Předem tohoto článku bych na sebe práskla dvě věci: jsem svobodná. A momentálně mi to nevadí. Jo, ale ono začne, třeba v zimě, zase…

Zdánlivá vzrušenost pisatelky je způsobena intenzivní představivostí čtenářů. Náplň conu si holt žádá jiný přístup – čili jde o tvůrčí proces.

Kolik má kočka (felis catus – kočka domácí) bradavek? Má jich šest, osm? Vážně nevím, a to jsem kočku měla patnáct let. Tipla bych šest. Já mám dvě. Nebudu je tady rozebírat, ba vám dokonce ani fotku neukáži, i když… ne ne. Nicméně na Eroticonu jsem na ně intenzivně myslela, respektive ony se pořád připomínaly, holky jedny, moje. Byly totiž ztuhlé z příjemného chládku, který se v Besední restauraci (pokud by to někoho zajímalo, je to Praha 5 – Hlubočepy) změnil v chládek vlezlý a způsobující to, že některé části mého těla, (třeba uši a nos), zkrátka ztuhly.

Inu zahřála jsem se ledovým džusem a za intenzivního mlsání želé (maliny a rybíz), jsem se začínala rozkoukávat.

Pokud by to opět někoho zajímalo, na conu jsem nebyla od srpna roku 2008, a když se to tak vezme, minule jsem ani do Chotěboře nejela. Letos pojedu. No, to je jedno. Šupky zpět k bradavkám, tedy k programu conu.

Byl pátek odpoledne, v Příbrami ukrutně pršelo. Krátce před tím jsem se, pod záminkou nákupu nějakých svršků, schovala k Vietnamcům. Zrovna jsem skoro nahá stála ve zkušební kabince jednoho obchodu, na sobě jistý kousek oděvu, který ještě nebyl můj, když zavolala Hanina Veselá. Nevesele působila paní na opačné straně závěsu, neboť s Haninou jsem se pár minut vykecávala a paní asi pospíchala…

Události uplynulých dvou měsíců, kdy jsem byla měsíc bez práce doma a pak měsíc na brigádě ve vojenském prostoru (brigáda nesexuálního charakteru, možná vám o tom také něco napíši), mne zanechaly ve stavu podivného zmatení. Vypadla jsem ze stereotypu, tři týdny jsem nevěděla, co je to počítač a přestala jsem sledovat dění ve Fandomu. No a co, tak mě zastřelte. Zkrátka jsem neměla nejmenšího tušení, že Eroticon je tak blízko. A tak, protože mne tato informace spíše potěšila, jsem Hanině řekla, že přijedu.

V sobotu bylo krásně už od rána. Byl to po dlouhé době den, kdy mi bylo fakt dobře tělesně i duševně, a kdy jsem byla ráda, že mohu relaxovat.

S Haninou a Jardou jsem se potkala U Anděla. Krátce předtím odešli z výstavy různých vodních tvorů, z níž si oba přinesli nejen zážitek a poznatky, ale i spoustu pěkných fotek želv a krokodýlů. Hanina si koupila jakési vodní rostliny a krabičku živých červů, které hodlala zanechat v opatrovnictví své babičky, k níž jsme zašli na oběd (k obědu nebyli červi, ale moc dobré špízy).

Program Eroticonu začínal krátce po jedenácté dopolední. My dorazili krátce po druhé. Právě probíhala přednáška Martina Corna – Ženy pod plachtami, která pojednávala o ženách – pirátkách, velitelkách lodí. Zapamatovala jsem si dvě jména: Mary Readová a Anne Bonnyová. Mary byla polosirotek z Londýna, odmalička převlékaný za chlapce. Ve třinácti odešla z domova a stala se pirátkou. Zemřela v jedenatřiceti letech ve vězení. Předtím ale užívala dobrodružství a přátelství právě s Anne. Ta byla nemanželským dítětem služky a právníka, kteří se ale nakonec vzali, koupili bavlníkovou plantáž v Jižní Karolíně a zbohatli. Anne vyrůstala v bohatství, ale touha byla silnější, a tak také utekla z domova, respektive byla vyděděna poté, co si vzala prvního přístavního týpka, kterého potkala a vyplula na moře. Obě ženy se setkaly, staly se přítelkyněmi a dál předstíraly, že jsou muži. Anne zemřela jako stará dáma v Americe, odkud utekla jako mladá dívka (přiznávám, podrobnosti jsem si našla).

Stejně to musela být paráda, říkala jsem si. Pokud bych zrovna netrpěla mořskou nemocí, jejíž slabý odvar jsem zažila při plavbě přes La Manche, líbilo by se mi slyšet jen hukot moře, mít vítr v zádech a nepřátele pokud možno za horizontem.

V dnešní době se sice námořní pirátství pěstuje, jenomže se k němu už klasický poctivý člověk skoro nedostane. Musí si vystačit s pirátstvím počítačovým, které už tolik vzrušení asi nepřinese. Co naplat, holt doba se mění.

Do reality mne vrátili Osudoví muži Boženy Němcové, přednáška Martiny Bittnerové. Abych se přiznala, tak o osobu naší asi nejznámější spisovatelky jsem se nikdy moc nezajímala. Ne tak podrobně jako paní Bittnerová, jejíž povídání mne zaujalo. Výprava do osudu ženy, která svůj život žila v době, jež pro ni neměla pochopení. Božena Němcová na mne působila mírně naivně ve vztahu k mužům, přičemž jsem ale její pohnutky dokázala pochopit. Co jsem pochopit nedokázala, byl její postoj k vlastní rodině a majetku, kterého nikdy neměla mnoho. Její děti byli podle všeho bohužel až na místě za přáteli, kterým se dokázala rozdat. Ovšem Babička je dílo nádherné, ukazující duši člověka a život v té nejpřirozenější podobě. Jen je poněkud ironie, že jej napsala až po smrti syna. Tedy bude asi něco pravdy na tom, že spisovatel musí především mít a ztrácet, aby mohl tvořit. Pouhá existence nestačí.

Nahý jsi krásný, tak se jmenovalo divadelní představení, které následovalo. Sonda do duše nesmělého mladého muže, jenž trpěl nejrůznějšími fobiemi, a kterému vadila i vlastní nahota, byla kouzelná a úsměvná a já v té době zjistila, že mi uši a nos už moc neomrzají.

Měla bych asi nějak vysvětlit, proč jsem v úvodu zmiňovala tu kočku. No, inu proto, že z každého Eroticonu, na němž jsem byla (fakt nekecám, ale také to nepovažuji za nějaký extra problém), jsem si odnesla nějaké to podchlazení, a kdybych tedy v této situaci byla kočkou, za předpokladu, že kočky nosí trička, vypadalo by to moje asi trochu jako nenáročná část horolezecké stěny (fakt nevím, kde jsem tohle přirovnání vzala)… opět asi jen tvůrčí proces…

Návštěvu Eroticonu jsem zakončila přednáškami o Příšerách a neznámých zvířatech pana Ivana Mackerleho, který promítl několik zajímavých krátkých dokumentů ze svých cest za bájnými tvory a povyprávěl nejen o Nessie, kterou se také osobně vypravil hledat. A budete se divit, i v této přednášce bylo pár erotických vsuvek.

Program pokračoval vyhlašováním tomboly, v níž jste mohli vyhrát třeba svíčky, různá CD, knížky, svršky i spodky, erotické pomůcky (i růžové a veliké) a jiné domácí spotřebiče. A mnoho jiného, zajímavého.

Pořadatelům moc děkuji za zážitek. Příští rok si vezmu o svetr víc a budu doufat, že v tombole bude něco, čím by se chudák holka mohla zahřát.

A to by už mohlo stačit.

Těším se za rok nejen s těmi, s nimiž jsem se viděla letos.