Městská knihovna v Praze pořádala fantastický týden, zakončený v sobotu 6.10. v její centrále na Mariánském náměstí coníkem zvaným CONiáš. Tam jsem nebyl, zato jsem navštívil dvě akce onoho týdne, které se conaly ve smíchovské pobočce na náměstí 14. října. Jestli nevíte, kde to je, pak je to v budově bývalé smíchovské tržnice. V přízemí zůstal jeden druh tržnice, jímž jest sámoška Albert, v patře pak druhý druh tržnice, tedy trh duchovní - neboli ona knihovna.

A je to tam pěkný. Velká tržní hala je osvětlena bočními okny, její rozměry působí dojmem chrámové lodi. Na svých užších krajích má dvě galerie. Na té u vchodu probíhaly besedy mnohých slavných spisovatelů se čtenáři. Šlo o setkání se spisovateli fantastiky a sci-fi. Bylo to příhodné, neboť zde jsou umístěny regály právě s touto literaturou.

V úterý 2.10. byl na programu Ondřej Neff. Dorazil jsem opožděně, ve čtvrtkruhu židlí už sedělo asi dvacet posluchačů. Některé známé rarity se též přišly podívat, ale hlavně přišli autentičtí čtenáři věku adolescentního. Což bylo velmi příjemné. Ondra vyprávěl o svém psaní, jak ho už známe z těch všech conů co vypráví, ale tady bylo najednou vidět, že existují čtenáři i mimo fandom. Protože jsem tam byl odpočinkově a nedělal jsem si poznámky (a těch pár co jsem si udělal jsem stejně ztratil), vzpomenu si jen na poslední čtenářskou otázku. Jedna dívčina se ptala: "Když jste psal Tmu, to jste navštívil všechna ta místa v románu, co jste pak popsal?" A víte, že navštívil?

Pak jsem se šel ještě podívat na vystoupení šermířské skupiny Přátel pana Mikuláše Dačičkého z Heslova, které se konalo v dětském koutku. Dětský koutek je bezva, protože v něm mají kolotoček. A lehací kónické matrace na válení! A taky pár plyšáků. Také šermování bylo bezva.

Ve středu 3.10. jsem rovněž přišel. To byli na programu Františka Vrbenská a Leonard Medek. Protože besídka byla až od půl šesté, dorazil jsem tentokráte včas. Jako první čtenář. Z galerie už vyhlíželi pořadatelé a spisovatelé své čtenáře, čímž je možná zastrašili. Leonard prohlásil, že přítomné lidi z fandomu za čtenáře nepovažuje.

Takže nakonec jsme se sešli v asi šesti kolem jednoho stolu, spisovatelé, nakladatelé i pořadatelé, dostali jsme čaj a kafe - jak kdo chtěl - a klábosili jsme. Velmi příjemné! Jakub D. Kočí přitom uspořádával encyklopedii z dětských kreseb strašidel s autentickými popisky, jež vznikly právě ten den odpoledne. "Bubák v noci starší mámu strazlobivě." "Je to čert kulí očima kouše zabíjí." "Strašidlo břichomluv straší děti co nechtějí jíst." Poslední dílo bylo podepsáno Vendulka, totiž Venudkla, což si hbitě poznamenal Leonard k příštímu užití.

Přišel tam pán, kterého jsme lákali rovněž k usednutí mezi spisovateli, ale on chtěl usednout ke knihovnímu internetovému počítači. Věděl, že beseda se spisovateli je na jedné galerii, šel na druhou, ale spletl se. Tak toho jsme nezlákali.

Přišlo dvé dívek šestnáctek, ale taky nechtělo přisednout. Dříve nežli sci-fi byla totiž na galerii umístěna dívčí četba, kterou si chtělo původně půjčit. Ale nenalezlo ji tu, takže ono dvé zase odešlo.

Ale pak záměrně dorazil mladík, autentický čtenář, který rovněž píše. Básničky, avšak neepické, leč niterné. Toho spisovatelé skutečně zajímali!

Přišla se podívat další čtenářka, která si byla v knihovně zrovna půjčit knížky, a tu jsme si odchytili. Knížek měla celou náruč. První pojednávala o zlozvycích psů - ta byla pro mamku. Sama si půjčila tři bichle od Karla Hynka Máchy. Ptal jsem se, jestli jako povinnou četbu. Ale ne! Probírají Máchu ve škole - a zajímá ji. Takže sláva, knihovny fungují - a setkání se čtenáři nebylo vůbec marné. Velmi příjemné bylo, zejména čaj byl dobře vyluhován.

A ještě se objevil jeden mladý muž se svou dívkou. Onen hoch bude studovat žurnalistiku a chtěl se dovědět, jak se stát slavným. Tak jsme ho ubezpečili, že je na správném místě...

Jo, bylo to správné místo a správná věc, co na Smíchově zpunktoval Míla Linc. Díkajz! A příští rok se přijdu podívat zase.

Psáno pro Interkom a Sarden

Vážené čtenářstvo se prosí o shovívavost při shlédání mobilografií.