Nic nefungovalo a všecko bylo zavřené, včetně hospod a biografu. Takže nezbylo než jít buď na pláž a potažmo do přírody a nebo do kostela. Ty samozřejmě v neděli fungovaly všechny a některé i v sobotu. A co jich tu bylo a dosud je! Víc jak 20 různých církví. Pro přivandrovalce z komunistického ČSSR to byl šok. Jen těch křesťanských je 12 a pak 8 těch hlavních, ke kterým patří Hinduismus, Buddhismus, Judaismus a Islám, plus jiné drobné.

Národním nápojem tu nebylo pivo jak je tomu dnes, avšak čaj. V těch dobách "ladies" pivo nepily a když tak si daly "shandy", což bylo pivo "ochucené" limonádou. Kulinární děs. Ovšem tehdy taková "lady" nevylezla na ulici pokud neměla na hlavě "slušivý" klobouček ozdobený umělým kvítím, na rukou bílé rukavičky a na nohou punčochy. I ve čtyřicetistupňovým hicu.

Ale zpět k čaji. Ten se tehdy v Klokánii pil ke všemu a při každé příležitosti. Na uklidnění, na povzbuzení, při posezení a pokecávání, na žízeň i na smutek. Kávu tu tehdy neznali, pili ji jen nějací přivandrovalci odněkud z Evropy. Těch přičmoudlých z Blízkého či Středního východu tu tehdy nebylo. Musím podotknout, že čaj tu měli výtečný a hlavně ho uměli připravit. Ať už to bylo v salónu a nebo v buši.

Den by nebyl dnem, kdyby se neodehrál rituální dopolední a odpolední "ČAJ" , tedy morning a nebo afernoon tea. K čaji byly podávány drobné sladké jednohubky, povětšině sušenky. Tehdy k tomu účelu v každém úřadě měli "tea ladies" a když přišel čas of morning či afternoon tea, tak vyjely se svými vozíčky mezi úředníky a každému za mírný poplatek naservírovaly na stůl šálek výtečného horkého čaje, tomu kdo chtěl i s mlékem, a jednu sušenku.

Pak tu ještě byl jakýsi večerní čaj, kterému se říkalo supper. Je to poslední nápoj a jídlo dne, co následuje po večeři, která je obvykle v 19 hod. večer. Supper se odehrává kolem 22 - 23 hod. Taková pohodová událost, obvykle v rodinném a nebo přátelském kruhu. Sladkost byla obvykle výtvor hostitelky a nebo nějaké z návštěvnic, ale žádný kulinární zázrak to nebyl.

Třeba něco jako černá buchta a nebo cvíbach. V přírodě je čaj připravován v "billy" což je v podstatě plechovka ve které se vaří voda nad ohněm. Tento čaj se jmenuje Billy tea. Někteří fajnšmekři do tohoto čerstvě uvařeného čaje ještě přihodí čerstvý list z eukalyptu a čaj tak získává zajímavý čmuch.

Čaj se zde stále pije a je výtečný a je ho spousta druhů, avšak do popředí se prodrala káva. Asi tak jako nápoj při jídle je zde místo piva nyní víno. Velmi dobré australské. Čaj se tu i pěstuje a hlavně zpracovává a míchá, tedy blenduje. Jeden z mnoha těchto čajových pěstitelů a výrobců je i Madura Premium Tea Estate co od roku 1978 produkuje vynikající čaje. Tato společnost má jak čajové plantáže tak i celou výrobu čaje. A vynikajícího! Nachází se v NSW v Tweed Valley u městečka Murwillumbah, nedaleko hranic Qeenslandu.

Káva se zde rozšířila díky přistěhovalcům a globalizaci. A také díky tomu, že ti, co zde kávu propagovali, ji prodávali ji uměli i výborně připravit. My jsme v rodině pili kávu odjakživa. Už jako mladík, na sklonku let padesátých, jsem holdoval správnýmu lógrovýmu kafe ve kterým musela stát lžička. Zvláště v období zkoušek, kdy se dohánělo co se nenastudovalo.

To jsme si dokonce to kafe vylepšovali i obsahem ampulek kofeinu co nám zpřístupnily kamarádky medičky. Utrejch co rval hercnu. Účel splnil, nespali jsme pak pár nocí, ale od kulinárního zážitku to kafe mělo daleko. Ostatně v těch bohatýrských dobách jsme byli mládež nová mládež Gottwaldova, neprůstřelní a nesmrtelní. Tak jsme to tehdy vnímali. A tak jsme neholdovali jen kávě vylepšené kofeinem z ampulky, alkoholu a nikotinu, ale i jiným "dobrotám" ze zdrojů našich kamarádek mediček.

Ty hlavní byly Meprobamat, Fermetrazin, Hysteps a Dexfermetrazin. Skvělá kombinace pro fetující blbečky kolem dvaceti. Budoucí lékařky nám předávaly tyto "dobroty" v některé s frekventovaných hospod či kaváren. U Formánka, ve Flédě, někdy i Avionu, Zemana a nebo Cajpla.

Když už jsme byli tady a naši kluci byli malí, tak ten mladší, Martin, i když už byl na univerzitě tak prohlašoval že kafe je nedobré a že ho nikdy pít nebude. To ještě nevěděl, že když bude dělat doktorát, že jeho profesor, jinak Bill, je náruživý kafař a v práci má esspresso. Tam se Martin kafe pít naučil a nyní je z něj přes kávu gurmán. A má si z čeho vybrat.

Specializovaných kšeftíků co prodávají výtečnou kávu tu je jako hub po dešti. A ta vůůůně která se z nich line… Ovšem kávu nyní kupujeme, díky Martinovi, celozrnnou a čerstvě praženou, někdy ještě teplou. Takové esspresso z této kávy je pochutnání pro bohy. Je samozřejmé, že jak on tak i my máme doma esspresso a když se taková čerstvě upražená káva těsně před přípravou vhodně a na správnou hrubost pomele tak to je pak jiný kafe!!!

Už při pomyšlení slintám na klávesnici. Navíc máme zde u nás v Modrých horách tu výhodu, že hned v další osadě je jakási minipražírna kávy. A není ledajaká! Produkuje vynikající kávu. Tedy kávy. Přes 20 druhů podle druhu zeleného zrna a stupně upražení. Takových pražíren kávy tu u klokanů je dnes spousty, ale ne všechny produkují výbornou kávu. Ta "naše" se v každoročních soutěžích australských pražíren umisťuje na prvních 3 místech. Navíc, mají vynikající servis.

Zrovna dnes dopoledne tam byla moje žena Míla pro další zásoby jak pro nás tak pro Martina, a i pro jejich sousedku. Neměli na skladě všechny druhy co Míla chtěla, ale pražili a slíbili, že odpoledne to bude a že to dovezou. Dovezli a ještě teplý. Kávu váží a balí do specielních silných sáčků ze tří vrstev plastu a zavařeným uzávěrem, aby ke kávě nemohl vzduch a neoxidovala. Sáček má i jednocestný ventil, který dovolí atmosféře ze sáčku ven ale nikoliv vzduchu dovnitř. Navíc, po odstřižení svařeného uzávěru a použití části zrnek má sáček ještě vzduchotěsný uzávěr kterým jde kávu uzavřít proti vnikání vzduchu.

Prostě prvotřídní záležitost a navíc za přijatelné ceny. Skoro o polovinu levnější než v Sydney u Martina, téměř za stejnou cenu jako konzumní kafe ze samošky.