19.4.2019 | Svátek má Rostislav


ROZCESTNÍK: Solná komora turisticky s cestovkou, září 2017

4.3.2019

Ve čtvrtek večer vyrážíme směr Budějovice a Bad Goisern. V autobuse se klasika nedá spát, a tak se snažím aspoň trochu nabrat síly poklimbáváním. Ráno po příjezdu chvíli stojíme v místě startu, asi abychom nevyráželi v 6 ráno, ale nakonec se dočkáme a autobus nás vyplivne na parkovišti u Berghof Predigstuhl. Vypadá to na hezký den a výlet rovnou zahajujeme Baziho zkratkou, při níž si Marťa zabodne do stehna kus ostnáče, když se neohroženě jako první vrhá přes zavazející plot. Já radši podlézám :)

Nejen dneska totiž děláme testovací králíky průvodci Bazimu na turistickou novinku letošního roku – a tak je hned od začátku potřeba vědět, že nudit se s ním rozhodně nebudeme :)

Pěkná zpevněná cesta lesem vede až k první horské chatě Hütteneckalm, kde dávám omeletu a někteří notorici už maj na stole pivka. Je odtud nádherně vidět Dachstein (2995 m n. m.).

Solná komora turisticky, září 2017

Bazi odhaduje čas odchodu, ale my stávkujeme a vyrážíme tak o 10 min později. Fotíme si krávy a všichni procházíme v klidu. Průvodce Bazi, Rodinka, Manželé. Falešný Tři sestry už to ale nemaj moc jednoduchý, krávy jsou podrážděný a tak je potřeba před nimi rychle prchnout do bezpečí obřích šutrů pod monumentální skalní stěnou.

Solná komora turisticky, září 2017

Šutrové pole je boží a pěkně tu pere slunko, ale v zimě tu bývají sesuvy skal. Další zpevněná cesta a pak, aby to nebylo jen leháro, přichází stoupání kamenitým svahem s vlhkými kořeny vzrostlých stromů. Pár kluzkých skal s řetězy a jsme nahoře, v dnešním nejvyšším cíli. Vrchol Predigstuhl 1278 m n. m. je zalesněný kopec s prudkou holou stěnou s ferratami. Máme tu kochací a svačicí pauzu s focením a výhledy na Bad Goisern pod námi. Na vrcholu je postavený dřevěný kříž a místní Němec mi říká, že tu před dvěma roky byl ještě kovový. Povídal by si asi víc, ale až tak moc mu nerozumím a taky bych radši klidnou pauzičku na focení, než vyrazíme dolů, směrem k obědu.

Solná komora turisticky, září 2017

Hladově se rychle ženeme udaným směrem, což nás stojí malé zdržení se ztrátou cesty nad nepěkným svahem – bungee jumping bez bungee ale zatím provozovat nemíníme. Stačí se vrátit o pár metrů zpátky a máme zas správný směr a začátek červené značky, která by nás měla vzít dolů. Prudký sešup dolů s jistícími lany je dobrej trénink na strach z výšek a běžný turista si může zkusit lehce adrenalinový odvar s nádechem dobrodružství a případně na příštím zájezdu konvertovat k ferratistům. Fuj teda, i když zvládnout se to dalo celkem v klidu, ale já konvertovat rozhodně nebudu.

Další příjemná zpevněná cesta a jsme tam, v hospodě Berghof Predigstuhl a už se nosí polívky a pivka. Každý odpočinek ale jednou skončí, takže i my vyrazili na závěrečný sestup do Bad Goistern i se zacházkou na skalní římsu s vyhlídkou, kde si Bazi střihl jednu krátkou ferratu a dal nám prostor na další odpočinek.

Solná komora turisticky, září 2017

Po sprše nás čekala už jen večeře a seznamovací večírek, i když většina z nás odpadla brzo spát a nahnat ten noční přejezd. Jinak jídlo v penzionu idylicky mezi kostelem a hřbitovem bylo dobré a rozhodně ho nebylo málo, prostě jak je zvykem na těchto rozmazlujících zájezdech.

Ráno jsme se dobře najedli – ze švédských stolů si každý vybere a hurá lanovkou na Krippenstein. Původní plán z Krippensteinu dolů po svých vzal za své, když jsme se rozhodli koupit obousměrnou lanovku a radši si poběhat vršek, než přetěžovat kolena. A bylo to skvělé rozhodnutí, protože nahoře bylo hezky, i když trochu větrno, ale viditelnost parádní a celou sobotní trasu jsme měli parádní výhledy na Dachstein v protějším svahu nebo z vyhlídky Five Fingers jako na dlani Hallstatt a Hallstattské jezero.

Solná komora turisticky, září 2017

Vyhlídku z vrcholu Krippenstein (2108 m n. m.) jsme si užili, přestože jsme se srabsky vyvezli jen pár metrů pod něj jako další davy turistů – tady mi utkvěla v paměti důchodkyně, mající v pohorkách silonkové ponožky. Pche merino, pche trekingová fuska. Silon, nejlepší přítel rakouských turistek :)

Po vyhlídkovém kolečku od stanice lanovky přes Krippenstein a vyhlídku Five Fingers, která ční pěkně do vzduchu nad skalní stěnou, jsme ale přece jen započali výlet u jeskyně s neodtátým ledem a svačinku jsme zvládli u kovového žraloka Dachstein Hai, který připomíná fakt, že tu kdysi všude bylo moře.

Solná komora turisticky, září 2017

Dnešní okruh nebyl náročný na stoupání a nahoře na plošině byly všude upravené široké zpevněné cesty, takže fakt hodně pohodová turistika zvládnutelná v podstatě i s kočárkem. Celou dobu jsem se mohla kochat výhledy a nedívat se pod nohy :)

Před chatou Gjaid Alm nás Bazi opět opustil střihnout si nějakou ferratku u Krippensteinu, takže nezřízená zábava u výborného jídla a studeného pivka mohla opět vesele bujet, než jsme se museli odebrat na stanici lanovky Gjaid Talstation. Konec výletu ve znamení stahujících se mračen ale nebyl ještě úplným sobotním koncem, neboť nás čekala ještě prohlídka města Hallstat na břehu nádherného Hallstatského jezera s rozlohou zhruba 13,5 km2. Skvělá zmrzlina s vyhlídkou na jezero samozřejmě nesměla chybět, i když okolní kopce, ráno monumentální, mizely v nízké oblačnosti.

Solná komora turisticky, září 2017

Po večeři přišla řada na rozlučkový večírek, kde jsem vydržela o něco dýl než předchozí den, a předsevzetí strávit večer s noťáskem a první probírkou fotek tak vzalo rychle za své, protože jak nás bylo málo (turistů 12), tak bylo velmi příjemné se družit a výjimečně jsem si to fakt užívala a neprchala před davy někam do ústraní.

Plán na poslední den byl jasný. Když bude sucho, jedem s ferratisty, a když nebude sucho, stejně jedem s ferratisty, ale úplně jinam. Plán číslo 1 vyhrál, protože ferratisti byli natěšení na poslední nářez, jenže zvyšující se vlhkost lesa a vozovky nebyla dobrá předzvěst, a nakonec se uskutečnil plán číslo 2. Protože v Hallstattu se těžila sůl, na výběr byly solné doly a vodopády na řece Waldbach, a já si vybrala vodopády.

Solná komora turisticky, září 2017

Když voda, tak samozřejmě nejen lahodící oku, ale i čvachtající v botách a padající shora. Rozhodně vodopády byly parádní třešinka na dortu, i když výlet byl kratší kvůli polednímu odjezdu zpátky do Brna, i nějaké to stoupání ve skalnatých úbočích jsme si užili, než následovala cesta domů.

Za mě – tohle byl zatím z těch několika prodloužených víkendů s cestovkou ten nejpohodovější víkend, protože mě vůbec nebolely nohy :)

Foto: Mawenzi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do pěkné fotogalerie!

Osobní stránky autorky: https://mawenzi.cz

Mawenzi Neviditelný pes


Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Diskuse


Z. Yga
16:40
4.3.2019

M. Crossette
17:02
4.3.2019

M. Crossette
17:10
4.3.2019

T. Zana
15:24
4.3.2019

Z. Maw
18:44
4.3.2019

Z. Maya
14:04
4.3.2019

Z. Jitur
13:52
4.3.2019

Z. Jenny
13:30
4.3.2019

A. Lex
Maw
10:19
4.3.2019

Z. Maw
12:05
4.3.2019

Z. Lika
10:15
4.3.2019

Z. Maw
12:05
4.3.2019

Z. Yga
8:50
4.3.2019

Z. Maw
12:04
4.3.2019

Z. Yga
13:13
4.3.2019

Z. Xerxová
6:39
4.3.2019

Z. Maw
11:52
4.3.2019

M. Crossette
3:13
4.3.2019

Z. Maw
11:51
4.3.2019

počet příspěvků: 22, poslední 4.3.2019 06:44