29.3.2024 | Svátek má Taťána


ROZHLEDNÍK: Retrívři známí i neznámí (1)

11.12.2008

Pro svou neobyčejně milou a nekonfliktní povahu je oblíben jako rodinný pes dostatečně velký a fyzicky zdatný i pro sportovně založenou rodinu a dostatečně mírný a laskavý i pro rodinu s malými dětmi. Původně je to lovecký pes, specialista na práci po výstřelu, to znamená, že živou zvěř dokáže tolerovat (nelovit) a dohledává a přináší zvěř mrtvou nebo zraněnou.

Je však vhodný i jako pes záchranářský (první mistr světa ve vodním záchranářství byl Flat coated retriever z ČR), pes služební na vyhledávání drog, asistenční a slepecký pes, může dělat různou sportovní kynologii. Jediné, co opravdu není, není až na výjimky obranář. Je uznáno 6 plemen retrívrů z nichž čtyři pocházejí z Evropy a dvě z Ameriky.

Labrador (labradorský retrívr) je nejpočetnější plemeno nejen u nás. Země původu je Anglie, uznán byl začátkem 20 století (1903), patří tedy mezi mladší plemena retrívrů. Je to mohutný pes s širokou, ale elegantní hlavou, přátelským výrazem. Hlava je široká hlavně mezi ušima, uši jsou poměrně malé, hladké. Postavu má mohutnou, zavalitou, má trochu sklon k tloustnutí. Má hladkou přilehlou hustou srst a silný, dobře osrstěný (takzvaný vydří) ocas. Srst je nenáročná na údržbu, nepotřebuje střihovou úpravu. Barvu může mít žlutou v odstínech od smetanové až po sytě červenožlutou, černou nebo čokoládově hnědou. Retrívři - labrador

Nejdůležitější je u labradora povaha. Je to temperamentní pracant. Přes zdánlivě zavalitou postavu je to pes pohyblivý a neúnavný. Skvěle pracuje při lovu, je úspěšný na zkouškách lovecké upotřebitelnosti i jiných pracovních zkouškách. Je to velmi úspěšný pes pro vyhledávání drog. Uplatňuje se jako pes slepecký i asistenční, i když v současné době se dává pro výcvik vodícího psa přednost křížencům labradora a zlatého retrívra v první generaci, kteří jsou trochu méně temperamentní.

K povaze patří i chování k lidem. Labrador je přátelský, neagresivní jak k lidem, tak ke psům. Jen zcela výjimečně se objeví pes ostřejší, z chovu s průkazem původu se takoví jedinci vylučují.

Kromě vzhledu a povahy je u psa důležité zdraví. Labrador má nejčastější problémy s dysplazií (nedostatečným vývojem) kyčelních nebo loketních kloubů. V chovu s průkazem původu je povinná rentgenová kontrola ve věku minimálně 1 rok a jedinci, kteří mají postižení horší než lehké (hodnocení 2) se v chovu neuplatní. Chovatelské řády nutí chovatele, aby si vybírali chovné páry tak, že pokud jeden z budoucích rodičů má lehkou dysplazii, druhý ji nesmí mít vůbec (hodnocení 0 - negativní, nebo 1- hraniční).

Situace se pomalu zlepšuje. Ale protože je dědičnost v tomto případě složitá, nedá se ani u štěněte s průkazem původu zaručit, že bude zcela zdravé. Klouby jsou nejčastějším zdravotním problémem nejen u labradora a některých dalších plemen retrívrů, ale i u řady dalších větších plemen.

Další choroby u labradorů se týkají očí. Byly popsány dědičné oční choroby (progresivní retinální atrofie), které mohly vést až k oslepnutí nositele v poměrně mladém věku. S jejich kontrolou se začíná, zatím není v chovech povinná, ale řada chovatelů již své psy nechává vyšetřit buď klinicky, nebo DNA testy. Další z poměrně složitě dědičných chorob, která se u labradorů vyskytuje, je epilepsie. Postižení jedinci by se měli z chovu vyřadit, ale toto opatření se obtížně uplatňuje kvůli nekázni některých chovatelů.

Zdravotní problémy se u psa mohou vyskytnout bez ohledu na plemeno, retrívři nejsou výjimečně zatížení psi. Dysplazie je popsána u většiny velkých plemen, oční choroby nejsou rovněž u řady plemen vzácné. Proto není třeba se při rozhodování nechat odradit tím, že jsou u plemene popsány dědičné choroby. Spíše je třeba zvolit poctivého chovatele.

Zlatý retrívr (Golden retriever) je druhé nejoblíbenější plemeno. Je to nejmladší uznané plemeno retrívra (1913), země původu je Skotsko. Překvapilo mě zjištění, že pro laiky je každý retrívr se žlutou srstí zlatý, dokonce i žlutý labrador. Zlatý retrívr je nápadný svou bohatou dlouhou srstí, která na těle splývá v lehkých vlnách. Retrívři - golden

Má výrazné praporce na končetinách a nádhernou vlajku na ocase. Uši jsou rovněž bohatě osrstěné, obličej je hladký, takže vynikne hlava s tmavým okem. I pigment na čenichu a pyscích by měl být tmavý. Srst zlatého retrívra se musí před výstavou upravovat (stříhat), ostříhaný pes je elegantnější, i když na výstavu nejde.

V běžném životě to však není pes příliš náročný na úpravu, musí se pravidelně pročesávat hlavně v období línání, ale srst se neknotuje. Barvy jsou povolené od smetanové po sytě zlatou, červená už je nežádoucí.

Povaha zlatého retrívra je většinou velmi přátelská. I když jsme už narazili na psy bez průkazu průvodu, kteří byli agresívní, neměla by se u plemene agresivita vyskytovat (projevy agresivity jsou z chovu vylučující vady). Pracovně je zlatý retrívr trochu pomalejší a ne tak vytrvalý, jako labrador. Někdy, hlavně na zkouškách, je však jejich klid výhodou, protože pracují přesněji. V praxi může být jejich menší nasazení nevýhodou. Proto se také méně často objevují jako psi na vyhledávání drog. Ale i zde jsou individuální rozdíly, mezi zlatými retrívry jsou i úspěšní záchranáři a jiní pracovní psi. Jako slepecký a asistenční pes je používán často, je výborný pro canisterapii.

Zdravotní problémy u goldenů jsou podobné, jako u labradorů. Nejsledovanější jsou klouby, klubová statistika zkontrolovaných psů byla horší, než u labradorů. Ostatně golden je o něco větší, než labrador a klouby mají větší zátěž. Pro chov platí stejná pravidla pro všechna ostatní plemena retrívrů.

Již se objevují chovatelské stanice, jejichž odchovy mají v naprosté většině nálezy dysplazie negativní (nebo hraniční), podobně jako u labradorů. Záleží hlavně na zodpovědnosti chovatele. Ale i při dodržení všech zásad se může stát, že se u některého štěněte dysplazie objeví - zvíře není stroj a postižení kloubů není jen genetika. Oční choroby jsou alespoň u nás u goldenů méně časté. Vzhledem k husté srsti je v létě třeba dát pozor na zapářku, mokvavé případně hnisavé plochy kůže pod krkem, v ohbí končetin.

Flat coated retriever (flet, nebo též česky hladkosrstý retrívr) byl oblíbený na přelomu 19. a 20. století, pak ho v oblibě vytlačil o něco poslušnější labrador. Patří mezi nejstarší plemena retrívrů, uznán byl v druhé polovině 19. století (1874). Retrívři - flet

Flet se od předchozích plemen liší štíhlejší postavou a jemnější kostrou. Hlava fleta je elegantní, téměř bez vyznačeného čelního stopu. Srst je dlouhá, hladká, splývavá s praporci na končetinách a ocase. Podobně jako golden i flet potřebuje střihovou úpravu a vyčesávání. Barva je povolena jen černá a čokoládově hnědá, čím tmavší, tím lepší.

Flet je přátelský a inteligentní pes. Ze všech retrívrů nejvíc miluje lidi a z lidí nejvíc svoji rodinu. Někdy mohou být jeho projevy přízně až obtěžující. Je rychlý a temperamentní. V práci je výhoda jeho nasazení, do všeho jde s nadšením. To je někdy na úkor přesnosti, proto je na zkouškách nevypočitatelný. V zápalu nadšení dělá občas chyby. Psychicky dospívá později, až mezi druhým a třetím rokem, a je v něm celý život kus štěněte.

V myslivecké praxi se využije jeho temperament a nadprůměrně dobrý nos, několik fletů má skvělé výsledky v záchranářských soutěžích (včetně historicky prvního mistra světa ve vodním záchranářství). Vzhledem k temperamentu a hlavně pozdnímu dospívání se příliš nepoužívá jako asistenční a vodící pes, jeho kariéra by začínala o půl roku až rok později. Ale jeho láska k lidem a schopnost empatie umožňuje, aby dělal canisterapii. K nemocným a malým dětem dokáže být divoch překvapivě jemný a trpělivý. Flet není vůbec agresivní ani k lidem, ani ke psům. Mezi psy však může někdy svým temperamentem provokovat a vyvolat konflikt, ze kterého pak sám rychle vycouvá.

Je to jediné plemeno retrívra, u kterého se v českém chovu nevyskytuje dysplazie. I lehká forma (hodnocení 2) je velmi vzácná. Bohužel, v okolních zemích není situace tak příznivá a některé importy mohou být v budoucnu zdrojem obtíží. Oční choroby zatím u fletů nebyly popsány. Jediný zdravotní problém plemene je, že u nich častěji, než u jiných plemen vyskytuje jinak vzácná rakovina pojivové tkáně. Tento problém se začíná sledovat v celosvětovém měřítku. Jeho příčiny nejsou známé.

Curly coated retriever (kudrnatý retrívr) je nejstarší evropské plemeno retrívra (uznán 1854). Je štíhlejší, vyšší než labrador, s jemnější aristokratickou hlavou. Retrívři - kudrnáč

Typická je jeho srst. Hlavu má hladkou, jinak celé tělo má porostlé srstí, která tvoří drobné kompaktní kudrny, přilehlé k tělu. Takový psí perzián. Je bezúdržbová, rozhodně se nesmí česat, jen srovnat prsty. Barva je černá nebo čokoládová. U nás i v okolních státech je to nejméně početné plemeno retrívra.

Povaha kudrnáče je zvláštní. Je uzavřený, lehce odtažitý. Rozhodně se nekamarádí s každým a při prvním setkání. Ale když pozná člověka a spřátelí se, je to velmi milý a láskyplný pes. Nemá temperament a vehemenci fleta nebo labradora, ale je vytrvalejší, než golden. Je to pes, kterému musíte přijít na chuť. Pak ale těžko měníte.

Zdravotní potíže nebývají časté. Dysplazie je poměrně vzácná, naprostá většina jedinců z českého chovu je v pořádku. Oční choroby nebyly u kudrnáčů popsány.

Vzhledem k malému počtu jedinců se používá u nás téměř výhradně v myslivosti. Je to krásné, ušlechtilé a nedoceněné plemeno.

Chesapeak bay retriever (česapík nebo česepík) je americké plemeno. Je nejvyšší z retrívrů, s pevnou kompaktní stavbou těla. Srst má hustou, polodlouhou, na těle mu tvoří jakoby pomačkané vlny. Na ocase nemá vlajku. Retrívři - chesapeak

Barvy jsou tmavě a světle hnědá, dále barva "stará tráva", která je zvláštně šedožlutohnědá, povolené jsou menší bílé znaky na hrudi. Údajně existuje i barva modrá, u nás však není k vidění.

Povahou se česapík od ostatních retrívrů liší. Je to tvrdý a odolný pes, který musel být schopen uhlídat i lovecké tábory. Proto jako jediný z retrívrů skutečně hlídá, ostatní nanejvýš štěkají, česapík opravdu vetřelce nepustí buď dovnitř, nebo ven. Potřebuje pevnou ruku, jinak může být problémový.

Nemá v sobě agresivitu, jen tvrdost. Ale i tu je třeba zvládnout. Proto to není pes vhodný pro začátečníka. Potřebuje zaměstnat, v poli i ve vodě je to vynikající lovecký pes. Důsledný, neúnavný, tvrdý. Když se nudí, dělá problémy.

Ale v rodině, kde je zvládnutý, je to výborný, oddaný společník, který projeví svou přátelskou povahu retrívra. K cizím je milý, je ochotný se přátelit, ale nesmí mít pocit, že je ohrožen pán nebo jeho majetek. Pak je schopen důrazně zakročit a vysvětlit dotyčnému, kdo tu hlídá.

I u česapíků se vyskytuje dysplazie. Méně často, než u labradorů a goldenů, ale častěji, než u kudrnatých a fletů. Choroby oka nebyly popsány. Jinak je plemeno zdravé a odolné.

Hodí se pro zkušenějšího majitele, který mu poskytne dostatek práce.

Nova Scotia duck tolling retriever (toller, nebo skoťák) je nejmenší z retrívrů. Je to také americké, přesněji kanadské plemeno. Je asi o třetinu menší, než ostatní retrívři. Retrívři - toller

Má vyváženou postavu, hladkou, hezky modelovanou hlavu a bohatou splývavou srst s praporci na končetinách a ocase. Barva jsou všechny odstíny červené a oranžové, nos může být v barvě srsti nebo černý. Jediný má pravidelně bílé znaky na hlavě, hrudi a končetinách.

Je to hravý a nesmírně temperamentní pejsek. Způsob lovu s tollerem byl velmi neobvyklý. Pes hravě pobíhal po břehu a jeho bílé znaky lákaly vodní ptactvo, aby se přiblížilo a prozkoumalo nový objekt. Tím se dostalo na dostřel lovce. Pes pak přinášel zastřelené kusy z vody.

Tento způsob lovu se u nás nepoužívá, proto je toller nyní spíše využíván jako pes společenský. Je však velmi dobře využitelný pro kynologické sporty. Může běhat agility, vím o pejskovi, který dělá dobře dog frisbee (chytání létajících disků). Občas se toller objeví i na loveckých zkouškách. Byl by pravděpodobně využitelný i v jiných oblastech, ale počet jedinců u nás ho řadí mezi vzácnější plemena retrívra.

Zdravotní problémy má plemeno stejné, jako ostatní retrívři. Dysplazie se vyskytuje jako u většiny plemen retrívrů, častěji byly popsány dědičné choroby oka.

Mezi našimi tollery jsou vynikající jedinci i jedinci nestandardní jak v exteriéru, tak povaze (občas se projeví bázlivost). Proto je třeba určitá opatrnost při výběru chovatelské stanice, odkud si pořídíte štěňátko.

Eva Žampachová (EvaŽ)