomí nedovolí dělat určité politické kroky apod. Ve skutečnosti však jenom hledaly přijatelné zdůvodnění pro svou nečinnost tváří v tvář existenční hrozbě pro evropský kontinent. Ztělesněním této svévolné nečinnosti je kancléřka Angela Merkelová.

Kam jsme se za uplynulé tři roky posunuli? To jsem již naznačil v první odpovědi. Teď končí hra na schovávanou. Končí koloběh bezvýsledných summitů, trapných tryzen za oběti teroristických atentátů a ústupků vůči nepřijatelným kulturním zvykům přistěhovalců. Děje se tak pouze proto, že politikům nezbývá nic jiného než energicky jednat. S osudným zpožděním a zřejmou nevolí se etablované politické strany vrací zpátky do reality. Ne že by zmoudřely. Dělají to pouze proto, že protestní strany, které posilují na celém kontinentu, ohrožují jejich moc. Vidím toto chování zcela bez emocí, ale považuji za nutné jasně vyslovit následující pravdu: Jejich vlastní moc je to jediné, co drtivou většinu politiků opravdu zajímá. A jenom z tohoto důvodu konečně vzniká pevnost Evropa.

Tento vývoj byl předvídatelný. Na začátku migrační vlny, v letě 2015 jsem předpověděl, že nutně vznikne pevnost Evropa. Tato předpověď se naplňuje.

Státy, jako je Německo, Francie, Řecko, problém s migrací extrémně sužoval, ale Česku se vlastně vše vyhnulo. Přesto politici téma migrace a hrozby z toho plynoucí používali a používají. Neplašíme zbytečně?

Řecko, Itálie a Španělsko jsou geograficky „na ráně“. Francie v minulých desetiletích připustila vznik silné paralelní společnosti. A Německo je v očích přistěhovalců kvůli síle své ekonomiky a slabosti bezpečnostního a právního systému nejatraktivnějším cílem.

Pokud jde o českou migrační debatu, tak za nejbizarnější argument považuji tuto perlu sofistiky: „Proč jste proti přijímání migrantů, když u nás žádné nemáme?“ Ale je přece jasné, že u nás je méně migrantů než jinde jenom proto, že drtivá většina Čechů jejich přijímání odmítá a politici se (zatím) neodvážili tento postoj občanů nerespektovat. Až bychom u nás migranty měli, tak by i ti nejnatvrdlejší vzdělanci pochopili, proč je většina lidí nechce. Ale pak už by bylo pozdě.

Jelikož zásadovost mezi politiky není příliš rozšířená, tak radím občanům, aby byli velmi ostražití ohledně chování jakékoliv vlády v migračních otázkách.

Před lety Česko narazilo dokonce i se snahou přijímat křesťanské uprchlíky, o kterých se mluvilo, že se snadno integrují. Dopadlo to tak, že nechtěli žít v „přemalovaném kravíně“ a utekli do Německa…

I zde se jedná o zcela samozřejmou a očekávatelnou skutečnost. I když to naši moralizátoři neberou na vědomí, tak většině migrantů nejde o záchranu holého života a nežízní po svobodě a demokracii. Jejich drtivá většina hledá pro sebe civilizační komfort zdarma; na úkor obyvatel hostitelské země.

Europoslanec Tomáš Zdechovský poukazuje na spolupráci neziskovek a pašeráků, kteří de facto pospolu vozí migranty do Evropy. Podle Zdechovského téma migrace natolik štěpí členské státy Unie, že by se kvůli tomu mohla EU rozpadnout. Sdílíte tuto obavu?

To opravdu není nový poznatek. Pan Zdechovský je jeden z mnoha, kdo tuto možnost zmiňuje. To říká dokonce i Angela Merkelová a ta o nepohodlných faktech mluví, až když to vidí i debatní kroužek v zahradní restauraci na rohu. Skutečně cenné poznatky jsou pouze ty, které poukazují na věci, které se pravděpodobně stanou, a nikoliv na to, co je každému jasné.

A navíc. Pokud se nemýlím, tak pan poslanec Zdechovský hlasoval stejně jako jeho kolegové z KDU-ČSL Šojdrová a Svoboda v květnu 2017 pro výzvu Evropského parlamentu, která fakticky požadovala, aby Česká republika převzala více uprchlíků ze Sýrie. Od každého českého europoslance očekávám, že bude bránit zájmy naší země. Že se tak většina českých europoslanců v migračních otázkách nechová, ještě neznamená, že je to správně.

Situace se vyvíjí v Německu, kde nedávno vypukl obří skandál sahající až k samotné kancléřce. Nyní vše utichá a Merkelová to opět ustála. Ustojí to i dále? Čemu připisujete, že Merkelová stále vlastně stojí v čele Evropy, přestože to byla ona, kdo migranty pozval a znásobil tak celou krizi?

Boží mlýny sice melou, ale příliš pomalu. A tak Merkelovou dohnalo její katastrofální rozhodnutí z pozdního léta 2015 až teď. Německá protestní strana AfD sice stále posiluje, ale důvodem pro Merkelovou byla zahraničněpolitická fakta. Teprve po vítězství protestních stran v italských volbách vzrostlo nebezpečí pro Merkelovou tak silně, že byla ochotná změnit svou politiku. Do situace, kdy si zásadní odpůrci (nejenom její migrační politiky), a sice Maďarsko a Polsko, zachovali rozumné vlády a v Rakousku ustavil vládu Sebastian Kurz, přišla poslední (obrovská) kapka. Vláda Ligy severu a Hnutí pěti hvězd v Římě. Tím se změnily koordináty v celé evropské politické konstelaci.

Nedávný evropský summit sloužil zejména k tomu, aby si Merkelová mohla co nejdéle udržet své kancléřství. Je jasné, že po ní bude následovat nejenom muž, ale hlavně radikální změna německé evropské politiky. A to si nikdo v Bruselu, ale ani v Paříži a v některých dalších hlavních městech nepřeje. Pro mnohé z nich je Angela Merkelová doslova „bez alternativy“.

Bavorsko zpřísňuje ostrahu hranice. Má dojít k zapojení dronů, termokamer, skenerů na otisky prstů atd. Do toho hrozí, že Němci začnou vracet migranty do zemí, odkud k nim přišli. Hrozí v tomto smyslu Česku nějaké riziko, jak varují někteří politici?

Nemyslím, že nám v této souvislosti hrozí velká rizika. Ale to nejmenší, co od svých politických reprezentantů může národ očekávat, je to, že je budou předjímat a připraví se na ně.

Italský ministr vnitra Salvini rovněž řekl, že Itálie migranty, které by Německo mohlo chtít vracet, nebude přijímat. Mimochodem, Matteo Salvini je poslední dobou novou evropskou hvězdou, ať už v tom, či onom smyslu. Důsledně odmítá v italských přístavech přijímat lodě plné migrantů, čelí kritice, že je to nehumánní, že ti lidé mohou na lodích i zahynout. Nepřepískl to Salvini?

Jako jeden z mála evropských politiků chrání Matteo Salvini v první řadě občany své země. To je také hlavní (byť i schopnosti mnoha politiků) přesahující úloha každé vlády.

To, že v Římě vládne koalice protestních stran Ligy severu a Hnutí pěti hvězd, zavinila z větší části italská politická a mediální třída, která stejně jako jim podobní ve větší části Evropy po léta odmítá vzít na vědomí nespokojenost obyčejných lidí s politikou ve jménu „více Evropy“ a s kázáním intelektuálů o svých sociálních utopiích.

To znamená, že kdyby etablované strany a jejich mediální našeptávači v Itálii (a jinde) přestali být arogantní a brali včas na vědomí starosti obyčejných lidí a neodbývali je řečmi o nemožnosti „jednoduchých řešení“, tak by dnešní italská vláda nemusela vůbec vzniknout a používat radikální opatřeni.

V této souvislosti si dovolím upozornit na dvě samozřejmosti. Ani tak bohatý kontinent jako Evropa nemůže spasit celý svět. A za druhé. Je iluzí představit si, že někdy může nastat doba, kdy v globálním měřítku zmizí extrémní chudoba a extrémní bohatství. Tyto dvě skutečnosti by měly být měřítkem pro realistickou zahraniční politiku.

Dá se vůbec objektivně posoudit a říci, jak to ve Středozemním moři vypadá? Jak velký pohyb lodí pašujících migranty z Afriky lze zaznamenat? Některé zprávy působí tak, že de facto je to takový větší přívoz, lodě neziskovek, které jezdí tam a zpět, křižují Středozemní moře, vyloží migranty v EU a jedou zpět pro další. Přeháním to?

Musíme počítat s tím, že skoro žádný z aktérů nemá zájem na tom, aby se veřejnost dozvěděla, co se skutečně děje. Proto doporučuji brát statistické údaje s rezervou a vždy srovnávat údaje z různých zdrojů. Dále radím nezdržovat se příliš proklamovanými motivy zejména u těch aktérů, kteří se již v minulosti pokusili nás manipulovat a o kterých víme, že nemají zájem situaci popsat realisticky.

Obecně je vůbec lepší méně debatovat o motivech jednotlivých hráčů a o to detailněji pozorovat a v čase srovnávat formy a výsledky jejich jednání. A když takto postupuji, tak je pro mě třeba výsledek italských voleb (který lze nazvat politickým zemětřesením) jakési logo pro to, jak asi vypadá společenská nálada a politická situace v této zemi. Abych se vrátil k vaší otázce. Zatížitelné důkazy budeme mít asi až v budoucnosti, ale nedivil bych se, kdyby váš popis do značné míry odpovídal realitě.

Co výhled do budoucna? Přestěhuje se Afrika do Evropy a my, původní obyvatelé, zmizíme? Nebo se naučíme žít pospolu? Jak to s naším kontinentem může dopadnout?

Podle mého názoru bude dlouhodobě globálně docházet k jevu, který se jmenuje kreolizace. Ale z mého hlediska nejde ani tolik o barvu kůže a původ. Ale o to více jde o dvě jiné věci.

1. Je příchozí ochoten se plně přizpůsobit svému okolí?

2. Dává hostitelská země jasně najevo, že nic jiného než přizpůsobit se nepadá v úvahu?

Pouze za těchto okolností nepředstavuje migrace problém, ale šanci. K tomu, aby nedošlo k Houllebecqovu „podvolení“ Evropy jsou potřeba politici jako Kurz, Salvini anebo Orbán a v globální rozměru Donald Trump. Za hlubší úvahu by stálo to, jak to, že se právě ti politici, které naše doba potřebuje, díky Bohu, rodí a sílí.

Jeden z možných důvodů by mohl být tento: V éře návratu národního státu a vyhrocujícího se boje o globálně stagnující množství blahobytu neexistuje poptávka po dobráčcích, kteří nechávají společnosti platit za svou pohodlnou nečinnost a sociální utopismus. Tato neexistující poptávka však bude jako bariéra jen tak dlouho, dokud se dobromilům nepodaří nahradit demokracii jakousi expertokraturou, ať již ve jménu obecného dobra, nebo ve jménu hospodářské eficience.

Oba tyto koncepty se dají použít k tomu, aby byli obyčejní lidé zcela vytěsněni od možností spoluurčovat svůj osud. A z hlubokého přesvědčení o tom, že něco takového hrozí a že nestačí jen upozorňovat na nežádoucí vývoj, nýbrž proti němu i něco sám udělat, jsem založil a pracuji pro Realisty. Ale to je již téma na jiný rozhovor.

Ptal se Radim Panenka, PL, 11.7.2018