19.11.2018 | Svátek má Alžběta


FOTOČLÁNEK: V kraji víly Netřebky, aneb Rok na Poděbradské rovině

1.11.2018

Za celoroční trpělivost a vstřícnost věnuji říjnovou pohádku šéfredaktorce Zvířetníku. Lika dostala možnost si zvolit, o čem pohádka bude. Co si přála, to uvidíte v podtitulu pohádky.

Jak víla Netřebka čarovala, aneb O dýni, která utekla za plot

Byl zlatý podzimní den a víla Netřebka bloumala kolem rybníčka. Sbírala krásně vybarvené listy i lesklé a zářivé kaštany, které byly tak hebké a příjemné v dlani, aby si vyzdobila svůj domeček. Najednou zakopla o malou hůlku. Tedy, spíš to byl kousek ulomeného rákosí, ale víla Netřebka s ním zamávala jako s kouzelnou hůlkou. Přesně jak to bylo v pohádce, kterou ani nedutajíc vyslechla nedávno pod oknem pokoje, v němž maminka četla svým holčičkám pohádku na dobrou noc.

Špekáčkování, říjen 2018

Ať je tady kočár se čtyřspřežím, zlaté střevíčky a červánkové šaty, vyhrkla u toho mávání víla Netřebka, ale nestalo se vůbec nic. Že by ta hůlka byla nějaká vadná?, pomyslela si. Nebo to mám říkat nějak jinak? Než se ale stačila rozmyslet, zaslechla motejlí láteření. U všech admirálů a baboček, volal motejl, podívej se, co se nám to tady objevilo. Taková veliká věc, celá oranžová, a valí se nám na domeček! Propánakrále, zaúpěla víla Netřebka, to já ne, to ona uďála dýni, a zvedla hůlku nad hlavu. To ona to celé popletla a udělala to obráceně. I když, a to je divné, řekla, jsem tady žádný kočár ani nezahlédla, ačkoli myšek je tu pořád dost a dost.

Víla Netřebka byla z toho tak zadumaná, že málem přeslechla, jak motejl volá: Tady je další! A tady ještě další a další, zaznělo už z větší dálky, a víla Netřebka se rozeběhla za tím motejlím voláním a třepotáním křídel. Běžela a běžela kolem rostliny, která se vlnila krajinou jako dlouhý had, a každou chvilku narazila na další a čím dál větší dýni, až nakonec doběhla k plotu. Za plotem byl domek a zahrádka paní Počasíčkové. Ona se vlastně jmenovala jinak, jenže každý jí říkal Počasíčková, protože obvykle sedávala na lavičce před domkem nebo na židli za oknem a na každého, kdo šel kolem, volala: To máme ale krásné počasíčko, že ano?, ať už sluníčko svítilo, pršelo nebo mrzlo. Protože, a to je pravda, počasí je jen a právě takové, jaké ho my vidíme. A pořád je lepší ho vidět jako krásné, i když je člověk promoklý až na kůži, protože když ho bude vidět ošklivě, nebude o nic méně vymrzlý a nic více suchý.

Na kole s dětmi. Říjen 2018, Netřebsko.

Jenže teď paní Počasíčková nebyla ani na lavičce, ani uvnitř domku. Byla totiž v lázních na reuma, a tak neměl kdo hlídat rostlinu dýně, která se po horkém létě na podzim najednou rozeběhla do světa, a snad aby se jednou uměla vrátit zpátky domů, trousila za sebou jednu jásavou dýni za druhou.

Co jen budeme, u všech admirálů a baboček, s těmi všemi dýněmi dělat, mračil se motejl. Vždyť všechny míří přímo na náš domeček, vždyť ony ho zavalí!

Blanice ve Vlašimi, říjen 2018

Blanice ve Vlašimi, říjen 2018

Nic se neboj, motejli, řekla ale víla Netřebka, protože dostala nápad. Zavede k dýním děti ze školky a to by bylo, aby si děti s paní učitelkou s dýněmi neporadily. Vždyť bude dušičkový čas, bude Halloween, což je doba, kdy zubatá dýně s rozsvícenou svíčkou uvnitř sluší každé zahradě. Protože, a to jsem na mou duši slyšela na vlastní uši, byl jednou v Irsku darebák a šprýmař Jack, který dokonce podvedl samého ďábla, a když zemřel, nechtěli ho pustit ani do nebe, ani do pekla. Já teda myslím, pokývala hlavou víla Netřebka, že do nebe ho pustit měli, když napálil ďábla. No ale nepustili a tak Jack chodí krajem, místo hlavy má dýni, ve které hoří světýlko, a pokouší se vejít do každých dveří, které potká. A když si dáš na zahradu dýni se svíčkou, tak si myslí, že už tam je, a jde dál. Nebo tak nějak to je, řekla trochu nejistě víla Netřebka. A o něco, ale opravdu jen o málo jistěji dodala: Paní Počasíčková by určitě nebyla proti, protože co by s takovým nadělením sama dělala? Bude ráda, když jí děti do zahrady dají taky jednu dýni se svíčkou, aby se jí v domku nezabydlel ten Jack, než se vrátí z těch lázní na reuma.

A tak se také stalo. Druhého dne odpoledne se děti vydaly s paní učitelkou i s rodiči na cestu k oáze víly Netřebky. Každý tatínek tlačil malou kárku nebo kolečko, a těch dýní sklidili tolik, že stačily úplně pro všechny, i pro paní Počasíčkovou, a ještě i na zahradu do školky zbylo.

To jsi to ale dobře zařídila, radoval se motejl, a pohladil vílu Netřebku po vlasech. Děti budou mít radost a náš domeček nebude na placku. Pak šli oba do domečku, pevně za sebou zavřeli dveře, a protože ze strnišť už začalo studeně foukat, stulili se k sobě pod pomněnkovou peřinkou a usnuli svítivě oranžově.

Orlice v Hradci Králové

Orlice v Hradci Králové

Rekapitulace října

Říjen byl většinou teplý a suchý. V jeho samém závěru se dokonce objevil teplý vichr, který přinesl denní i noční teploty až ke dvaceti stupňům. V první polovině měsíce jsem jela do Vlašimi instalovat expozici, kterou máme společnou s kamarádkou Markétou Svobodovou. V rámci 5. ročníku výstavy Podblanický patchwork jako hosté vystavujeme své quilty, Markétka i umělecké panenky a medvídky a já šité obrázky.

Patchworková výstava ve Vlašimi, říjen 2018

Patchworková výstava ve Vlašimi, říjen 2018

Cestou tam jsem si říkala, že je to podobné, jako když jsem začátkem dubna odjížděla na PPM. Tehdy se během několika málo dnů celá krajina probudila do jara, nyní se zase prudce mění podzimně. A stejně jako na jaře, ani teď jsem nestačila projíždět krajem a fotit, protože se toho tolik dělo, co bylo třeba rozhodnout, zařídit a vyřídit. A když už to bylo hotové, přišlo nachlazení, které mi zabránilo nejen fotit venku, ale nemohla jsem se ani zúčastnit podzimního setkání Zvířetníků, takzvaného Pražení. Aby se to dovršilo, úplně na konci měsíce jsem se dočasně musela obejít bez auta, které muselo do opravy. Přesto, nebo možná právě proto jsou říjnové fotky pestré a z různých míst naší republiky. Dokonce se mi podařilo dvakrát zachytit východy slunce, u mě věc nevídaná.

Východ slunce nad Komárovským rybníkem, říjen 2018

Východ slunce nad Komárovským rybníkem, říjen 2018

Říjen byl pro mě osobně velmi důležitý. Rozhodli jsme se s Vaškem, že on už nebude dál chodit do práce a zůstane doma, jak ostatně může už od loňského prosince. A já už si nové zaměstnání hledat taky nebudu, ale zůstanu doma u své zahrádky, u svého šití, s kočkami a s Vaškem, byť budu mít znatelně menší důchod, než kdybych vydržela do předepsaného věku. Ale to je jen jeden úhel pohledu. Když se na to koukám ze všech dalších možných pohledů, tak vidím samé plusy. Hlavně ta svoboda, ta je k nezaplacení. Jen si na ni budu muset trochu víc zvyknout.

Na začátku měsíce slunce vyšlo v 7:01 a zapadlo v 18:45 hodin. Na konci měsíce díky posunu letního času zpátky na středoevropský čas vyšlo v 6:49 a zapadlo v 16:44 hodin. Když eliminuju vliv posunu času, zkrátil se den během měsíce října o jednu hodinu a 47 minut. Úplněk ve znamení Býka nastal 24. října v 18:45 hodin.

Foto: Vave. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.

Osobní stránky autorky: http://www.vave.biz/

Vave Neviditelný pes


Diskuse


Z. Hanča
22:23
1.11.2018

Z. Vave
23:32
1.11.2018

Z. Olčava
19:47
1.11.2018

Z. Vave
23:21
1.11.2018

T. Zana
17:16
1.11.2018

Z. Vave
18:54
1.11.2018

Z. Matylda
17:00
1.11.2018

Z. Jenny
15:53
1.11.2018

Z. Vave
18:52
1.11.2018

M. Beda
13:38
1.11.2018

Z. Vave
18:51
1.11.2018

Š. Matyášová
12:22
1.11.2018

Z. Vave
18:39
1.11.2018

Z. Lika
10:06
1.11.2018

Z. Vave
18:37
1.11.2018

Z. Yga
9:11
1.11.2018

Z. Vave
18:36
1.11.2018

Z. Xerxová
6:19
1.11.2018

T. Zana
17:17
1.11.2018

Z. Vave
18:30
1.11.2018

Z. Vave
18:28
1.11.2018

počet příspěvků: 24, poslední 1.11.2018 11:32