Tento text naleznete i na www.sarden.cz, kde můžete bez registrace diskutovat a využívat mnoha dalších výhod.

A mně je dražší bol a sten
a vzácný blaženosti vzdych,
než navždy býti otrokem
toho, kdo k výšinám mě zdvih!

Kirilla Maximova doprovázíme na jeho cestě do Charkova. Je teď pronásledovaným vyhnancem, který přišel o svoje mimořádné schopnosti, protože zabil jiné funkcionály. Díky spřátelené celnici se mu však podaří uniknout ze Země na Janus, kde téměř umrzne dřív, než najde další celnici, kterou vejde do Elblagu. Tam je velmi příjemně, ale jen do té doby, než se mu na stopu dostanou místní policisté. Když už téměř není úniku, objevuje se kdysi kamarád a ve skutečnosti kurátor Země Koťa, který odvádí Kirilla do svého sídla na Zemi, starodávné tibetské Šambaly, a svěřuje se mu.

"Přišli za mnou. Ze Smyčky. A vysvětlili mi, že když jsem zlikvidoval minulýho kurátora, musím se ujmout jeho povinností… Měl jsem pocit, že se všechno opakuje. A že ty se staneš kurátorem místo mě. Tak jsem se pokusil… Promiň, já už to nikdy neudělám."
Nějaký čásek jsme seděli mlčky – dva nahatí blbečkové v sudech s vychládající vodou. Až jsem nakonec řekl: "Je mi to jasný. Řekni mi ale jinou věc, Koťo… To se ze mě opravdu stává kurátor?"
"Nevím," pokrčil rameny Koťa. "Ale určitě jsi získal nějaký nový schopnosti, když sis dokázal poradit s porodním asistentem. Kdežto já,… Já ty svoje ztrácím."

Kirill ujistí Koťu, že netouží po jeho kurátorském postu a oba uzavřou příměří. Kdyby jen to: vymyslí plán, jak ochránit Zemi před Smyčkaři. Je třeba, aby Kirill pronikl do světa Pevniny, ve kterém vládne scholastická teokracie darwinského typu a která jediná se dokáže bránit průniku funkcionálů. Představitelé Pevniny pomoc Zemi odmítnou, avšak moudrý kardinál Rudolf nasměruje Kirilla k tomu, aby se od nadvlády funkcionálů pokusil osvobodit všechny světy. Obzvláště poté, co se ozbrojeným Smyčkařům podařil průlom do Pevniny a Kirill musí zase prchnout.

Nevím, co mě hnalo kupředu: zda zoufalství či nenadále se probudivší funkcionálské schopnosti. Zvedl jsem ruku a pohlédl na ocelový kroužek, poslední zbyteček mé věže. Jenže v tom to samozřejmě není. To je docela obyčejných pět gramů železa. Je to ale pro mě takhle jednodušší, abych si dobře pamatoval, co se mnou udělali. Abych se rozzuřil. Abych se dokázal vyrovnat tomu zbabělému neviditelnému, který uspořádal jatky v mírumilovných římských ulicích.
Abych se mu vyrovnal, nebo abych nakonec byl ještě silnější.
"Musím najít srdce temnot," řekl jsem. "Musím najít vaše kořeny, najít je, vykopat a spálit. Protože takhle nesmí jednat nikdo!"
Napřáhl jsem ukazovák a začal psát do vzduchu…

Již podruhé máme možnost s napětím sledovat osudy obyčejného Moskvana, který se nechtěně stal funkcionálem – celníkem v první části s názvem Nanečisto. Obě části dilogie na sebe velmi těsně navazují, což značí výhodu pro ty čtenáře, kteří by si chtěli pořídit oba díly současně.

Celou dobu se budeme pohybovat v těsné blízkosti hlavní postavy, čehož autor dosáhl vyprávěním v ich formě. Na začátku je Kirill jen vystrašeným uprchlíkem, kterému záleží především na tom, aby unikl svým pronásledovatelům. Jeho odvaha a odhodlání přežít jej vnitřně posilují a způsobí částečný návrat funkcionálských schopností. Částečný proto, že s nimi nemůže libovolně zacházet a spoléhat se na ně. Ba naopak: ve chvílích, kdy by potřebovat pomoc nejvíce, schopnosti mlčí a nefungují. Až tehdy, kdy dojde k závažnému rozhodování mezi několika možnostmi, objeví se zvláštní projevy – plynule hovoří jazykem, který nezná, v paměti se mu samočinně objevují příslušná data a parametry a k přesunům mezi světy nepotřebuje celnici, ale stačí nakreslit pár klikyháků prstem do vzduchu.

Kirilla tyto schopnosti velmi zneklidňují, protože je nelze předvídat, on sám jim nerozumí a tím je sváděn k domněnce, že je jen zručně manipulován a zneužíván k neznámým cílům. Postupem času však alespoň v některých činnostech nachází smysl a objevuje jakási pravidla, své nadřazenosti se snaží co nejlépe využít a na konci stojí před čtenářem silná a sebevědomá osobnost, která dokáže prosadit svoji vůli i proti zvyklostem funkcionálů. To, co bychom mohli nazvat psychologickým vývojem a zráním osobnosti, je v podstatě největším přínosem celé knihy. Nesmíme zapomínat, že celý děj má velmi rychlý spád a přestože se odehrává na mnoha stránkách textu, v reálu se jedná jen o krátké časové období. Avšak s ohledem na to, v jakých reáliích se děj odehrává, je proměna hlavního hrdiny lehce uvěřitelná, protože tentokrát autor plně popustil uzdu své fantazii.

Světy, které Kirill navštěvuje, jsou různorodé, hodně odlišné, přesto plasticky a barvitě popsané. Postavy z nich vystupují jen v epizodních rolích, což je někdy na škodu, ale přece jen alespoň starý známý Koťa doprovází hlavní postavu velmi blízce a je mu také věnován dostatečně velký prostor k tomu, abychom mohli říci, že je to postava dostatečně prokreslená, v závěru dokonce vysoce symbolická.

Jak už bylo řečeno, děj má rychlý spád, přesto se tentokrát najde dostatek prostoru (zejména v úvodu jednotlivých kapitol), aby se autor pustil do polemik o filosofii, tradicích, charakteru, víře a trvalých hodnotách z hlediska významu pro člověka a společnost.

Před závěrem knihy se vracíme do důvěrně známých míst současné Moskvy v očekávání konečného souboje. Příznivci akční četby budou možná mírně zklamáni, kdo však autora jen trošku zná, ví, že nemohl knihu ukončit lépe.

K celkově dobrému dojmu z knihy přispěl i kvalitní překlad a tentokrát také zodpovědná redakční práce, která nabízí text bez chyb.

Je nesporné, že Sergej Lukjaněnko patří k současné scifistické autorské špičce, protože je především dobrým vypravěčem, který dokáže čtenáře vtáhnout do děje a prostřednictvím kvalitně vystavěného příběhu umožňuje vychutnat zajímavé dílo.

Hodnocení: 85%

Sergej Lukjaněnko: Načisto (Alčina recenze Nanečisto; Pagiho recenze Nanečisto)
Nakladatelství: Argo a Triton – edice Trifid
Překlad: Libor Dvořák
Obálka: Milan Fibiger
Rok vydání: 2010
Počet stran: 327
Provedení: paperback
Cena: 298 Kč