Tuším, že tímhle mlsotníkem potěším některé z vás, zatímco jiní (jiné) si poťukají na čelo. Ale mne vážně v létě nebaví vařit a ani nemám na teplé jídlo večer (a leckdy ani v poledne) chuť. A tak vařívám většinou kus chleba, nějak opentlený, aby to nebylo až tak pořád to samé.

Upřímně řečeno, když je chleba dobrý, což v Praze nebývá tak docela samozřejmé, bohatě mi stačí suchý krajíc; když jsem hodně rozmařilá, zapíjím ho kyselým mlékem. Nebo zajídám paprikou (všimněte si, že říkám „NEBO“, na kombinaci nervy nemám).

Chleba jen s máslem mě naopak moc neoslovuje, to už bych na něm chtěla mít i nakrájený sýr, raději nějaký výraznější. Nebo taveňák… já vím, je to nezdravé, však to taky nemám každý den. Sladká varianta, velmi oblíbená, ale limitovaná nedostatkem zdrojů, je namazat na máslo povidla. Fakt je, že pro slabší nátury to může v konečném efektu mít podobné následky jako výše zmíněná kombinace, ale já nejsem slabá nátura :-)

A dostáváme se k chlebu se sádlem. Mňam. Ještě trochu lepší je sádlo se škvarky, ach jo, k sedavému zaměstnání je to značně nevhodné…

Dobře, zkusíme něco zdravějšího. Chleba s tvarohem a různými variantami tvarohové pomazánky (třeba tvaroh s malými kostičkami okurky). Chleba se sýrovou pomazánkou (nakrouhaný tvrdý sýr, jogurt, křen). Chleba s rybičkovou pomazánkou (klasika – olejovky, cibule, hořčice). Chleba s masovou pomazánkou (jakékoliv zbytky masa, které nejsou syrové, cibule, hořčice). Chleba s trochou ledového salátu a šunky…

Když se okolo rozloží nějaká zelenina (ono ani jablko nebo hroznové víno není k zahození), případně se to něčím dobrým zapíjí, tak mi přijde, že jsem navařila docela dobře.

Dobrou chuť!

Domácí chleba, foto Lika