5.12.2016 | Svátek má Jitka






REPORTÁŽ: Světlé zítřky v budoucnosti, která (naštěstí) nepřišla

13.5.2010 0:05

Planeta Eden plakátTOPlistKolikátý že je rok?“

508.“

Prokristapána! Před Kristempánem, nebo po Kristupánovi?“

Po Sputniku!“

Propagační materiály výstavy Planeta Eden - svět zítřka v socialistickém Československu vás v poslední době určitě nemohly minout (alespoň pokud jste z Brna a netrpíte slepotou či velmi výkonými antiplakátovými filtry). Shlédnout výdobytky socialistické pokrokové vědy a techniky jsem se vydal coby imperialistický agent vyzbrojen miniaturním fotoaparátem a mladistvým šarmem. Bohužel ani to druhé mi neumožnilo použít to první v prostorách brněnského Domu umění, takže zajímavé fotografie tady nehledejte. A že bylo na co se koukat.

Planeta Eden OhníčekV sálu věnovaném filmu jsem si nejprve vychutnal několik ukázek z předlistopadové sci-fi klasiky - filmem Zítra vstanu a opařím se čajem počínaje a seriálem Návštěvníci konče. Exkurzi do hájemství science fiction crazy komedie doplňují vystavené kostýmy a nesčetné filmové plakáty. Perličku pro zvídavého návštěvníka představují citáty, jež zazněly na stříbrném plátně a vhodně ilustrují ducha doby. Jeden z nich zdobí i úvod této reportáže a podobně jako všechny zbylé může budit stejně dobře smích i pláč.

Po schodišti, na jehož strop se promítal pamětihodný počin soudruha Gagarina, jsem provedl spěšný přesun do patra, kde už na mě čekali pánové Zdeněk Burian, Theodor Rotrekl a další. Pochopitelně je to obrat myšlený obrazně (a to doslova). Průřezovou výstavku těchto mistrů štětce opět doplnil erudovaný komentář, za nějž si kurátoři Ivan Adamovič a Tomáš Pospiszyl zaslouží přinejmenším řád práce.

Ve vedlejší expozici Svět zítřka, zasvěcené komunistickému snu o dokonalé budoucnosti plné racionality, techniky a třídní rovnosti, na první pohled zaujme sbírka krabiček od sirek, pouzder na tužky a dalších každodenních potřeb, jež poznamenala fascinace kosmem. Zde nejmocněji na člověka dýchne ta síla myšlenky na dobytí vesmíru, která částečně sytila ideologii (nejen) Východu v padesátých a šedesátých letech. Drobnou připomínku nadšení z vesmírných závodů pro vás může být písnička Dobrý den, majore Gagarine, další napůl úsměvnou a napůl nostalgickou ukázkou představ o budoucnosti nabízí i internetová klasika Jak měl vypadat rok 2000. Úsměv vám ale možná ztuhne na rtech, až zjistíte, jak moc pevně byli soudruzi přesvědčeni o tom, že do nového tisíciletí ten komunismus opravdu zbudujeme.

Radost na tvář a světlo do očí vám zpátky vnese obsah síně zaměřené na Retrofuturismus. Zde se současní umělci neomezení cenzurou vyrovnávají s minulostí a často i vlastním propagandou poznamenaným dětstvím. Krom vtipných věrohodných parodií na Neználkovy příběhy tady najdeme zvláštní amatérsky vyhlížející videa, jež ale mají svou sílu a panel věnovaný záhadné tzv. Gagarinově věci. O té je možné říct, že... Ale ne, to bych prozradil příliš, raději si to vychutnejte na vlastní oči bez prozrazení pointy.

Pokud jdete na výstavu s nějakým méně vytrvalým úderníkem z vaší rodiny, můžete využít prostor dětského koutku a netrpělivé dítě / partnera / rodiče tam odložit. Krom výstavky socialistických hraček určených k šíření komunismu ve vesmíru i dětské duši zároveň, se může rodinný příslušník zabavit kreslením. Přiznávám, že pohled na mistra Jodu vyvedeného nejistou rukou nějakého mladého umělce a nápis „A long time ago, in a galaxy far far away..." na mě v tu chvíli měl vyloženě psychoterapeutický účinek. Samozřejmostí expozice jsou i ukázky dobových u nás vydaných sci-fi knih, z nichž některé dnes patří k nesmrtelné klasice, zatímco jiné upadly v zapomenutí. U nejzajímavějších kousků připravili organizátoři pro návštěvníky možnost si jimi zalistovat. Aby to nebylo jednoduché (a aby prastaré fascikly neutrpěly žádné škody), budete k tomu potřebovat speciální plastový rukáv, takže si můžete zahrát na biologa zaměstnaného za dveřmi s nápisem biohazard, neboť právě toho budete při manipulaci s knihami připomínat nejvíce.

Pokud jste na výstavě ještě nebyli a máte cestu kolem moravské metropole, může být pro vás Planeta Eden - svět zítřka v socialistickém Československu příjemným zpestřením nedělního odpoledne. Kurátorům se podařilo ukázat socialistické představy o budoucnosti bez nostalgie a zároveň bez jakéhokoliv výsměchu v osvěžující, realistické a oduševnělé expozici, jež má velký potenciál zaujmout i lidi mimo sci-fi ghetto. Ačkoliv některé vize komunistické budoucnosti působí úsměvně, nezastírá výstava ani jisté mrazivé varování. Takže...

Do roku 3000 komunismus bez nejmenších pochyb zbudujeme, soudruzi!

Čest práci!

Jan Žlebek


Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky
















Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...