25.4.2024 | Svátek má Marek


ROZCESTNÍK: Od motorek k lamám

19.10.2016

Letos koncem září bylo stále ještě krásné teplo, žádná vedra jako v polovině měsíce. Ale sucho. Sucho přímo strašlivé. Byli jsme pozváni na Vysočinu, ke známým, kteří mají chov lam krotkých. Znám je ze Ženůvky, kde provádějí lamotarapii s klienty. Udělali jsme si z této návštěvy výlet na Olešnicko. Na internetu jsem nastudovala zajímavosti, mapy a jelo se.

První nepříjemnost nastala v Sebranicích. Vždy když jedeme okolo, zastavujeme se v restauraci Zlatá studna na oběd. Dobře vařívali, příjemné posezení, pejsci vždy s námi, i když bylo ve společnosti více psů. Tentokrát se psi nekonali – zákaz vstupu psům! Parkoviště stejně poloprázdné, tak jsme jeli dál až do Rudky u Kunštátu, tam jsme byli v hotelu přijati s otevřenou náručí, a i když zrovna měli na starosti celý autokarový zájezd, nenechali nás jen tak sedět a obsloužili nás dobrým jídlem cobydup. Bezva!

Takže pejskaři pozor na Sebranice – Zlatá studna!

A hurá do Olešnice. Znám ji vlastně poslední roky jenom přes okno auta, když tamtudy musím projíždět. Kdysi dávno jsem byla s kolegy na exkurzi v dílnách, kde se vyráběly umělé květiny (k nerozeznání od pravých). Kde jsou konce téhle výroby! Čínská voda ji vzala.

Tentokrát jsme měli v plánu soukromé muzeum automobilů a motorek rodiny Hamerských.

V muzeu Hamerských

Nádherná kolekce starých motorek JAWA a Čézet, od „pionýrů“ po kousky, které hrály třeba i ve filmech (trilogie Slunce, seno...). Byli jsme v expozici sami, paní Hamerská nám pustila na velkou obrazovku dobře udělaný průvodní film o exponátech, které nám v něm představoval jednoho po druhém samotný pán a restaurátor vystavovaných strojů. Páneček hltal každé slovo, já s Ajvi jsme procházely exponáty, já fotila a nakonec jsem se v té technické odbornosti naprosto ztratila. Ale pochopila jsem, že je to unikátní sbírka. Pánové, stojí za shlédnutí! Alespoň pár fotek, nevím, jestli jsem nepopletla fotky krasavic s technickými popisy.

V muzeu Hamerských

Celé album najdete na Rajčeti zde.

Naší další štací byla výroba modrotisku Danzinger a malá prodejna. O výrobě modrotisku několikrát natáčela Česká televize. Tady je např. záznam vysílání z Toulavé kamery. O modrotisku je záznam od 8:51 min. Klikněte na odkaz zde.

V Olešnici je také známá mlékárna a ta má na náměstí svoji prodejnu, hezký, moderně upravený mléčný bar, kde podávají výbornou kávu. Protože jsme nemohli dovnitř s Ajvi, paní nám s úsměvem propůjčila kávový servis na lavečku ven, kde jsme si v klidu odpočinuli a pochutnali na kávě.

Nu a potom jsme jeli na zvířecí návštěvu. Samozřejmě, že jsme trochu zabloudili, ale díky tomu jsme objevili nádherné pohledy na severovýchodní část Vysočiny.

Vysočina

Statek, kam jsme jeli, stojí na rozvodí dvou významných moravských řek. Na sever tečou potoky do Svitavy, na jih do Svratky :-) Nádherné místo!

A to osazenstvo. Lamičky znám jenom dvě, z lamoterapií, ale tady bylo celé stádo. Bála jsem se, aby je Ajvi nehonila, ale lamy prohnaly Ajvinku :-)

Lamy honí Ajvi, která se schovává za fotografkou

Ajvi se bála obříka, pyrenejského horského psa Endyho, takže si naštěstí ani nevšimla opodál se pasoucí danělky Fifi. Zato se jí moc líbilo mládě kuny – Pimpinek, koně a hlavně stejná váhová kategorie, anglický kokřík Bimbo. S tím se honila a hrála si, když jsme šli pro koně na pastvinu.

S koňmi

Výhledy z místa, kde se pásli koně

Okolo nádherné výhledy do krajiny, jenom kdyby to sucho nebylo tak strašné. Místo v blátě jsme se na pastvinách brodili v závějích prachu. Ale byl to nádherně prožitý den, člověk má na co vzpomínat.

Fotografie z Olešnicka si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.

Foto: autorka

Alex Neviditelný pes