28.3.2024 | Svátek má Soňa






RECENZE: Petr Schink, Století páry

22.2.2010 0:05

Petr Schink Století páry van HautenTOPlistNa nejnovější počin Petra Schinka jsem se velmi těšil. Jeho Špinavá práce se mi velmi líbila, a proto jsem se nemohl dočkat okamžiku, kdy nakladatelství Triton-books konečně vypustí do světa jeho novou knihu Století páry.

Bohužel jsem nikdy nepatřil k příliš velkým čtenářům anotací a po otevření knihy mě čekal menší šok. Místo dalších příběhů z alternativní gangsterské Ameriky na mě čekal jakýsi pseudosvět v období na přelomu 19. a 20. století kombinující v sobě prvky fantasy a sci-fi.

Nicméně jsem se nezalekl a udělal jsem dobře. Díky tomu jsem se mohl stát svědkem několika eskapád sympatického hrdiny Fastyngera van Hautena – sympatického střelce, jehož mohli čtenáři poznat díky dvěma příběhům v Ikarii a Pevnosti. Ony dvě povídky vychází nyní znova, tentokrát doplněny o další story, které dávají dohromady menší van Hautenovu kroniku, na níž se nyní půjdeme podívat.

Století páry otevírá Rozhraní, které si mohl čtenář kdysi přečíst v Ikarii. Společně s naším hrdinou zjistíme, že se vždycky nemusí vyplatit pít víno s neznámou kráskou. Po probuzení se totiž můžete stát jedním ze členů výpravy, která přepravuje součástky k sestavení lodního parostroje. Této misi kdosi nepřeje a může vám být jasné, že všichni členové výpravy do konečné stanice nedoputují.

Následují Peníze nesmrdí, o nichž jste mohli před pár lety zakopnout v Pevnosti. Fastyngera tentokrát čeká hon na nebezpečného werwolfa, který se téměř ke konci změní na čistokrevnou detektivku s cílem odhalit dávné tajemství.

Přichází třetí povídka Dárce, která ve Století páry (stejně jako následující příběhy) vychází premiérově. Náš ostrostřelec je tentokrát najat jako bodyguard šlechtického synka. Jak už je ve Fantyngerově životě zvykem, situace se zvrtne v ne zcela jeho jedinou možností je opět bojovat o holé přežití. A dostane se i na kanály.

V příběhu Kšeft pro kočku se van Hauten stane dočasným zaměstnancem jisté upírky, která ho pověří návštěvou hrobky slavného lovce upírů Remingtona Roofinga, v níž je ukryt mocný magický amulet. Kvůli obrovské odměně musí mladý dobrodruh najmout partu schopných chlapů a vypravit se v noci na hřbitov. A můžete mi věřit, že krysy jsou to nejmenší, co hrdinu a jeho partu potrápí.

A máme tu poslední a nejdelší povídku Století páry. Hned na jejím začátku nás čeká scéna, která jako by vypadla z nefalšovaného westernu – přepadení vlaku při němž příjde o život současný van Hautenův zaměstnavatel. Vrazi si odnáší jistý spis, který by mohl znamenat totální rozvrat světa a technologickou revoluci. Fastygnerovi nezbývá nic jiného než nasednout na koně, nabít pistole a vyrazit opět do akce…

A to je všechno, dámy a pánové. Vlastně skoro všechno, abychom k vám byli upřímní. Kromě jmenovaných povídek dostanete ještě něco navíc. Ne, nebojte se, cena se tím nezvyšuje.

To, co dostanete navíc je druhá dějová linka, která se odehrává v budoucnosti a popisuje, co se s van Hautenem a s jeho světem stalo po Století páry. Kniha začíná právě touto linkou a střídá se tak s jednotlivými povídkami. Díky dvěma vloženým mezihrám sledujeme i počínání hlavního záporáka, který je posedlý van Hautenovou likvidací. Tyto jednotlivé kameny dávají ve výsledku dohromady netradičně poskládaný a hlavně zatraceně čtivý román.

Na počátku jsem položil otázku zda se čtyřleté čekání na další Schinkovu knihu vyplatilo. A odpověď: určitě ano.

Autor nám sice nepředkládá další gangsterku, ale pokud jste si jeho styl zamilovali už ve Špinavé práci, pak určitě nebudete zklamáni. Nechybí vše, co na Schinkovi máme tak rádi: ironie, hlášky, akce a vybroušený jazyk, díky kterému je každé slovo a každá věta vycizelovaná.

Století páry pak přichází s několika zajímavým věcmi, díky nimž se od Špinavé práce odlišuje a stává se tak svým způsobem originálem.

Předně je to již na začátku zmíněný pseudosvět na přelomu 19. a 20. století, který mi v mnohém připomněl viktoriánskou Anglii s výrobními komplexy a kouřícími komíny. Ovšem s tím rozdílem, že Schink zde má tendenci používat německé názvy. Několikrát zmíněné císařství mi evokovalo Rakousko-Uhersko.

K tomu musíme jako další plus připočíst výpěstky – jakési umělé bytosti, které několikrát zamíchají kartami. Dalo by se říct, že je to menší odkaz na Frankensteina Mary Shellyové.

Další svébytnou složkou jsou příběhy, které připomenou hlavně dobrodružnou literaturu, která zde vycházela v období 1. republiky.

Několikrát zmiňovaný van Hauten vám pak taky zákonitě přiroste k srdci. Sice není James Bond, a každý den nezachraňuje svět, ale je sympatický a zadarmo ze svých drahocenných pistolí taky nevystřelí – prostě typický dobrodruh se vším všudy.

Kromě toho nesmím opomenout zmínit pěkné vnitřní ilustrace na začátku každé povídky od Jana Doležálka, stejně jako jeho další povedenou obálku. Nakladatelství Triton si pak zasluhuje pochvalu za formát knihy, díky němuž vedle sebe dvě Schinkova díla vypadají jako sestry a nevytahují se jedna na druhou.

Tak jako byla Špinavá práce poklonou gangsterkám a americké drsné škole, tak je Století páry nefalšovaným holdem steampunku a dobrodružné literatuře. A každý kdo k těmto směrům inklinuje a nebo má rád texty Petra Schinka, by neměl váhat s jejím přečtením. Určitě nebudete litovat. Za to vám ručím.

Století páry - vyjde 22. 2. 2010 (ukázka)
Autor: Petr Schink

ISBN: 978-80-7387-337-0
Vazba: V2 (lepená) brožovaná
Počet stran: 296
Formát: 125x200
Cena 228 Kč (pro členy Trifid klubu: 178,00 Kč)

Martin Stručovský










Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...