Dne 10. 9. došlo k zásadní události. Prahu navštívila komiksová legenda, patrně největší, která navštívila naši republiku – Stan Sakai, autor kultovního Usagiho Yojimba, komiksové série, která tento rok oslaví 25 let od svého vzniku.

Usagi Yojimbo je nejen jeden z nejúspěšnějších světových komiksů, ale také nejúspěšnější komiksovou sérií vydávanou u nás – vždyť už ho vyšlo nevídaných jedenáct knih a zájem čtenářů a prodeje stále stoupají. Jeho popularita se projevila i na akci, kam dorazilo přes dvě stě návštěvníků všech věkových skupin, často i celé rodiny s dětmi (vyzbrojenými replikami Usagiho mečů).

Beseda se Stanem Sakaiem se konala v kině Světozor, kde byla i „pokřtěna“ jedenáctá u nás vydaná kniha z Usagiho řady, Genův příběh. Akce, pořádaná našim nejstarším a největším komiksovým nakladatelstvím, firmou Crew, se skládala z hodinové besedy a autogramiády, která se protáhla na neskutečné dvě a půl hodiny, protože Stan Sakai každou knihu nejen podepsal, ale navíc do ní nakreslil obrázek podle přání žadatele. A měl šanci i ten, kdo chtěl mít doma zarámovaný originál – na akci se prodalo i mnoho kreseb v celkové hodnotě kolem třiceti tisíc korun.

Při besedě padaly nejrůznější dotazy, některé očekávané, některé ne. Kupříkladu vyšlo najevo, že Usagi Yojimbo (který vznikl na základě slavného japonského samuraje Miyamota Musashiho... taky se Usagi jmenuje celým jménem Miyamoto Usagi) byl původně jen vedlejší postavou v rozsáhlé sáze, ale nakonec převálcoval všechny ostatní hrdiny a získal si vlastní řadu. A zatímco Usagi je inspirovaný Musashim (u nás o něm vyšla kniha od Eidži Jošikawy... který je ostatně Sakaiův velký vzor), tak jeho přítel Gen, zemitý lovec lidí, je zase inspirovaný postavami ztvárněnými Toshiro Mifunem (Yojimbo, Sanjuro).

Sakai vůbec hodně vychází ze světa knih a filmu... a jak sám přiznal, studium materiálů je jedna z věcí, díky kterým ho práce na Usagim nepřestává bavit. Za zlomový ve své tvorbě považuje Příběh s drakem, který dodnes pokládá za jeden ze svých nejlepších. Jednak v něm události vypráví z několika různých pohledů a jednak v něm čtenáře zasvěcuje do výroby japonských papírových draků. Tímto příběhem přestal být Usagi jen zábavným dobrodružným komiksem, ale začaly se v něm objevovat i historické detaily a postupy: ať už je to výroba draků, kování mečů, pěstování chaluh nebo páchání seppuku. Stan Sakai se snaží, aby měl Usagi nejen dobrodružnou, ale i vzdělávací hodnotu.

Padl dotaz i na ještěrky tokagé, které (jelikož v příběhu zastávají zvířata roli lidí) přebírají post jak domácích mazlíčků, tak mrchožroutů... a navíc oživují obrázky a Sakai rád kreslí ještěry a dinosaury. A proč zvířata v hlavních rolích? Jeden z důvodů je ten, že i když se Usagi Yojimbo odehrává v Japonsku, tak obsazením králíků, nosorožců, lvů a psů se příběhy stávají univerzálními, nejsou svázané s jednou rasou a může se do nich projektovat naprosto kdokoliv. A navíc se dá pracovat se zavedenými představami a buď na nich stavět (lev je statečný, had zrádný) nebo jít proti očekávání – ostatně králík, který nepatří zrovna k akčním symbolům, je tu hlavním hrdinou.

Mezi lidmi, které Sakai obdivuje a kterými se inspiruje, je kupříkladu tvůrce Spider-Mana Steve Ditko, komiksová legenda Jack Kirby, či klasik humoristického komiksu Sergio Aragonés. Z čehož je vidět, že je Sakai mnohem víc ovlivněný americkou malířskou školou než japonskou. Z literatury má rád příběhy zasazené do historických období, ať už je píše Laura Joh Rowlandová či Max Allan Collins... ale inspiruje se i filmem, a to nejen samurajskými snímky, na které chodil v dětství každý týden a z nichž mnohé pak v Usagim použil.

I když si Stan Sakai tak jednou ročně odskočí k jiné postavě a udělá si krátký příběh s nějakou komiksovou legendou (Simpsonovi, Hulk), většinu času pracuje na Usagim, u kterého je svým vlastním pánem. Píše ho, kreslí, má nad ním naprostou kontrolu, může rozjíždět velkolepé eposy nebo nechat všechny pozabíjet (což plánuje v dalším dílu speciálního, do budoucnosti zasazeného Space Usagiho). Usagi Yojimbo se sice potýká se zlem už 25 let, ale pořád je při síle a ruka s katanou mu neumdlévá. Stejně jako neumdlévala Sakaiovi ruka při kreslení obrázků do stovek knížek.

Fotografie: Richard Klíčník