Měla v poslední době mrtvou sezónu, moje milá Sůza. Takový motocykl musí být v garáži a dokud jsme měli barák plný zedníků, v garáži byli oni a pro motorku tam nebylo místa. Takže motorka zůstala v garáži na Mrázovce pod dohledem mých potomků.
V neděli jsem ji nastartoval, aby se motor aspoń na chvilku prohřál a probublal. Byla statečná, chovala se dobře. Ne snad, že by chytla na první ťuk, to by se od ní ani nemohlo chtít. Chytla na desátý ťuk, nejdřív koktavě, pak už definitivně. I pak jí to trvalo pět minut, než byla ochotná jít do otáček.
Nevím, jestli už házela flintu do žita a myslela si, že jsme ji opustil. Mohlo ji to napadnout, protože ještě v říjnu jsem na ní denně jezdil. A pak jako když utne. A teď?
Opravdu není motorková sezóna. Odpoledne jsem byl v Praze autem a potkal jsem několik mesíků na motorkách. Kmitali dopravou a musel jsem myslet na to, jak strašná zima jim musí být. Samozřejmě, že dnes existují všelijaké membrány a protimrazové tkaniny a co já vím co ještě. Zároveň ale platí zásada, že na motorce je prakticky vždycky zima.
Čekám na oblevu a zase vyrazím na Sůze. Určitě nastane. Prosinec bývá příznivý motorkářům. A pak zase budu svobodný, volný a šťastný v sedle. Bude mi trochu zima, to určitě. Teď ale jsem v plechové pasti, pěkně vytopené, pravda, ale - jak říká francouzské přísloví: nenajdeš krásné vězení.