Krajina připomíná Mars, ale řádně rozkopaný. Doly se zpravidla nacházejí hluboko ve vnitrozemí a tak krajina má pouštní charakter. Vody málo a nebo žádná a dováží se. Rozdíl letních a zimních teplot, zvláště v Jižní Austrálii, je přes 50°C. V zimě občas i ráno mrzne a v létě je po poledni lehce přes 50°C ve stínu.

Život kopáče opálů není pro slabé povahy. Podmínky jsou pro průměrného Evropana nepředstavitelné. Přesto však vidina nálezu bohaté opálové žíly loudí pod zem spoustu nadšenců, kteří po čase propadají jakési opálové horečce a jen málo který svůj důl opustí. A když už, tak se jen přesune do jiné opálové oblasti, kde začíná nanovo. Ti, kteří už z jakéhokoliv důvodu nekopou, zpravidla zůstávají v oblasti, návrat do civilizace je pro ně příšerná vidina. Styl života v těchto komunitách je divoký a připomíná divoký západ devatenáctého století. O rvačky a přestřelky tam není nouze a mnohdy se stane že některý kopáč se ztratí a už ho nikdo nikdy nenajde. Staré důlní šachty jsou nespočetné a hluboké… V každé této oblasti žije směsice národností, takže to je vždy takový malý Babylon.

V každé oblasti bychom nalezli i kopáče českého, moravského a nebo slovenského původu. Kupodivu mnohé následovaly i jejich ženy a tak někteří i v těchto drsných podmínkách měli četné rodiny jako třeba Josef Sach v Andamooce, co měl 11 dětí. Ono se tam mimo kopání pod zemí stejně nedá co jiného dělat. Setkal jsem se v Coober Pedy s potomky těchto kopáčů, kteří jsou nyní už na pravdě Boží. Potomci jsou 35 - 40 let staří, stále kopou, mluví dokonce lámanou češtinou avšak jsou svobodní. V těchto krajích třeba jen zakopnout o mladou ženskou nehrozí ani náhodou. Vyrostli v tomto prostředí a asi by jen těžce zapadli do normálního civilizovaného života. Jsou velice prostí však charakterově čistí, idealističtí, naivní, nesmírně důvěřiví a tak i značně zranitelní. Takové velké děti.

Podíváme se do dvou opály oplývajících míst v Jižní Austrálii. Andamooka je malé, nyní již historické hnízdo, v jehož širokém dalekém okolí je země provrtaná jako ementál. Osada oplývá několika hospodami, supermarketem, školou, poštou, policajtovnou, nemocnicí a velkým hřbitovem na vršku za osadou. Jedním z nejváženějších občanů tam je potomek Moraváka z Brna. Jmenuje se Štefan a dříve, mimo kopání opálů tam dělal hospodského, starostu a funebráka, který hloubil hroby pomocí mechanické lžíce a pohřbíval ty co se rozloučili s tímto světem. Hospodu už prodal, starostu a hrobníka také už nedělá, opály však furt kope a je velitel místních záchranářů. Říká, že na stará kolena se není radno honit. Je mu kolem padesátky. Fajn chlap, v čistém slova smyslu. Česky mluví velice dobře. Jeho žena dělá ve špitále ošetřovatelku. Jinak v osadě žije kolem pěti krajanů, jejichž počet se neustále mění.

Coober Pedy je "město" které o sobě tvrdí že je největším opálovým městem na světě. Má veškeré vymoženosti střediskové osady, včetně hotelů, kostelů, musea, koupaliště a sportovního areálu. Zde se také bydlí více pod zemí než v Andamooce. Má to četné výhody. Teplota téměř stálá kolem 25°C, ať venku mrzne a nebo je 50°C. V podzemním obydlí je klid a časté prachové bouře pod zemí také neškodí. V podzemí tam jsou i kostely, hotely, musea a některé obchody. Katolický kostel sv. Petra a Pavla je skutečně pěkný, i když není veliký. Museum, hotely a obchody jsou téměř luxusní a moderní podzemní příbytky kopáčů mají veškerý komfort moderního domku. Všechny tyto "stavby" mají velkou výhodu. Není v nich potřeba topení ani klimatizace. Větrání je povětšině zajištěno větracími šachtami, ve kterých se dá proudění vzduchu regulovat. V okruhu 25km kolem tohoto města je země samá díra a krajina vypadá zcela fantasticky s hromadami hlušiny. V městě a jeho okolí žije kolem třiceti krajanů z bývalého Československa ale jejich počet se i zde mění a navíc se mezi sebou moc nestýkají. Většinu času tráví ve své důlní šachtě pod zemí o samotě.

Je samozřejmé, že v místních obchodech s opály jsou nabízeny opály čarokrásných barev a tvarů. Než se ale rozhodnete nakupovat, tak je dobré něco o opálech vědět. Nejprve se opály dělí podle vzoru, barvy a velikosti. Nejběžnější jsou opály bílé a vzácné jsou opály černé, které se ponejvíce těží v Lightening Ridge v NSW. Další jsou: boulder opal, yowah nuts, nobbies, pineapples, matrix opal, crystal opal, pipes, shells a light opal. Opál má různé vzory s názvy harlequin, pinfire, rolling flash, flash, flame. Pak tu hraje velkou roli i velikost opálu a hlavně jeho zpracování. Nejdražší jsou celé opály, tak zvané solids. Pak následují doublety, které mohou nezkušené oko ošálit, protože na pohled mnohdy vypadají krásnější a barevnější než solids. Je to vlastně rozříznutý opál, něco jako když se krájí salám na plátky, avšak trochu tlustší.

Tento plátek, kterých je možno z jednoho celého opálu diamantovým řezným kotoučem nařezat několik, je nalepen na zpravidla černý podklad zvaný "potch", co se vyslovuje poč. Pak je povrch opálu vybroušen a vyleštěn. A nejlevnější jsou triplety. Jak už sám název napovídá, tak výsledný produkt se skládá ze tří jednotek. Opál je opět nařezán na plátky, ale tentokrát velice tenké a tak z jednoho celého opálu je možno nařezat daleko více plátků než těch na doublet. Tento tenoučký plátek opálu je opět nalepen na černý potch a pak vyleštěn, avšak na jeho ochranu je pak na jeho vyleštěný povrch nalepen jako křišťál průzračný křemen, který se také vybrousí a vyleští. Výsledek je mnohdy uchvacující oko nezkušeného zákazníka. Tyto výtvory jsou povětšině větších rozměrů a hýří barvami a fantastickými vzory.

Pro nezkušené oko mohou doublety a nebo triplety vypadat jako velice drahý černý opál. Obchod s opály od kopáče po zlatníka je povětšině tajnůstkářský a velice neprůhledný, takže nakonec nikdo neví kolik za co. Ví jen ti kteří obchod uzavřeli. Platí se zpravidla hotovými penězi aby berňák o ničem nevěděl. Ovšem nejlépe na tom jsou překupníci, co objíždějí opálová pole, kde od kopáčů opály vykupují, obvykle je zpracují, řežou, brousí a leští a pak je ve městech prodávají zlatníkům. Je však i hodně kopáčů, kteří svoje nálezy brousí a leští a tak prodávají ať už překupníkovi a nebo přímo zákazníkovi hotový drahokam. Toto však vyžaduje značnou zkušenost a praxi. Není lehké najít cestu jak opál nejlépe rozřezat a obrousit. Leštění už tak náročné není.

Opál vlastně je SiO2 - nH2O; Hydrated Silicon Dioxide. Množství vody v silicon dioxidu je 5 - 10%. Opál je lehký, specifická váha 2 - 2,5 gramu na kubický centimetr, tedy 2 - 2,5 krát těžší než voda. Je poměrně měkký, 5,5 - 6 podle Mohsovy stupnice tvrdosti, něco mezi apatitem a živcem a navíc je velice křehký. Takže není nouze o nehody, kdy se opál při zpracování roztříští na mnoho kousků. Také není stálý, protože obsah vody v silicon dioxidu se mění. Postupně jí ubývá a tak za nějakou dobu se může takový opál hýřící čarokrásnými barvami změnit na nevýrazný barevný kamínek a v některém případě i rozpadnout.

Kdyby snad měl někdo zájem podívat se do obchodu s opály, tak se podívejte sem. Když trochu zabrouzdáte, tak tam mají i nezpracované opály.

Další fotky najdete zde