Ale věřte, že to byla úleva, když jsem zjistil, že je v pračce. Aspoň jsem věděl,
KDE ta šrajtofle je.

Z románů Karla Maye víme, že každý Indián hodný vystupování v románu Karla Maye měl na krku pytlíček a v něm jakési posvátné  předměty. I my je máme. Jmenují se: občanský průkaz, řidičák, karta zdravotní pojišťovny, platební karta plus tucet dalších karet, sleva do hospody, pojištění brejlí, tahle výhoda, tamta výhoda, papírek s napsanými čísly konta,  nakonec i něco peněz. Tohle všechno ztratit, to je ztráta tváře, řekl by Apač. Je to průser, řekne Čech.

Takže se mi ulevilo, když jsem zjistil, že moje šrajtofle není ukradená nebo ztracená, že se jenom mele v pračce, nastavené na 40!

Nestalo se dohromady nic. Legitky a řidičáky a spol jsou zatavené v plastiku, těm by se nic nestalo, ani kdyby je sezobnul pštros. I ten papírek s čísly konta je čitelný. Jenom ty peníze dostaly nějaký divní štych a když jsem si pak byl odpoledne koupit boty, paní botová velmi pečlivě zkoumala ochranné prvky mé tisícovky.

"Jsou to vyprané špinavé peníze," vysvětlil jsem jí.

Když pohlédla na čečenské rysy mého obličeje, mlčky dala bankovku do šuplíku a na nic se už neptala.