Italové nemají dle mých zkušeností s přítomností psů žádné problémy, mají je rádi a poměrně dost je taky sami vlastní. Jsou to ale spíš kříženci všeho druhu, nějakou pro mne rozeznatelnou rasu jsme potkali málokde. Pokud je někde pro psy vstup zakázán, je toto označeno patřičnou značkou s piktogramem přeškrtnutého psa, případně upozornění, že zde je nutné mít psa na vodítku a uklízet po něm.
Pes na vodítku může prakticky kamkoliv, dokonce jsme mohli Krejga vzít lanovkou na pohoří Monte Baldo, ovšem musel mít náhubek. Italové se o Krejga dosti zajímali, pravděpodobně neviděli jaktěživo čínského chocholatého psa. Poznali jsme to z obdivných výkřiků Bello! Bellisimo! a z legračních scének, při kterých hlasitě svolávali své příbuzné z ulice a z přilehlých domů, aby se šli podívat a z dotazů, co je to za rasu.
Ostatně znalost rasy čínského chocholatého psa neprokázali ani turisté němečtí (někteří se na něj i znechuceně šklebili), holandští, dánští, rakouští, angličtí, výjimky se ale našly. Takže v podstatě kamkoliv jsme přišli, byli jsme díky našemu psovi středem pozornosti, fotili si ho a chtěli si na něj sáhnout, případně se ptali, proč jsme ho oholili a někteří se taky báli pustit svého psa k našemu v domnění, že náš pes je nemocen.  Člověk by si myslel, že v "západní cizině" mají větší přehled.
Gardské jezero (italsky Lago di Garda) je největší italské jezero, ležící na severu země v nadmořské výšce 65m,  přibližně 180 km od rakouských hranic mezi Alpami a pádskou nížinou v regionech Trentino, Veneto a Lombardie. Jezero bylo vytvořeno ledovcem. V severní část se tyčí vysoké hory až 2000 m a chrání tak jezero před nepříznivými vlivy počasí, jižní část pobřeží je rovinatá a otevřená teplému proudění.
Proto je zde počasí velmi mírné, klima středomořské, voda v jezeře teplá a průzračně čistá. Bílé oblázkové pláže překvapí svou vůní po sladkovodních řasách a přítomností malých mušliček, takže si připadáte jako u moře, zvláště, zafouká-li vítr a vytvoří se malé vlny. Jak by také ne, jezero měří na délku téměř 160 km a v nejširším bodě pak 17 km.  Pokud se rozhodneme jezero objet autem po pobřeží, najedeme 160 km.
Kromě odpočinku, koupání a možnosti navštívit mnoho historických památek nabízí tato oblast velikou škálu sportovního vyžití. Pro cyklistiku a biketreking jsou zde ideální podmínky a skvělé cyklostezky. Sever jezera je pro své příznivé povětrnostní podmínky vyhledáván k windsurfingu a jachtingu. Lze provozovat horolezectví, či pěší turistiku.
Cesta dle itineráře měla trvat 8-9 hodin, ale s přestávkami jsme jeli celkem asi 10 hodin. To kvůli omezení rychlosti v Rakousku (nějaké zúžení a zpomalení). Z Prahy jsme vyjížděli po čtvrté hodině ranní a pro mne bylo docela příjemné cestovat za světla a pozorovat opravdu zajímavou krajinu. Rychleji to uteče. Krejg nemá s cestováním autem problémy, stulí se do klubíčka a slastně chrupká. Naše cesta do Itálie vedla přes Německo a Rakousko (Brenner).
V Rakousku je třeba počítat s desetidenní dálniční známkou, v Itálii se platí poplatky za průjezd autostrádou, ale neplatí se předem - na vjezdu vyjede z automatu kartička, na základě které se při sjezdu zaplatí u okýnka odpovídající částka.
Plynule jsme se přesunuli až na místo, tedy do kempu Baia Verde na jihozápadě jezera Garda. Ubytovali jsme se v jakémsi pojízdném domečku - Mobile Home. Krejg se usadil na verandě a jal se hlídat. Pokud si nehraje na psa pasteveckého, (to znamená, že nás neustále počítá, jestli jsme všichni a  shání dohromady a neexistuje, aby se jeden vzdálil, protože odmítá jít dál a dokud zase nejsme pohromadě, nikam se v chůzi nepokračuje), tak si hraje i na psa hlídacího.
Teď prostě bydlíme tady a tak se nám koukejte vyhnout obloukem a nepotulujte se tu kolem, tady hlídám já! Ještě umí psa asistenčního, to když asistuje u každého otevření lednice. A nesmím zapomenout na psa canisterapeutického, protože velmi dobře ovládá polohování u kohokoliv z nás v posteli. Pes vodní záchranář z něj asi nebude, neboť každý náš pokus o společné koupání v řece, nebo nyní v jezeře, považuje za své ponížení.
Netušila jsem, že i kempy mohou mít své označení kvality, tento náš měl prosím čtyři hvězdičky. Však má také k dispozici pro karavanisty skvěle vybavené moderní voňavé  sociální zařízení včetně fénů, vířivky a praček prádla. Vypadá to, že jsme v kempu jediní Češi, což je docela příjemné zjištění.
Nevím čím to je, ale v posledních letech kdykoliv jedeme do zahraničí na dovolenou, provázejí nás tropická vedra. Takže celý týden bylo kolem 37 stupňů celsia a já umírala vedrem. Já vím, pro někoho je to příjemné teplíčko, ale stejně nechápu, jak v tom mohou Italové existovat, nosit na sobě černé šaty a ještě ke všemu třeba provozovat jogging! Já se potím i ve vodě.
Foto zde, další informace zde