Můžete si myslet, že z neviditelnosti mi šíbe, že kvůli Neviditelnému psu vidím kolem sebe všechno neviditelné, včetně pianistů. Nicméně je to fakt. Povím o neviditelném pianistovi.

Na Boží hod jsme byli s Ljubou na koncertě Mistra Suka na zámku Štiříně. Konají se tam v zámecké kapli každoročně koncerty v tuto vánoční dobu. Po koncertě jsem zašli na krátké posezení ve stoje, nebo jak to nazvat, na krátké popovídání v prostorách zámku, kde se scházejí ve vánoční dobu Mistrovi obdivovatelé a přátelé.
Jak tak stojíme a rozmlouváme, slyším z vedlejšího sálu klavír. Jdu se podívat, kdo to tam hraje, a vidím:
V kotě stojí krátké křídlo od firmy Yamaha. Nikdo u něho neseděl a ono přece hrálo, i kláves se pohybovaly. Mělo pootevřenou horní desku. Šel jsem se podívat blíže. Nahlédl jsem dovnitř. Nespatřil jsem struny - prostora uvnitř byla zakrytá jakousi akusticky propustnou tkaninou.
Byl to úžasný... jak to nazvat? Nástroj? Jak mě později poučili, dá se na to hrát jako na jakýkoli jiný klavír. Kromě toho to umí generovat tóny mnoha dalších hudebních nástrojů. A umí to hrát samo, jak bylo vidět a slyšet.
Ptal jsem se Mistra, co tomu říká, jestli nemá z toho stísněný pocit.
"Ne," zněla odpověď. "Mám to doma taky."
Opravdový Mistr se "hi-tech" bát nemusí.