18.1.2018 | Svátek má Vladislav


ROZHOVOR: Drahoš pohrdá Čechy jako kníže (1)

5.1.2018

Přestože se Česku ekonomicky v posledních letech dařilo, rostly platy, lidé mohli být spokojeni, ve volbách měly navrch subjekty vnímané jako protestní, tedy Pirátská strana, SPD Tomia Okamury a přes svou účast ve vládě a kauzu Čapí hnízdo svého předsedy i hnutí ANO. Proti čemu podle vás voliči protestovali?

Je naprosto jasnou skutečností, že občané ČR skutečně velice zbohatli. Chudých, těch opravdu chudých, je málo a často jde o lidi, kterým je obtížné anebo prakticky nemožné pomoci. Přesto nikdo nemá chuť na mediální agitky, jak chudák matka samoživitelka nemá pro své děti – každé s jiným otcem – na školní obědy. Zvláště když reportérka s vykulenýma očima natáčí v bytě chudinky, co nemá na jídlo pro děti. A za „chudinkou“ trčí obrovská barevná televize s plochou obrazovkou, na stole se válí notebook a cigarety. A „chudinka“ nemůže najít práci!

Máme se dobře, ale nikoli skutečně dobře tak, jak bychom se mohli mít. A jak se lidu slibovalo. Přestože u nás už nenajdete zastaralou fabriku, výroba jede na plný plyn a naše výrobky – auta, elektronika, chemické výrobky a další – se všude prodávají za světové ceny, naše platy jsou proti těm západním na úrovni, jako byly kdysi platy Indů a Angličanů. A podle toho, že jsou „žebráci“, se s nimi také jedná a posuzuje se jejich stát a národ.

To je podle vás důvod, proč strany, které se tu před nástupem hnutí ANO střídaly u moci, dostaly od voličů takový výprask?

Lidem pomalu dochází, že je někde systémová chyba. Že za tohoto stavu politiky a ekonomických vztahů nikdy nemůžeme dohnat životní úroveň našich západních sousedů. I kdybychom se strhli, prodávali třeba jihočeské sýry za cenu zlata, systém je nastaven tak, aby na nás prakticky mnoho nezbylo. Měnit se na hranicích vždy na žebráky už lidi nebaví. Uráží je to, a to je to nejhorší, co se může stát. Ponížený a uražený národ. Všechny ty naše údajně „extremistické“ strany jsou jen odrazem toho, jak se lidé cítí vůči „vrchnosti“.

Je to také výraz vzteku, jak se jim neustále lže a lže. A jak je, lidi i politiky „netradičních stran“, kdejaký nafoukanec pomlouvá, uráží, ponižuje, i když mají evidentně pravdu. Třeba v nutnosti něco udělat s Unií a hlavně vyřešit organizované tažení muslimů proti Evropě.

Děsné je to, že ti neomalení nafoukanci a sprosťáci vůči vlastnímu národu jsou venku vydáváni za elitu a podle jejich nenávistných urážek je pak povrchním Západem posuzován celý stát a národ.

Co se tedy v naší zemi za téměř tři desítky let vlastně stalo?

Z doby idealistického nadšení po listopadu 1989 jsme se propadli do kocoviny nesplněných a nesplnitelných přání. Umřely nám ideje a politické myšlenky levičáků z osmašedesátého, u nás znovuzrozené v roce 1989 pod politickým proudem s názvem „Občanské fórum“.

Už tehdy ovšem národ odmítl jako jeden muž ideově marxistické Občanské fórum hned v prvních volbách. Pak Pravda a láska a „iniciativy“ dvacet let ječely, jaká je to hrůza a že by to mělo být jinak. Načež ono dnes je.

Dnes se všude pláče, že republika „typ 1989“ končí. Což je jen logický vývoj a výsledek skoro třicetiletého blbnutí, pomlouvání skutečné demokracie a úsilí o tzv. Havlovu občanskou společnost, která v praxi tzv. liberální levice funguje jako pokus o totalitní ovládnutí společnosti, s nadšením propagovaný médii, velkou částí netechnické inteligence a skupinami „aktivistů“.

Jejich postoj, jak trefně označil levicový filozof Ondřej Slačálek, představuje „čistokrevný výstřik bezobsažné nadřazenosti“. Památečně jako první byl onen slavný projev Václava Havla o „blbé náladě“, kdy měl blbou náladu jen on a jeho panoši, zatímco lid si užíval svobody a dostatku hmotných statků.

Úsilí o tzv. Havlovu občanskou společnost a pokus o totalitní ovládnutí společnosti s přibývajícím časem tedy nepolevují?

S odchodem Havla to samozřejmě neskončilo. Intošským extraktem těchto snah jsou takzvaní petičníci. Tedy osoby, které najdete pod každou peticí požadující „dobro“. I kdyby to mělo nás všechny stát kejhák. A dnes si vystrčili do čela jako kandidáta na prezidenta úředníka, ohebnou páteř a člena Římského klubu, jistého Drahoše. A pak úslužného Havlova, či možná spíše Schwarzenbergova úředníka, kandidáta na prezidenta, Fischera.

Často a oprávněně se vytýká našim krajanům, kteří se zajímají o svou rodnou hroudu, že si nějak nevšimli, že už není rok 1968. Nebo jiný rok, ve kterém odsud „vzali roha“. A že nechápou, že už tady není normalizace, že se všechno změnilo. Dobře, oni jsou někde za horami, případně za mořem, tak nemají ten kontakt. To je omlouvá. I když jsou často zdrojem „aktuálních informací“ pro západní média. Viz například Britské listy.

Ovšem ještě větší malér je, že velká většina našich ideologů, humanitních intelektuálů, novinářů a dalších žije v tak dokonalých „bublinách“, že jsou na tom hůř s orientací dnešní české skutečnosti hůř než nejzapadlejší krajané.

Již dvacet pět let naši intoši, média, televize zvláště, pláčou, že lidé nevolí toho, koho jim už roky „morální giganti národa“, za které se sami považují, cpou, vnucují a vychvalují.

Typické je, že jsou celých pětadvacet let udiveni, že si lidé myslí, co sami chtějí, že mají svůj vlastní pohled na svět a skutečnost. Hlásají „nejryzejší pravdy“, aniž tito „věrozvěstové“ jaksi vůbec vědí, komu to říkají a co si o tom běžní občané myslí.

Příkladů těch, kteří se sami považují za morální giganty národa, bychom určitě našli spoustu. Co dalšího kromě života v „bublinách“ jim brání v tom, aby pochopili myšlení ostatních lidí?

Jedním z důvodů je to, že vyrostly, aniž si toho pozůstalí po listopadu a jejich noví následovníci, opisující své postoje z amerických „pokrokových“ příruček, nějak všimli, nové generace. Mimochodem, tihle pseudovzdělanci jsou zrcadlovým obrazem našich mladých fanatických bolševiků z padesátých let, jejichž „misály“ byly příručky vyráběné na ÚV KSSS v Moskvě.

Novým generacím, ale i starším, po listopadu zkušeností poučeným, už nemůžete neustále lhát. Jak jsme tady ubozí, nevzdělaní a zaostalí. Dnes našinci znají svět podle svých zkušeností a kecy o nedosažitelném „ráji ve vyspělých zemích“ – míněno téměř vždy Německo a Rakousko – je neberou.

Tito pokrokáři, „nová kulturní fronta a média“, jsou tak zabednění ve svém myšlení, že vůbec ve svých postojích nereflektují dosažitelnost relevantních informací. Až směšná, ne-li doslova „nasírací“ byla třeba promerkelovská propaganda, která nám kladla Němce za vzor kulturního národa, což je při nedávné nacistické minulosti Němců obzvláště povedené. Také ani nešpitli, že ve vzorném „vítacím“ demokratickém Německu bylo za rok 2016 jeden tisíc padesát útoků na ubytovny azylantů. To jsou téměř tři útoky denně.

Hlavní mediální kanál, Česká televize, o tom ani nešpitne, ale všichni mají plnou hubu českých rasistů. Což vyvozují z toho, že banda opilých rowdies zbije jednoho černocha. Jistě, je to nechutné, ale u nás je to výjimka. V Německu denní událost.

Ale jenom promerkelovská propaganda v českém mainstreamu rozhodování voličů určitě neovlivnila. Jaké byly další důvody z tuzemského prostředí pro odmítnutí tradičních stran?

Také si naši mediální borci, jejichž byznysem je přesvědčovat lidi, aby si mysleli, co chtějí jejich zadavatelé, a volili ty, co načálstvo vybralo na volební kandidátky, nevšimli, že už mezi lidmi nefunguje bolševické heslo: Co živnostník či podnikatel, to zločinec.

Tak třeba Sobotkovi a jeho soudruhům z ČSSD, ale i některým z ODS a z dalších stran uniklo, že je u nás momentálně téměř milion živnostníků. Pokud použijeme statistiku, že základní rodina má u nás 3,5 člena, tedy otec, matka a jedno až dvě děti, tak 990 tisíc našich živnostníků plus jejich nejbližší dávají dohromady okolo tří a půl milionu osob. Započítáme-li širší rodinu včetně prarodičů, tedy další dvě až tři žijící osoby, může jít až o 4,5 milionu voličů.

A jim všem nadávali socanští vůdci jako Jan Mládek, odborář Středula i neomarxističtí Sobotkovi kamarádi Dienstbier, Marksová a řada dalších do příživníků a zlodějů. Tak to se nesmějí divit, jak dopadli.

Také se nám zvětšil počet relativně bohatých lidí s příjmy nad průmětem, získali ekonomickou a společenskou sílu. Kecy pomatených mladých podržtašků z ČSSD, že 60 tisíc je nadměrný a nemravný plat, tak značně zamíchaly voličskými preferencemi v neprospěch ČSSD.

Takže Sobotkův zbabělý útěk před zodpovědností a přenechání postu stranického předsedy Milanu Chovancovi a volebního lídra Lubomírovi Zaorálkovi krátce před volbami lze přičítat jen bezradnosti špiček ČSSD bez toho, že by se dalo na hrozícím volebním fiasku něco změnit?

Zda bude předsedou Pavel či Šavel, je voličstvu srdečně jedno, ale už mu nebylo jedno, když na startu předvolebního klání vyhlásí ČSSD, že nejlepší je pro našince hrubý plat 30 tisíc korun. V Německu je běžná mzda méně kvalifikovaných pracovníků ve stavebnictví v přepočtu okolo 80 tisíc korun, doprava a skladování okolo 90 tisíc měsíčně a plat ve Volkswagenu se pohybuje okolo 120 tisíc korun. Ti mladí „levicoví ekonomové z ČSSD“, kteří tohle vymysleli, evidentně netuší, že plat ve Škodě Mladá Boleslav je na hranici jejich představ o nadměrné mzdě, kterou by chtěli danit 32 procenty.

Navíc se zde objevili skutečně bohatí lidé. Češi a Slováci. Něco, co zde od roku 1945, částečně už od roku 1938, nepamatujeme. Je zde mnoho vícenásobných milionářů a miliardářů. Majitelů firem, weltmanů, kteří vlastní moderní firmy s nejlepšími technologiemi a zaměstnávají jinačí dělníky než ty, které má mnoho pamětníků v hlavě z hodin češtiny z Wolkrovy Balady o očích topičových. A kde Antonín „jen těžší lopatou otvírá pec“. Tito lidé zaměstnávají kvalitní a vzdělané pracovníky, lidi pracující většinou také hlavou, kterým „svaly – a taky mozek – v železo neztuhly“, jak kopali uhlí. Dnes kopou uhlí kombajny a na jejich obsluhu musíte mít vzdělání. A ne chlastat jak starý Magdon!

Ptal se Jiří Hroník, PL, 3.1.2018

Dokončení zítra.



Diskuse


J. Kanioková
21:31
5.1.2018

R. Tichý
21:17
5.1.2018

M. Hoblík
16:17
5.1.2018

M. Moravcová
14:38
5.1.2018

D. Stirský
13:14
5.1.2018

P. Rudolf
13:00
5.1.2018

M. Prokop
14:55
5.1.2018

J. Kanioková
21:30
5.1.2018

J. Schwarz
18:54
5.1.2018

P. Lenc
10:53
5.1.2018

A. Alda
10:52
5.1.2018

I. Vermis
12:21
5.1.2018

Z. Lapil
16:06
5.1.2018

B. Hudzieczek
10:02
5.1.2018

R. Houška
9:14
5.1.2018

D. Stirský
9:11
5.1.2018

J. Tachovský
9:29
5.1.2018

D. Stirský
10:23
5.1.2018

M. Moravcová
14:43
5.1.2018

I. Vermis
12:13
5.1.2018

I. Vermis
12:14
5.1.2018

R. Langer
12:58
5.1.2018

J. Jurax
14:21
6.1.2018

F. Houžňák
8:54
5.1.2018

J. Pýcha
7:59
5.1.2018

L. Němec
7:42
5.1.2018

M. Moravcová
14:41
5.1.2018

V. Kolman
6:38
5.1.2018

P. Lenc
10:48
5.1.2018

M. Prokop
11:12
5.1.2018

S. Rehulka
6:26
5.1.2018

P. Maleček
7:17
5.1.2018

M. Těhanová
8:10
5.1.2018

P. Maleček
9:27
5.1.2018

P. Lenc
10:52
5.1.2018

J. Kanioková
21:37
5.1.2018

R. Mayer
20:21
5.1.2018

M. Jelínek
1:04
5.1.2018

M. Krátký
0:49
5.1.2018

počet příspěvků: 62, poslední 6.1.2018 02:21









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.