Třetí kniha známé redaktorky Pevnosti z cyklu o upírce Tině Salo navazuje na romány předchozí. V tom by mohl být první problém čtenáře neseznámeného, kterým jsem se nevědomky stal. Ono není zrovna skvělým nápadem naskakovat do rozjetého rychlíku, alespoň pokud nejste vampýrem s úžasnými regeneračními schopnostmi, abyste si pak mohli ukrátit hodiny jízdy do cílové stanice tímto vskutku vlakovým a nenáročným čtivem, které odsýpá stejně rychle jako zmíněný rozjetý rychlík.

Tina si chvilku myslela, že si po svých eskapádách v posledních příbězích zaslouží chvíli klidu a nebude se muset starat o mocenské boje starých upířích rodů, ale opak se stává v románu Past na medvěda pravdou. Medvědodlak Bér se totiž v Praze dostal do problémů, které by mohly narušit poklidnou a utajenou existenci upírstva v Čechách. Jelikož je Bér obviněn z vraždy prostitutky, kterou využíval k ukájení svých potřeb doprovázených s jeho "handicapem" nekontrolovaných přeměn, je třeba získat novou "krev" u policie, než se situace uklidní. Po boku Tiny se vstříct novému dobrodružství vydává sebevědomý sadista Kay. Vyšetřování hrdiny zavede z Prahy až do Polska, kde se na scéně objevuje Tinin otec, jehož smrt nebyla absolutní a jeho plány se zdají stejně nesmrtelné jako on sám.

Neomillnerová opět předvádí, co umí nejlépe. Solidní dialogy, rychlý spád děje, srozumitelnou akci, náznaky extravagantního sexu a způsobů mučení, stejně jako střípky z provázaných vztahů mezi krvelačnou honorací. Což samo o sobě nemusí být špatné, pokud však nepatříte ke čtenářům, které neuspokojí četba bez druhých plánů. Nejhorší na příběhu je však absence napětí, která se vytrácí společně s nepřemožitelností ústřední hrdinky, a pak také předpoklad ztotožnění se s nelidmi, kteří se již po prvních stovkách let začínají nudit a lidé jsou pro ně pouhými chodícími konzervami, které občas působí drobné problémy.

Spokojený čtenář se vždycky musí s hrdinou ztotožnit, aby byl schopen prožívat jeho dobrodružství, příběh pojal za vlastní a užil si ho. Bohužel s Tinou společnou notu naleznou nejspíš pouze jiní upíři (a jako dravců jich bude méně, než spokojeně se pasoucích lidských oveček). Nechci tím říct, že by Tina jednala jinak, než cítí, jenže pochopit jednání jedince a ztotožnit se s ním jsou dvě odlišné věci. Nehledě na to, že se čtenář nedozví ani nějaké pragmatické vysvětlení existence upírů a jejich fyzických limitů. Jsou tu prostě fantastické motivy, které otřesou vaším racionálním já a nikdo, ani autorka samotná, se nesnaží vysvětlit vám, kam až je schopná zajít ve vytváření superschopností jediné vyvolené, kterými nikdo další nedisponuje. Příběh alespoň člověka nutí k úvahám, jestli by nám to třeba upíři z Číny kdykoli nedokázali nandat.

Ač to nerad říkám, pak existuje mnohem zábavnějších a stravitelnějších koktejlů s upírskou tématikou, než je svět Tiny Salo, alespoň pokud si dovolím hodnotit z pouhé znalosti třetího pokračování. Doufám, že v dalším vyprávění o Tině Salo již autorka nebude gradovat její výjimečné schopnosti. Román pak s klidem můžeme zařadit mezi odychovku bez větších literárních ambicí, která člověka potěší třeba na cestách do Polska.

Hodnocení: 50 %.

• Recenze na román Sladká jak krev.
• Recenze na román Doušek věčnosti.
• Ukázka z románu Past na medvěda.
• Rozhovor s Petrou Neomillnerovou.

Past na medvěda
Neomillnerová, Petra
Nakladatel: Triton
Obálka: Marek Hlavatý
Redakce: Jiří Popiolek
Rok vydání: listopad 2008
Počet stran: 280
Rozměr: 125 x 200
Provedení: paperback
Cena: 229 Kč