28.3.2024 | Svátek má Soňa


ŘECKO: Tsiprasova čtverylka

20.7.2015

Uplynulý týden byl jednoznačně ve znamení řeckého referenda o pokračování tamní nikam nevedoucí ekonomické kolize.

Otázka v referendu byla, jak mnozí správně podotýkají, postavena velice komplikovaně, ale myslím, že to bylo proto, aby obsahovala všechny právní náležitosti, aby pak nikdo z oponentních lavic, ať v samotném Řecku, či v Bruselu, nemohl říci, že výsledek referenda je neplatný, protože se dostatečně nevyjádřilo k tomu či onomu.

Premiér Tsipras v kampani pro odpověď Ne, která nakonec také zazněla vcelku přesvědčivým procentem, otázku vysvětlil velice názorně až polopaticky. Zjednodušil její význam na souhlas či nesouhlas hlasujících s dalším navázáním řecké ekonomiky na bruselské rozhodování. Tedy včetně eura, byť jmenovitě o něm referendum nebylo, ale je zřejmé, že jeho výsledek bude dříve či později znamenat oddělení řecké měny, ať už nějakým speciálním řeckým „eurem“, nebo návratem k drachmě.

Řekové zjevně vnímají euro jako prostředek kolonializace řecké ekonomiky Bruselem, a to v zásadě odpovídá skutečnosti. Euro totiž neplní a ani nikdy nemohlo plnit funkci, kterou mu dávali jeho propagátoři: nikdy nemůžete sjednotit rozmanité, co do obsahu i stupně rozvoje velmi diverzifikované ekonomiky jen tím, že je spojíte nad jednotný měnový jmenovatel. Ekonomika Řecka má jiná specifika než ekonomika Německa. To ví každý ekonom, ale Evropě dnes nevládnou ekonomové, nýbrž sociální inženýři, kteří by rádi poručili větru, dešti.

Role měny v diverzifikovaných ekonomikách spočívá v jejich vyjádření a porovnání, nikoli unifikaci. Jestliže Řecko nemá dnes žádný způsob, jakým vyjádřit specifiku své ekonomiky, logicky se dostává do úvěrové pasti. Za to nemůže jen odpočinek pod piniemi či štědré důchody. Za to nese plnou odpovědnost nesmyslná direktivní politika Bruselu.

Řekové se rozhodli, že zkusí žít na vlastní účet. Jestliže zavedou vlastní měnu a tu zdevalvují vůči euru, vyjádří tím skutečný stav své ekonomiky, v důsledku velmi zlevní pro exportéry a oživí turistický ruch. Do země bude za menší jednotkové ceny jezdit daleko víc turistů a země bude bohatnout přirozenou cestou, ne byrokratickým pokynem shůry. To jsou triviální úvahy, které by měl chápat student prvního ročníku vysoké školy ekonomické.

K těmto horizontům máme však zřejmě ještě daleko. Premiér Tsipras ale zkusil roli chytré horákyně. Vybaven národním mandátem k suverénnímu rokování s Bruselem zvolil předklon a ústupek. Nejen že předložil a parlamentem – přes odpor řady vlastních poslanců - nechal schválit plán škrtů podle unijního předpisu, ale dokonce prohlásil, že referendum rozhodně nemělo znamenat odchod z eurozóny.

Kdo této jeho čtverylce rozumí, nechť rozhodne, kam se Řecko bude ubírat dál. Zatím to vypadá na další pokračování marné kvadratury kruhu, jakou známe už několik let. Co čeká samotného Tsiprase v dohledné době, je nad slunce jasné: ztráta důvěry vlastních obyvatel a možná také pád z výsluní.

Při dnešní řecké situaci ale nepochybně nebude vystřídán nějakým umírněným „bruselanem“, nýbrž ještě radikálnějším a nesmlouvavějším odpůrcem Unie. Pokud tomuto dnes tleskají bruselští komisaři, měli by vědět, co to je Pyrrhovo vítězství a k jakým koncům obvykle dospívá.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus