Milá maminko,

povolávací rozkaz přišel na poslední chvíli a nekompromisně vyžadoval nástup během pátečního odpoledne. Proto ti posílám zprávu touto cestou, abys věděla, že jsem v pořádku.

Když jsme dorazili do tábora, už se tam potulovalo několik rekrutů. Byla nám přidělena identifikační čísla a byli jsme poučeni o svých povinnostech. Důstojníci přivítali zelenáče milými slovy: „Jste banda ztroskotanců! A jestli máme válku vyhrát, tak z vás někdo musí udělat řádné vojáky. A ten někdo, dámy a pánové, jsme my!“

Noví parafíni se začali sdružovat do skupinek, někteří se patrně znali už z dřívějška. Při důstojnickém proslovu na sebe nenápadně mávali a mrkali. I já jsem narazila na pár známých a s dalšími se rychle seznámila. Z proslovu vysvitlo, že výcvik bude dost náročný, v nejbližších dnech se asi moc nevyspíme.

Abychom viděli, jaké situace mohou v boji nastat, poučila nás o nich důstojnice Draky prostřednictvím instruktážních videí z programu TV Cool. Kdo z nás, zobanů, už nebyl dost vyděšený instrukcemi Kohyho mazáků, měl chuť po těchto videích dezertovat. Byla to skutečně drsná podívaná. Civilisté nemají představu, co všechno číhá tam venku. Call girl, americké předělávky, šílený dabing a to nejhorší – horkovzdorná PC myš. Uniknout se však nikomu nepodařilo, neboť prostory tábora byly hlídány.

Měla jsem dokonce to štěstí, že jsem mezi rekruty narazila na sympatického Petrsimiho, kolegu z redakce. Jak je ten vojenský svět malý.

„Jak ses tím bičoval, tak jsi toho plný.“

Naštěstí pro nás už po zbytek dne nebylo nic vyžadováno, takže jsme se se skupinkou rekrutů usadili v kantýně a dodávali si odvahy až do brzkého rána. Nebyli jsme jediní a musím ti, maminko, říct, že někteří z nás nervozitou ani nemohli usnout. To víš, narukuješ jen jednou za život.

Do budíčku jsme toho tedy moc nenaspali. Pár parafínů vypadalo už po této první noci nezdravě zombiodně. Napadlo mě, že to není moc dobré a přemýšlela jsem, zda mohou takhle vydržet výcvik. Naštěstí naši důstojníci mysleli i na to. Kantýna fachčila od časného rána a každý z nás si mohl dopřát porci bahna na povzbuzení. A začalo se pěkně zostra. Teorie a taje umělé inteligence s přihlédnutím k vojenskému využití. Hlavy nám šly kolem a nevěděli jsme, zda být potěšeni tím, jaké máme v armádě pomocníky, anebo poděšeni tím, co všechno se budeme muset naučit.

V perném dni nám přišla vhod relaxační dvouhodinovka s důstojníky Janem Kantůrkem a Martinem Schwarzem. Pěkně jsme si u vzpomínkového povídání a předčítání zpráv z fronty na Zeměploše odpočinuli. Něco takového by měli okusit i civilisté, kam se hrabou protivná spací odpoledne ve školce. Navíc toto pásmo posílilo týmového ducha, a když skončilo, cítili jsme, že všichni parafíni bratry (a sestrami) jsou a že naši důstojníci možná řvou a používají vulgarismy, ale mají nás rádi.

„Já píšu celý den Willině mamince, ale ještě jsem neodepsal svojí.“

Na nějakou dobu jsme se zase uchýlili do kantýny, kde jsme probírali strategii přežití. Zjistili jsme, že naše šance spočívá v rychlém přizpůsobení se podmínkám. Žádná hygiena, žádné postele a spánek, žádné normální jídlo. A tak to má v armádě být. Než skončí první etapa výcviku, budeme své důstojníky milovat tak, že za ně položíme život bez váhání.

„Ten pán úplně vlevo na obrázku vypadá jako něco mezi Boromirem a Aragornem.“
„To je Karlštejn.“

Večer se naše nálada ještě vylepšila. Dostali jsme pozvánky na důstojnický večer s dabéry instruktážních vojenských filmů. Kamil Halbich si nedokázal vybavit, jak předvést Idiota a Martin Sobotka nám nechtěl zatančit, nicméně předvedli excelentní dabing na živo (viz http://www.youtube.com/watch?v=rTo_uYR55nY) a vůbec se velice snažili, aby nám zpříjemnili náš úděl. Večer pokračoval hýřením masek a podobnými kratochvílemi.

A opět byla na pořadu dne kantýna a typické zobácké aktivity, jako například nechat se šikanovat od služebně starších parafínů prostřednictvím boa, kuřetem vindaloo, kofolou s kuřetem vindaloo a později chicken-metalem, který opouštěl hrdlo vojína Bena po požití kuřete vindaloo. Vojín Entony se pořád ptal, kde je schované to ostré vindaloo. V družné zábavě noc utekla jako voda. Vojenský život se mi začíná líbit.

Po celou dobu výcviku se v jedné místnosti promítaly instruktážní filmy. Asi byly opravdu kvalitní, protože tam bylo stále plno.

Ráno trpěla většina vojínů těžkým SSP, takže to nedokázaly napravit ani koňské dávky bahna. A čekal nás opušťák, což se nám kupodivu moc nelíbilo. Tak nějak jsme si už na sebe zvykli. A důstojníci nám už dávno připadali jako naši adoptivní rodičové. Budeme se rádi vracet.

No, možná ta vojna nebude zase tak zlá. Yes, sir.