Nejde jen o ty nejznámější - hady a hadice, pavouky, ropuchy a mořskou jedovatou havěť, ale i jedovatý hmyz. Jeden z těchto povedených exemplářů je ryba a žije v moři. Tady se jí říká "stonefish". Český název mě znám není ale latinsky se této potvůrce říká Synanceia verrucosa. Dorůstá délky mezi 25 - 50 cm.

Tato výtečnice je ryba dravá. Nečekejte však svižnou a na pohled krásnou dynamickou rybu, jak se obvykle na dravou rybu sluší a patří. Tato škaredka k pohledání obývá ekosystém vůkol subtropického a tropického pobřeží Klokánie od východu na západ. Takže ve všech teplých vodách. Na svoji kořist číhá a nehybně sedí mezi korály a nebo kameny či do půl zahrabaná v bahně a nebo písku, dokonale kamuflovaná. Její mimikry jsou tak dokonalé že vypadá jako mořskými řasami obrostlý kámen a nebo korál. Klidně dovede sedět na místě i desítky hodin aniž brvou hne. Prostě kámen. Mořští živočichové ji neregistrují, natož pak člověk.

A tak drobní mořští živočichové, včetně rybek se nic netuše přiblíží na dosah k její tlamě, posazené směrem nahoru a pak, jakoby zázrakem, zmizí. Ano, zmizí, ale do jejího žaludku. Když je kořist na dosah, tak milá stonefish otevře tu svoji chlebárnu, kořist vcucne a zase ji zaklapne. To vše se prosím stane za pouhých 15 TISÍCIN vteřiny, jak bylo vědci změřeno.

Avšak stacionární životní styl na dně mořském, i přes dokonalé mimikry, nese sebou jistá rizika. Někteří žraloci a rejnoci se živí u mořského dna a tak mohou na tuto výtečnici narazit. Tato však má proti takovému napadení účinnou obranu. Když taková číhající stonefish ucítí svými čidly rozvíření vody a nebo i písku velkou rybou a nebo číkoliv jiným, tak ji ani nenapadne se pohnout, avšak podél hřbetu se jí postaví 13 jakýchsi bodlin co vyrůstají ze hřbetní ploutve. Cokoliv se těchto bodlin určitým tlakem dotkne to je bodnuto a do rány je vstříknut jed. Jed vysoce toxický který činí tuto rybu nejjedovatější na světě. Takže další primát klokaního kontinentu! Jed je komplexní koktejl proteinů, zahrnuje hemolytický stonustoxin, neurotoxický trachynilysin a kardioaktivní cardioleputin.

Jedovaté bodliny mají délku od 20 do 5 mm a jsou uzavřeny v jakémsi bradavicovém kožním pouzdře, spolu s jedovou žlázou. Stonefish se při bodnutí vůbec nenamáhá, veškerou práci vbodnutí a vstřiku jedu si obstarává oběť sama. Jakmile je vyvinut na bodlinu dostatečný tlak, tak kožní pouzdro sklouzne dolů, při tom zmáčkne váček plný jedu který je dutou bodlinou vstříknut do vpichu. Čím větší tlak, tím dokonalejší intoxikace. Jedu je vstříknuto více a hlouběji. Tento celý mechanismus za několik dnů regeneruje a je ready k dalšímu použití. Dokonce i když je tato ryba leklá a třeba vyplavená na břeh, jedovaté bodliny jsou funkční více jak týden po uhynutí. Takže je radno nesahat a když ano, tak jen v plechové rukavici. Bodliny hravě propíchnou vietnamku, sandál a nebo ploutev na plavání, včetně neoprénových rukavic a podobně.

Pokud se stane obětí člověk, který na takovou rybičku nevědomky šlápne, tak první co ucítí je intenzívní bolest k omdlení. Po vstřiku jedu se tato bolest zvyšuje a postupuje končetinou. Místo vpichu rychle otéká a otok posléze zachvacuje celou končetinu. Do 10 minut je bolest taková, že většina obětí omdlévá. Pokud jsou při vědomí, dostavuje se delirium a v tomto stavu oběť může útočit i na ty kteří se jí snaží pomoci. Jak jed postupuje končetinou, tato ochabuje a dostavuje se paralýza. První pomoc se omezuje na utišení bolesti a ochrana proti možnému šoku.

Ponoření končetiny do horké vody zčásti tiší bolest, ale nejúčinnější jsou k tomuto účelu lékařem podané silné opiáty. Od roku 1959, kdy bylo na tento jed vyvinuto sérum mnoho obětí už neumírá. Dříve jich bývalo podstatně více. Sérum je radno podat co nejdříve. Obětem obvykle odumřou nervy v okolí vpichu, což vede k atrofii okolního svalstva. Místo vpichu je třeba lékařsky ošetřit. Zaprvé díky možné infekci a zadruhé díky složení jedu neošetřený vpich se může vyvinout ve vředy co zůstávají aktivní po mnoho měsíců a nebo se také může v místě vpichu vyvinout gangréna s následným odumíráním okolní tkáně.

Takže až pojedete k tropickému moři od moře Rudého přes Indický oceán a Pacifik, tak mějte oči na stopkách pokud se někde na mělčině brouzdáte. A nebo nasaďte sandály s podrážkami z nerezového plechu.