Pouštěli jsme si k tomu v autě CD v podání Michaela Bublé s jeho Christmas Edition a představovali si sníh.

Italové zásadně jezdí bez rozsvícených světel (nevím, zda mohou), nepoužívají blinkr a málokdy si dávají přednost a to i na kruhovém objezdu. Motorek je všude hodně a to prosím nejsou žádné skůtříky, ale silné stroje, objíždějí vás nejen zleva. Musíte se tomu všemu přizpůsobit, jinak zůstanete stát s nastartovaným autem a nikam se nepohnete. Kupodivu to funguje a za celý týden jsme nepotkali žádnou bouračku.

Projeli a prohlédli jsme si přístav San Felice s nádhernou vyhlídkou na protější břeh jezera, projeli Saló a obdivovali nádherné paláce podél pobřeží a v Gargnanu zabočili vlevo směrem do hor na jezero Lago di Valvestino. Je to jezero vysoko v horách, kde skály strmě padají do vody, takže tu nejsou žádné pláže.

Cestou projedete kolem několika vodopádů, no spíše vody tekoucí po skále, která je příjemným osvěžením. Od jezera jsme zabočili výš do zelených hor plných jalovců, modřínů, lip, bříz, habrů, borovic, palem, dokonce fíkovníků, agáve, olivovníků, vinné révy, šácholanů a všudypřítomných oleandrů (konečně mi došlo, že tady, obklopena tropickou vegetací, větší chladno čekat nemohu).

Silničky se zužují čím dál víc a vesele klikatí do kopců. Díky mapě na mém klíně a značení na každém „rohu“ zablouditi nemožno. Ve výšce 1050 metrů stále potkáváme upravená obydlená stavení (i zde bydlí lidé), traktor sekající trávu, pasoucí se krávy, ovce, viděli jsme několik klecí asi na ptáky zavěšených na stromech a úly. Je tu klid a romantické ticho, jen zdálky klinkají zvonce krav. Dokonce se občerstvíme sladkými lesními jahodami! Krejg vesele běhá (konečně na volno) a očmuchává ty neznámé pachy. Mám první suvenýr – našla jsem krásný kámen na skalku.

Při zpáteční cestě jsme pochopili, že jsme si pro výlet nevybrali zrovna nejlepší den. Neděle odpoledne, kdy se víkenďáci vracejí zpět k domovům, nás zdržela v koloně. Než najeli všichni na dálnici, popojížděli jsme po pobřeží zpět do kempu krokem. A opravdu, druhý den, v pondělí, byly pláže ještě více prázdné, než v neděli. Paráda! Před námi je totiž poslední červnový týden...

Foto zde 

Odpoledne jsme si naplánovali výlet na 4 km dlouhý poloostrov Sirmione, který leží na jihu jezera Garda.

Auto se dá zaparkovat ve městě nebo na velikém placeném parkovišti těsně před branou do starého města. Velmi rozsáhlé a zachovalé gotické centrum obehnané vysokými hradbami s pevností Scaligerů ze 13 století je atraktivním cílem turistů. Hrad, pevnost, přístav, vykopávky, náměstíčka, kamenné uličky s obchůdky, kavárnami, pizzeriemi, cukrárnami a vynikající italskou zmrzlinou, zbytky římských lázní, dodnes aktivní sirné prameny, lázně, to vše zdobené oleandry v podobě keřů ale i stromů je veliké lákadlo.

Tady se nám opravdu líbilo. Líbil se i Krejg jedné japonské výpravě, která kvůli němu přestala poslouchat výklad průvodce, a hleděli na našeho psa, jako by to byla další ze zajímavých atrakcí městečka. Další Japonec, sedící v zahradní restauraci si dokonce poslal k nám číšníka, aby zjistil, co že je to za rasu.

Klasicky bylo vedro, umocňované rozpáleným kamenným městem. Sundala jsem si hodinky, víc už jsem si na veřejnosti odložit nemohla.

Foto zde