Odpovědi novináře, muzikanta a bývalého tajemníka Václava Klause na otázky webu VIPosobnosti.cz

Pane Jakle, vy stále sledujete politické dění nejen u nás, ale také ve světě. Jak vnímáte propad Merkelové a nastupující stranu Alternativa pro Německo?

Řetěz neúspěchů německé vládní strany CDU v jednotlivých zemských volbách je poslední rok trvalým, opakujícím se jevem. Je projevem nespokojenosti významné části německých voličů ne pouze s organizovaným masovým transportem ilegálních přistěhovalců převážně z Arábie, ale také s nehybností německé politické scény, kde se už od války střídají pouze dvě velmi podobné strany (někdy se dokonce nestřídají a vládnou pospolu), svobodná veřejná diskuse a politická soutěž téměř neexistují a jakýkoli protest proti nehybným poměrům bývá vydáván za extremismus a jako takový potlačován.

Výsledky AfD jsou dobrou zprávou pro Němce, že se konečně něco děje, že k dosavadnímu nehybnému uspořádání může existovat alternativa. Je to i signál pro veřejnost dalších zemí EU, že má smysl se proti bruselské vrchnosti bouřit a nějak se organizovat. Mocenský význam ale tyto zemské volby zatím nemají, protože AfD je tak strašlivě pomlouvána v médiích, že se nikdo neodváží jít s ní do koalice. Vládnoucí strany ale vidí, že pokud nechtějí v každých dalších volbách přicházet o další a další voliče, musejí na své politice alespoň něco změnit, dosud měly pocit, že na německém voliči mohou bez obav štípat dříví.

Blíží se americké volby. Jaký očekáváte výsledek a kdo se podle vás stane jejich vítězem?

Co já očekávám, není moc podstatné. Já jsem odjakživa spíše pesimistou, raději bývám příjemně překvapen, než zklamán ve svých nereálných očekáváních. Rozhodně ale fandím Donaldu Trumpovi, a to nejen proto, že má blízko k Česku, jeho děti sem jezdí za babičkou a on sám je tu mnohokrát navštívil nebo vyzvedával. V tom bychom to měli jistě dobré.

Hlavně si ale myslím, že navzdory šílené kampani, která se proti němu vede, jen on je nadějí na změnu současného tragického trendu americké politiky, zatímco jeho konkurentka, která chce pokračovat v módě amerických prezidentských dynastií, zná na domácí scéně jediný recept: další regulace a státní zásahy. A v té zahraniční si dál chce nezodpovědně hrát na světového četníka. Trump chce vrátit politiku blíže k lidem, od kterých se v posledních dekádách tolik vzdálila.

Pomůže Trumpovo vítězství k rozpadu Pražské kavárny, která je dlouhodobě jedním z vlivných rozeštvávačů?

To, čemu nyní říkáme Pražská kavárna, a dříve to existovalo v různých podobách a pod různým názvem, se nerozpadne nikdy. Je to věčné, stejně jako lidská nadřazenost, elitářství, pýcha, pohrdání druhými, přeceňování vlastní důležitosti, snaha žít na úkor druhých a hlavně nutkání diktovat ostatním, jak mají žít, protože tito „kavárníci“ přece nejlépe vědí, co je pro každého dobré, dokonce lépe, než to ví sám dotyčný. Proto je podle „kavárny“ třeba se k lidem chovat jako k nesvéprávným a vzít jim veškerou svobodu a možnost rozhodování o svém osudu.

Trumpovo vítězství by ale nepochybně znamenalo cosi jako kopnutí do kurníku, poděšené kvokání se jistě rozline krajem. Byla by to hezká hudba. Ale ještě hezčí by bylo pozorovat tu část „kavárníků“, kteří jsou napojeni na různé americké fondy, jak se budou najednou tvářit jako největší Trumpovi vrtichvostové.

Naše média kadidátům na prezidenta věnují příliš velkou pozornost. Vše je cíleně vedeno proti Trumpovi. Jak tento fakt vnímáte a jaké dopady, nejen politické, ale také ekonomické tyto volby celosvětově přinesou?

Znám výhrady mnohých amerických, ale i českých libertariánů vůči Trumpovi a v mnohém jim dávám za pravdu. S jeho ochranářskými recepty nesouhlasím. Jenže pokud pro ně není lidská svoboda jen učebnicovou frází, měli by i tito lidé vědět, že žijeme v době akutnějších témat, než je výše daní a dovozních cel. Žijeme v době možná poslední šance vyrvat náš svět z rukou sociálních inženýrů a „globálních šachistů“ a vrátit ho lidem. Ti pak budou teprve moci rozhodovat, jestli chtějí více trhu, nebo socialismu.

Dnes k takovému rozhodování ani nejsou připuštěni. Pokud by Trump Amerikou zatřásl, byli by k němu určitě mnohem blíže. A určitě by potom došlo i na ekonomické uvolnění. Politika jeho konkurentky je kombinací laciných socialistických slibů a poslušného plnění příkazů silných zájmových skupin. Rád bych k tomu ale dodal, že mě zaráží zuřivost našich médií v urážlivé kampani vůči Trumpovi. Jako kdyby se prezident USA volil u nás. Spíše tou kampaní vedou domácí válku proti nám všem, kdo poslušně nenadáváme na Trumpa jako na největší hrozbu lidstvu.

Mluví se o tom, že to mají česká média daná “befelem” od amerického velvyslance v Česku. Potažmo je jejich cílem rozeštvat českou politickou scénu, lidi, kteří tak naskakují na mediální klišé?

Nedělám si iluzi o panu Schapirovi, do domácí společenské i politické scény zasahuje mnohem více, než se na ambasadora cizí země sluší. Ale tady myslím, že si naše média vystačí se svou averzí sama. Je v tom i jejich lenost, přebírají nastojato články z pár hlavních amerických agentur, které jsou ovládány intelektuální levicí. U televize Nova bych ale čekal větší zdrženlivost, pokud volby vyhraje Trump, bude muset její americký majitel vybrat hodně ostrou zatáčku.

Pojďme na domácí scénu. U nás se v říjnu konají krajské volby. Přinesou podle vás, nějakou zásadní změnu, nebo bude jako doposud vše “Babišovo”?

Změnu moc nepřinesou a Babiš v nich určitě ještě posílí. Více mě ale trápí něco jiného. To, jak se už po několikáté z volební kampaně pro volby do krajských zastupitelstev dělá souhrn technikálií, jako kdyby na krajské úrovni vůbec nešlo o myšlenky, o postoje, o politiku. Asi si máme myslet, že politiku budou za nás dělat v Bruselu a my zde budeme rozhodovat jen o tom, jestli linka autobusů povede tudy a ne tamtudy.

S jakými návrhy by musely strany přijít, aby mohly nejen vyhrát, ale také své proklamace a sliby i splnit?

Na krajské úrovni se nerozhoduje o daních, ale rozhoduje se o tom, jak utratit docela dost peněz. A tyto peníze jsou často vynakládány na uspokojování nátlakových skupin nebo na fušování do oblastí, kde mají působit jen soukromé aktivity. Věřím, že by lidé ocenili, kdyby je jakýkoli erár, tedy i kraj, nenutil, jak mají žít, a staral se výhradně o věci, které příslušejí veřejnému sektoru. Například o infrastrukturu.

Jak vnímáte, jako bývalý tajemník prezidenta Václava Klause, s odstupem času dění na Hradě. Souhlasíte například s návrhem Miloše Zemana o nutnosti ozbrojení lidí?

S mnohými věcmi v politice současného prezidenta souhlasím, s mnohými vůbec ne. Ale když už se ptáte na tuto konkrétní věc, nemyslím, že má stát nějak organizovat ozbrojování lidí. Postačí, když odmítne současné bruselské trendy směrem k omezování práv na držení zbraně.

Nemám rád silácké mávání pistolí při každém konfliktu, ale jsem si jist, že třeba tragédii v Uherském Brodě nezpůsobilo přílišné množství zbraní mezi lidmi. Naopak, obětí mohlo být podle mne mnohem méně, kdyby v oné restauraci bylo o jednu zbraň víc.

Kam nás zavádí současné celosvětové dění? V médiích se píše mnohé, ale čemu by měli lidé věřit? O co, resp. o koho by se měli opřít tak, aby našli potřebnou stabilitu, kterou jim nejen naši politici nejsou schopni nabídnout?

To je velmi široká otázka, spíše na knihu. Lidé by především měli více věřit své životní zkušenosti a méně mediální propagandě. Měli by se opřít o mezilidskou pospolitost, o staré dobré osvědčené hodnoty a tradice. A nedat si je zpochybnit kdejakým módním trendem.

Právě ty hodnoty a tradice mně tady nějak chybí. Po staletí měly právě ten význam, aby lidi spojovaly. Nejsou rozbíjeny nejen mediálně cíleně tak, aby se dalo s lidmi (masou) lépe manipulovat?

Ale jistěže jsou, někdy i otevřeně. Jsou hlavní překážkou pro lidi, kteří by z celé společnosti chtěli udělat snadno ovladatelnou masu bez vlastních zásad a kořenů. Tito lidí dnes ovládají Evropskou unii. I naši politickou scénu.

Lidem chybí opravdové elity, kterých by si lidé vážily a respektovaly je. Tady mě napadá možná vzdálený příměr. Teď se vrací na pódia po těžké nemoci Karel Gott. Ten je stále ikonou určité části národa. Nenahrazuje tady právě on tu pospolitost a ty správné vzory?

Vzory nejde lidem vnucovat. Ty celonárodní musí mít v sobě jistou univerzalitu, musí být přijatelné obecně a nést širší společenské sdělení. Ale úplně nejlepší je, když si lidé hledají vzory ve svém okolí, v lidech, které znají, kteří se jim osvědčili. Ne v mediálních ikonách. Takové ikony můžou být lidem vyměněny ze dne na den.

Převzato z LadislavJakl.cz