Louk si vymyslela dovolenou a zvolila Jizerské hory. Doufám, že už Xerxové nějaká provize kápla, protože se do tohoto koutu Čech poslední dobou rozjela řada Zvířetníků. Louk byla od propagátorky Jizerek zásobena variantami výšlapů, včetně kvalifikace povrchu tras. Pedroušovy tlapky mají radši měkký došlap. A já si koupila nové kolo. Zalomcovala se mnou odvaha a vetřela jsem se k Louk na druhou postel.

Neděle

Cesta? To byla zkouška ohněm. Měla jsem sice s paní dráhou trasu prokonzultovanou, ale o překvapení jsem nepřišla. S kolem jsem v Praze Vysočany přesedla na motorák do Turnova, kde jsem přesedlala na vláček do Tanvaldu. Pak už jen jeden vláček z Tanvaldu do Smržovky a šup na poslední ze Smržovky do Josefova Dolu. Ale ouha, mezi Tanvaldem a Smržovkou byla utajená naprosto čerstvá výluka. Už jste někdy zpracovali řidiče náhradní dopravy, aby vás vzal do autobusu s báglem na zádech a kolem ověšeným naditými kapsami? Opravdu dobré ozvláštnění cesty.

Trochu rozklepaná, ale vítězná jsem přijela do Josefova Dolu a přede mnou Jizerské hory s náramným stoupáním na Šámalovu chatu. Moji anabázi sledovala další dobrá víla naší dovolené - Zuzka. Dokonce mi dodala úžasnou sílu do boje s přepravcem, když na moje výlukové zpravodajství napsala SMS. Pokud se nedostaneš do autobusu, do 40 minut si pro tebe přijedu. No, nepřijela do Turnova, ale z Josefova Dolu mne odvezla až na Šámalku. Díky Zuzi ještě jednou a moc. Až když jsem se vezla přes Bedřichov, tak jsem pochopila, jaký krpál na mne čekal.

Pondělí

Vítal mne nádherný den plný sluníčka. Provětrala jsem kolo po okolí, abych se dokázala orientovat v mapě a slíbila si, že určité snímky udělám, až se sluníčko otočí, aby mi při focení nesvítilo na nos, a já nedělala sbírku siluet. Sliby se slibují a blázni... Už jsem se na ta místa nedostala. Po poledni vkráčel na Šámalku ON s doprovodem.

Pedro, Louk a horský vůdce Xerxová. Vedly se řeči a Pedro se seznamoval s majitelem Šámalky - černobílým kocourem. Pozdravil i dvojhlavou ostrahu chaty. Taťku malamuta a jeho synka, který má mamku bernardýnku. Pedro ani nenaznačil, že by ho jiná váhová kategorie dua nějak zaskočila. Ještě že byla ostraha za plotem.

Louk a Pedro neztráceli čas a odpoledne se vydali na rekognoskaci terénu. Vrátili se za chvíli. Koukám, oběma kape ze šosu. To se koupali? Ano. Kompletně. Ani nitka na nich nezůstala suchá. Vždyť máme pokoj s koupelnou? Teprve postupně mi docházel rozsah škod. Nebudu vyjmenovávat, co všechno si díky Pedroušově zálibě v potápění, zaplavalo. Jediný, kdo se ukázal jako velmi prozíravý, byl vybitý mobil, který dostával žrádlo na poličce a tím pádem se akce nezúčastnil.

Ve foťáku, který jsem Louk upřímně záviděla, bylo akvárium. Při máchání svršků se ukázalo, že jsme na pokoji 4. Louk přinesla na kalhotách pijavici. No, spíš pijavčí dorostenku. Když si lehla do pozoru, tak měla určitě 11 mm. Nebyl po ruce kalendář, ale věděla jsem, že v úterý má svátek Darina. I pijavka byla Darina. Ale pitná voda jí udělala nedobře a oslavy svého svátku se nedožila.

Úterý - expedice "Nanga Parbat"

Ráno v 6,30, jako každý den, spustili strážci Šámalky veliké cyklické vytí. Pojmenovali jsme tyto chvíle "hodina zpěvu". Díky tomuto úkazu jsme stačili vychutnat kávu první pomoci a včas se vynořit před chatu. Bájný Yarda s Betou a jejími páníky už čekal na parkovišti. Nastal přesun na parkoviště chaty pod Bukovcem, kde nás Betin páník opustil a přidala se Zuzka. Tím pádem bylo členstvo expedice kompletní. A šlo se. Já se vytasila s tyčkami, jen cepín a mačky mi chyběly.

Pro ostatní to byla vycházka, ale já se zúčastnila až po prověření mapy, abych věděla, ve kterých místech trasy budu mít možnost úniku a návratu na Jizerku. Přece jen jsem už 9 roků neušla víc, než 3 km v kuse. Na záda nám koukal, pochopitelně v protisvětle, Bukovec. Proto jsem ho nevyfotila. Zuzka ano a povedl se jí. Poučení pro příště. Nepokusiti se, je osudné.

Ještě jsem nevyluštila těžkou otázku, jestli mi ta odpichovátka pomáhají, nebo mě ohrožují na životě, a už jsme zastavili na břehu Jizerky. Konala se totiž snídaně v trávě. Xerxová měla pro nás připravené masíčko, vajíčka a sýr s chlebíkem. Naaranžovala to nádherně, ale než byla rozdána káva, Betka nenápadně odlehčila chlebíkům paničky a Zuzky o plátky masa. Myslím, že plným právem, protože, kdo stoluje na zemi?

Víc toho nestihla, protože se Pedroň rozhodl, že ji potrestá a projevil se jako neudolatelný ctitel. Dokonce Louk naordinovala vášní cloumanému buldokovi vodní chlazení a dislokaci u vzdálenějšího stromu. (Lahůdky mu kráceny nebyly. Já se rozdělila.) Když bylo snědeno, přešla Beta ladným krokem můstek, o kterém zlí jazykové tvrdí, že přes něj chodí velmi nerada.

Podle Jizerky jsme se dostali k průzračnému Safírovému potoku. Kolem nás byly trsy trav, které se vlnily jako vodní hladina a sluníčko si dalo opravdu záležet. Asi mu nikdo neprozradil, že už je podzim. Rašeliniště a Vrchoviště s dřevěnými chodníčky se předváděly mnoha odstíny zlaté a zelené. Viděla jsem i suchopýr, ale neměla jsem odvahu sestoupit z chodníku, abych ho mohla vyfotit. Bylo sice celkem suché léto, ale co kdybych zapadla jako v Králi Šumavy.

A dostali jsme se k poslednímu místu, ze kterého jsem mohla prchnout zpět na parkoviště, abych přestala svým plížením brzdit ostatní členy vycházky. Neudělala jsem to. Horský vůdce s kosatkovou ochrankou stanovil azimut a my se vydali po krásné měkké úvozové cestě, plné kapradí, borůvčí, mechů a jiných voňavých skvostů. Kousek pod závěrečným vrcholovým stoupáním vybrala Zuzka místo u kamenného stolu a naservírovala oběd.

KAŽDÝ člen výpravy dostal krajíček chleba řádně ozdobený řízkem. Ke kávě rozdala "dietní chybu", která měla podobu úžasného tvarohového koláčku. Čtyřnožci před odchodem pečlivě prověřili, zda nebyla zapomenuta nějaká lahůdka a jali se věnovat sobě navzájem. Pedro Betu bezmezně obdivoval, Beta však Pedra naopak neobdivovala a taky mu to netajila.

Jizerské hory sice oplývají spoustou pramínků, potůčků, tůněk a rybníčků, ale voda nebyla zrovna po ruce. Chovatelka Louk tedy zvolila náhradní metodu a vybrala v lese domlouvátko velikosti Mikulášovy berly. Až mi zatrnulo, ale délka měla praktický důvod. Prostě jsme měli buldoka na dálkové ovládání. Drbání berlou na zádíčkách nenechalo Pedroně na pochybách, že je středem zájmu. Ťapal před námi a jen loupal po velitelce očkem.

Vyšli jsme z lesa a před námi se ukázaly Pašerácké kameny. Nádhera. Jen jsem si musela dávat pozor, kam šlápnu. Tam jsem mávátka opravdu ocenila. I přes opar byl rozhled. I "cizozemský" do Polska. Sluníčko se snažilo velice a buldokovi bylo náramně horko. Nebyla promarněna ani jedna příležitost, jak Pedroně ochladit.

Proto byla na konci lesa využita příležitost spustit Pedrouše do průzračné vodičky mezi velikými balvany. Povedlo se náramně, ale na fotce je vidět jen Zuzka. Pedro je hluboko pod balvany. To jsme netušili, že uděláme jen pár kroků a bude tam další pramínek i s odtokem, pod který by se Pedro vešel jako pod sprchu. Tak jsme se tam aspoň napili, abychom neurazili.

Sestoupili jsme na silnici a šli zpátky k parkovišti. Pedro měl trochu ukopnutou tlapku a asfaltová silnice se mu nelíbila skoro tak jako mně. Víla Zuzka vyrazila na parkoviště pro svého čtyřkolového koně a poslední kus cesty přes kopec jsme se já, Pedro a Louk vezli. Díky víly z hor. Pro mne ta vycházka nebyla obyčejná. Já netušila, že to dokážu.

Další část dovolené jsem podnikala jen na kole. Byly mi od víly Xerxové ušity trasy na míru.

Další fotky najdete zde (Rozhodně je doporučuju nevynechat! Pozn. Dede:))

Zdena bp

Milí Zvířetníci, přeju Vám krásný sváteční den, ve kterém bude i chvilka času na zamyšlení. Byla bych ráda, kdybychom svátek naší země mohli slavit s radostí a pokud možno se zaslouženou hrdostí a uspokojením.

Dede