Deník Kpt. Lament, hvězdné datum 28092009.

Společně s komandérem Mortem jsme byli vyzváni k účasti na pozemských oslavách třiceti let celovečerních dokumentů o Federaci, tzv. Star Trek Movies.

Protože jsem se chtěli co nejvíce přiblížit domorodcům, rozhodli jsme se do Prahy cestovat jejich tradičním dopravním prostředkem- vlakem. Netrvalo to dlouho a chtělo se mi volat „Beam us up, Scotty!“ Stojíc s domorodci namačkaná v chodbičce před WC na jedné noze a ještě ne na vlastní, byla jsem nucena zírat přímo na plakát „S ČD cestujete bezpečně a pohodlně“. Domorodci jsou tu buď v zajetí nějaké příšerné totality anebo jsou výjimečně masochisticky založeni.

Naštěstí se začínalo projekcí Star Treku 11 v IMAXu, na plátně, které humanoidům skutečně zabírá každou špetku zorného pole. Být ještě o něco větší, už ho zrakem neobsáhneme. Komandér Mort si však stěžoval, že jeho zorné pole je mnohem širší, a že by snesl větší plátno. Tolik k druhové pestrosti, kterou Flotila tak vyzdvihuje. Přesto i on nakonec přiznal, že ve srovnání s běžným kinem byl IMAX impozantní. Nejeden z diváků zatoužil po okamžitém opakování promítání.

Cesta nás však tak vyčerpala, že jsme se hned po filmu rozhodli vyhledat ubytování, zajištěné v Salesiánském centru. A tam jsme zjistili, že pořadatelé jsou nanejvýš moudří a vědí, že nejlepší zážitky potřebují trochu okořenit dobrodružstvím. Přichystali nám takovou bojovou hru, která by se dala nazvat „Dostaň se dovnitř“. Když jsme totiž k centru došli, už tam čekalo pár lidí z Flotily a zjistilo se, že ve vrátnici nikdo není. Na příchod pořadatele jsme nakonec sice nečekali dlouho, ale stačili jsme si užít poměrně dost legrace, alespoň trochu se poznat a utužit kolektiv. A to je na každé akci Flotily potřeba. Nic nesblíží tým tolik, jako společné překonávání překážek.

Plán vyspat se pořádně na sobotu se celkem zdařil, takže jsme vyrazili na oslavy poměrně čerství a na místě ještě víc pookřáli mezi samými známými tvářemi. Náš xenolingvista Beneficus, na kterém zásadně necháváme styk se všemi podezřelými formami života a jinými individui, už nás očekával. Vyměnili jsme si nějaké novinky a zúčastnili se zahájení CzechTREKu.

Za zmínku jistě stojí, že se Flotile k této příležitosti podařilo získat Borgský výklenek, kdyby někdo dostal chuť nechat se asimilovat. Ve foyer byla také nainstalována výstava 30 let filmového Star Treku a milovníci Federace si mohli opatřit i nějaké ty suvenýry.

Na tomto místě je vhodné zmínit se o pořadatelských uniformách. Pochopitelně byly vyzdobeny symboly Flotily, na tom by nebylo nic zvláštního. Co však upoutalo okamžitě mé zraky, byla jejich růžová barva. A za tu musím pořadatele velice pochválit, protože bylo těžké věnovat pozornost čemukoliv jinému, když se na dohled ocitlo pořadatelské tričko. Růžová nesmírně slušela i nejdrsnějším mužům posádky. Dámy a pánové z Flotily tak dokázali, že jsou schopni s úspěchem čelit nejenom nepoznaným hrůzám vesmíru, ale i hydře módních trendů. To je cesta, jak dát světu zapomenout na zcela zcestný archetyp špatně oblečeného nerda s mastnými vlasy.

Ale zpět k historii Federace- v programu nemohl chybět přehled celovečerních historických dokumentů a o každém z nich jsme se dozvěděli něco zajímavého. Jestlipak například víte, že se pro roli Cochrana do Prvního kontaktu uvažovalo o Tomu Hanksovi? Abych byla upřímná, jsem ráda, že z toho sešlo. Tedy nic proti Tomovi, ale těžko by dokázal osobnost nám tolik drahého Dr. Zeframa Cochrana ztvárnit tak virtuózně jako James Cromwell.

Následovala prezentace dabingu (ano, na Zemi se dokumenty stále ještě dabují) nejnovějšího, či-li 11. filmu a jeho vydání na DVD nosičích (ta Země je ale zaostalá, měli bychom jim pomoci, směrnice nesměrnice).

Po té před námi oblíbený pozemský divadelní soubor Oktan Team rozehrál drama plné vášní z poměrně nedávné historie Federace. Satirický kousek Jistě, pane prezidente, odhaloval pozadí volebního boje o prezidentské křeslo na planetě Kubol.

Následovala troška oddychu v podobě již tradiční pozemské soutěže CzechTREK hledá talenty!, kde jsme byli svědkem několika případů fascinující mezidruhové komunikace.

Z dabérů Star Treku 11 se sice podařilo dorazit pouze panu Pavlovi Vondrovi, který propůjčil svůj okouzlující hlas (ano, je to přesně ten typ hlasu, ze kterého se dámám podlamují kolena) záporáku Neronovi, ale bavil nás tak, že jsme si s ním úplně vystačili. Mimojiné jsme se dozvěděli, že kódování amerických filmů je tak důsledné, že dabéři leckdy netuší, co se ve filmu děje. Taková situace může občas skončit podobně jako: „No jo, mám dýchat. Ale jako bych tahal traverzu nebo měl sex?“ „Tak to udělej, jakože taháš traverzu a při tom máš sex."

Po přestávce, kterou většina členů Flotily využila k doplnění energie a tekutin, nás čekal zlatý hřeb- John Billingsley, který ztvárnil Dr. Phloxe v sérii Star Trek: Enterprise. S ním jsme měli tu čest uvítat i jeho ženu Bonitu, která si ve Star Treku zahrála první vědkyni, asimilovanou Borgy. Ráda bych Vám přiblížila jejich vystoupení, ale kdo je neviděl, neuvěří. Celou hodinu a půl poskakovali, běhali, křičeli a smáli se. Tulili se ke svým překladatelům. Vyznávali si lásku, rozdávali chlebíčky se šunkou a nevěřili, že je někdo opravdu může sníst, byli upřímně zděšeni lidmi, kteří nepijí alkohol, statečně ochutnali slivovici od dědečka Černémodré, lili na sebe vodu, tančili... Byli nádherní a milí, ďábelští a dojemní, a hlavně monstrózně zábavní.

JOHN na otázku, jaké to bylo, mít v seriálu 3 manželky: „Kdokoliv má jednu ženu, nechce víc. Myslím to v tom nejlepším slova smyslu.“

BONNIE na slivovici dědy Černémodré: „OH MY GOD!!!“

JOHN k Bonnie: „Promiň, Bonnie, ale žádné takové zvíře jako tribbl neexistuje.“

Otázka z publika: „Chováte se tak i doma, nebo máte někdy ponorkovou nemoc (submarine sickness)?“ „Cože? Ponorkový sex? To tady v Česku provozujete?“

Myslím, že každý z nás měl nutkání vzít si ten páreček s sebou domů a není divu, že podepisování a focení pak trvalo tak dlouho.

Letošní CzechTREK pro mě byl svým způsobem premiéra. Poprvé jsem se zúčastnila takhle úzce zaměřeného conu s jedinou programovou linií. A myslím, že neměl chybu. Ne, neměli jste chybu, ať jste pořádali, účinkovali, nebo se „pouze“ přišli pobavit a setkat s přáteli. Obzvláště bych chtěla poděkovat tomu vlídnému mladému muži, který byl kvůli nám druhou noc vzhůru tak dlouho, aby nás vpustil do ubytovny, přestože viditelně padal únavou.

Čtvrtý CzechTREK jsme zakončili vypuštěním třiceti symbolických rozsvícených lampiónů k noční obloze. Vznášely se výš a výš jako formace raketoplánů Flotily a my se bavili pomyšlením, kolik pozorování UFO bude za tu noc zaznamenáno.

Bylo to velice poetické závěrečné gesto, které mi opět připomnělo, proč to všechno děláme. To naše srdce se chtějí rozletět stále dál, objevovat neznámé světy a zkoumat nové entity. Víc než cokoliv jiného se chceme odvážně pouštět tam, kam se dosud nikdo nevydal.

„Pane Sulu, warp 4.“