22.7.2018 | Svátek má Magdaléna








RECENZE: Stephen Baxter, Prstenec

5.12.2005

 

PrstenecStephen Baxter si ze svého kantorského období, kdy učil matematiku, ponechal vědomí matematického nekonečna - ne toho obyčejného lidského nekonečna, jako když deset tisíc - miriáda - pro antické Řeky bylo nepředstavitelným číslem a proto reprezentantem nespočitatelného množství. Jeho cyklus Xeelee tak pokrývá milióny let existence lidstva s rozmachem, jaký používá malíř pokrývající freskou stěnu desetipodlažního domu. Po Voru, Proudu, Časupodobném nekonečnu a několika povídkách tak máme možnost sledovat jak průřezovou exkurzi historií lidstva, tak dva velké experimenty, které mají pomoci odpovědět na otázku, co budoucnost na lidstvo chystá a zda by s tím nešlo něco udělat.

Lieserl je člověk - dívka, která však byla hlavním prvkem složitého experimentu. Uměle zestárlá ve společnosti, kde naopak lidé mají prodlužovaný život, je vypěstována, aby její osobnost mohla být přenesena do umělé inteligence zkoumající vnitřní prostředí Slunce. Vědci hledají odpověď na otázku, co se v naší centrální hvězdě děje, a Lieserl, již ve své nové existenci, nakonec odpověď najde. Není ale příliš povzbudivá.

Ve stejné době ze Země odlétá loď Velká severní na cestu dlouhou tisíc let - subjektivního času ovšem. Má nahlédnout do budoucnosti a vrátit se. Brzy však - i přes dlouhověkost - tu začne fungovat efekt generační lodi, původní smysl cesty je překryt rituály a mýty, které vtisknou charakteru této kočovné společnosti nové rysy. A jak už bývá v podobných případech zvykem, není to pokrok k lepšímu.

Především díky Lieserl a její komunikaci s řídícím střediskem sledujeme historii lidstva v měřítku miliónů let. Je to sice útržkovitá exkurze, připomínající monolog průvodce po mnohokrát přestavovaném hradu, ale hlavní obrysy tu jsou zcela patrné (a pokud znáte předchozí knihy, jste v mnoha momentech lépe informováni, než Lieserl). Ale i posádka Velké severní nakonec skončí zpátky ve Sluneční soustavě a její průzkumy nám dotvoří rámec, který naznačila Lieserl, a jehož významné části jste mohli nasát z předchozích knih cyklu Xeelee.

Baxterův cyklus patří do kategorie hard SF, a tak není divu, že kosmogonie a astrofyzika tu hrají podstatnou roli. Autor tu nezapře svoji pedagogickou průpravu, mnohé informace podává především v dialozích Louise, konstruktérky Velké severní, a Přadleny lan, dívky, která své mládí prožila stylem divošky v umělé džungli na jedné palubě této ohromné lodi a nakonec se stala pilotkou ukořistěné xeeleeské lodi. U těchto pasáží jsem se bavil - pokud jste četli Barrowovu Teorii všeho, tak budete obdivovat, jak Baxter dokázal jazyk moderní astrofyziky transponovat do polohy velmi populární, názorné a přesto dostatečně přesně popisující naše současné znalosti o kosmu a superstrunách, které tu hrají významnou úlohu.

Z hlediska délky popisovaného období a objemu dějů v něm proběhlých (včetně vývoje našeho Vesmíru) je tato kniha monumentálním průřezem autorského xeeleeskeého univerza. Dvě dějové linie - Lieserl a Velké severní - zároveň umožňují zprostředkovat čtenáři kosmogonické časoprostorové měřítko i mnohem detailnější pohled na lidské osudy, v něm probíhající. Cestování v čase Velké severní i téměř nezničitelná UI Lieserl kombinují obě linie a zároveň vytvářejí specifický mix dvou odlišně běžících časových linií. Lieserl díky své technologické podstatě může prožívat události v reálném čase a tak přeskoky mezi jejími vstupy mohou překlenovat libovolné časové intervaly. Linie Velké severní je omezena lidským, byť mnohonásobně prodlouženým, životem, proto tady fungují červí díry protahující ji časoprostorem podle autorské potřeby.

I když autor neustále zaplňuje mezery v pěti miliónech let historie lidstva novými tituly, Prstenec klouže po této historii a detailně se věnuje především závěrečnému kataklyzmatu (pokud vám tohle slovo z nějakého důvodu připomíná klystýr, tady to docela sedí). Vše má v jeho závěru své místo - ať již bylo dříve popsané v některé z předchozích knih či pro tento příběh jím bylo zvlášť vybudované. Společenské aspekty tu jsou spíše potlačeny - alespoň v tom smyslu, že neovlivňují výsledek příběhu, ten je určen kosmogonickými zákony a parafyzikou nad nimi. Lidé tu však nejsou jen pasivními účastníky, Stephen Baxter věří, že člověk dokáže bojovat i v situaci, která má všechny atributy bezvýchodnosti a zmaru, a že i v takových momentech neztrácí ani důstojnost, ani schopnost hledat a realizovat řešení, zajišťující přežití a šanci na budoucnost.

Stephen Baxter: Prstenec (Ring)
překlad: Jan Pavlík
obálka: Jan Patrik Krásný
medailon autora: Martin Šust
Laser-books, 2005
502 stran, 249 Kč, brožované
ISBN 80-7193-201-9

pagi


Diskuse


vladimirekk
22:46
12.12.2005

počet příspěvků: 1, poslední 12.12.2005 10:46
















Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...