23.7.2016 | Svátek má Libor






RECENZE: Sergej Lukjaněnko, Nanečisto

27.3.2010 0:05

Nanečisto Sergej LukjaněnkoTOPlistKyrillu Danilovičovi postupně mizí jeho identita - jeho byt už není jeho, jeho kamarádi ho neznají, jeho rodiče nikdy neměli syna Kyrilla. Bloudí po Moskvě a přestává se divit tomu, že prakticky neexistuje - neboť kdo nemá občanku, smlouvu na byt, řidičák, pracovní smlouvu, nosí na sobě znamení neviditelnosti. A tak mu nezbude, než uvěřit podivnému hlasu, který mu do mobilu nadiktuje trasu nočního výletu. Kyrill skončí u budovy, která v sobě obsahuje patery dveře - a každé z nich vedou do jiného světa. Tak se z Kyrilla stal - celník....

Sergej Lukjaněnko se čas od času vrací k tématům, které již dříve zpracoval. Někdy nová kniha přímo navazuje na předchozí děj, někdy jen vezme letmý motiv, který využije jako základ pro novou stavbu. Nanečisto vzniklo právě tímto druhým způsobem, i zde máme motiv brány, či spíše jen branky, kterou je možné projít do některého z paralelních světů. Hlavní hrdina je k tomu dokopán ztrátou vlastní tuzemské identity, takže mu vlastně nezbývá nic jiného, než aby se stal jedním z mnoha celníků, střežících takové průchodní uzly. Možnost ostrým střihem, bez jakékoliv nutnosti vysvětlovat nebo cestovat, přejít do prostředí, které je svoje a v němž se odehraje samostatný víceméně povídkový příběh, využívá autor do sytosti. Jenže to by bylo na román málo. A tak se hlavní hrdina snaží zjistit, proč co a jak - jak vlastně tyto brány vznikly, kde se vzaly ony paralelní světy, který z nich je slepice a který vejce.

Sergej Lukjaněnko tu rozehrál vícepodlažní hru, a je na čtenáři, zda na jeho pravidla přistoupí, nebo zda to, co se v knize děje, podrobí zkoumání za účelem zjištění, jestli ho autor netahá za fusekli. Čtenářský zážitek je, pravda, zajištěn v obou případech. Lukjaněnko je příliš vypsaný autor a tak i obyčejné konzumní čtení v jeho případě stojí za to. A pokud se pokusíte příběhu dostat pod kůži, je to ještě o něco lepší. Všechny epizody jsou totiž, jak už u něho bývá zvykem, překryty obloukem ústřední zápletky, a ta je nakonec pro finále příběhu rozhodující. A je docela zajímavou intelektuální hrou tuhle zápletku najít a rozluštit o chvíli dřív, než to pro ostatní čtenáře udělá autor.

I přes Lukjaněnkovu nápaditost mi právě ono střídání prostředí připadlo jako poněkud monotónní, neměl jsem z toho tolik čtenářské radosti, kolik bych očekával. Stále ale jde o více než průměrně čtivý román.

Hodnocení: 60 %.

Sergej Lukjaněnko: Nanečisto (Černovik; Alčina recenze)
překlad: Libor Dvořák
obálka: Milan Fibiger
medailon autora: Konstantin Šindelář
Argo, Triton, 2008
373 stran, 298 Kč (členové klubu Trifid 258 Kč), brožované
ISBN 978-80-7387-154-3 (Triton) 978-80-257-0045-7 (Argo)

pagi


Přidejte zkušenost se svou porodnicí na eMimino.cz
Přidejte zkušenost se svou porodnicí na eMimino.cz

pomůžete tak jiným maminkám, které mají porod před sebou.

Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky
















Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...