29.3.2024 | Svátek má Taťána






RECENZE: Spider Robinson, Callahanův přesčasový bar

9.12.2005

 

Callahanův přesčasový barCallahanův přesčasový bar je zvláštní filiací vyprávění pana Mullinera Pelhama G. Wodehouse či historek od Bílého jelena Sira A. C. Clarka. A to oboje zase začíná u Chaucerových Canterburských povídek - v anglicky psané literatuře je tento útvar, příběh zanořený do obálky stolní společnosti, která jej poslouchá nebo i komentuje, či líčený příběh sloužící jako odrazový nebo spojovací můstek pro děj, tradiční a oblíbený. I Dan Simmons se při psaní Hyperionu nechal inspirovat právě tímto typem literatury. Spider Robinson však tento rámec trochu rozvolnil, doplnil jej o příhody, které se v baru stanou „jen tak“.

A protože jeho autorský pohled na svět je pohledem fanouška SF, i obyčejné příhody pak vypadají úplně jinak, než kdyby je vyprávěl Jan Neruda nebo Karel Čapek. Už samotný způsob placení (a vracení drobných, pokud nevrátíte sklenici do krbu vy sami) je ukázkou nestandardního myšlení, a to, co se v celkem devíti povídkách této sbírky mezi zdmi Callahanova baru děje, už jen extrapoluje tuhle drobnou zvláštnůstku.

Některé motivy povídek jsou velmi mudlovské - a přesto natolik neobvyklé, že jejich vnímání čtenáři SF je pozitivní. Spider Robinson v předmluvě zmiňuje příběh cestovatele v čase. Člověk, který byl devět let ve vězení bez jakýchkoliv informací, prožívá hned dva šoky - šok z  budoucnosti, z toho, jak je jiná, a transplantační šok - to, co my jsme vstřebávali celá ta léta a postupně se tomu přizpůsobovali, on musí přijmout v mnohem a mnohem kratší době. (Ale nebojte se, v jiné povídce už najdete skutečného cestovatele v čase.)

Povídky to nejsou nijak dramatické, bar - aspoň ten Callahanův, samozřejmě, není to žádný kulhánkovský - je relativně klidné místo a i ty nejakčnější příběhy vyprávěním získávají jinou atmosféru, než když vás autor vhodí doprostřed děje. Jejich hodnota je v nápadech, v jejich neopakovatelnosti, v pointě a v celkovém pocitu, jaký po jejich přečtení ve vás zůstane. Věc Makropulos je často využívaným tématem - ale podívejte se, jak s ním Robinson naložil.

Trochu bujaré, trochu nostalgické (to když zjistíte, jak to dopadlo, když vypravěč chtěl ušetřit třicet dolarů za automechanika), trochu potřeštěné, trochu SF, trochu - prostě ode všeho něco. Celkově mi ale povídky připadly takové nějaké „krotké“, dobře se mi četly, ale nechytily se mne. Už třeba zmiňovaná o dlouhověkosti má silný náboj, ale pointa - i když oceňuji její překvapivost - mi k ní nesedla. Přesto tyto povídky jsou lepší než dobré a Spider Robinson píše kvalitně - tři Hugové a jedna Nebula to dosvědčují.

Spider Robinson: Calahanův přesčasový bar (Callahan's Crosstime Sallon)
překlad: Zdeněk Uherčík
obálka: Milan Fibiger
medailon autora: Martin Šust
Triton, edice Trifid, 2005
237 stran, 179 Kč (členové klubu Trifid 129 Kč), brožované
ISBN 80-7254-652-X

pagi










Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...