8.12.2016 | Svátek má Květoslava






RECENZE: Peter S. Beagle, Poslední jednorožec

30.11.2009 0:05

Poslední jednorožec Peter S. BeagleTOPlistV rukou držím knihu nádhernou nejen na první pohled. Z obálky se na mě dívá se vztyčenou hlavou Jednorožec zářící uprostřed lesa. Namaloval jej Doug Beekman. I uvnitř knihy jsou ilustrace. Každou kapitolu uvádí černobílé obrázky Romana Kýbuse. Psaný text začíná „Úvodem“, ve kterém Peter S. Beagle vysvětluje svůj vztah k Poslednímu jednorožci. Jak, kdy a proč knihu napsal a jak ji léta neměl rád.

„Ta zatracená kniha doslova přetéká štěstím a já nemám zdání, odkud se tam vzalo. Přísahám, že si nevzpomínám, kdy jsem ho tam dal.“

Poslední Jednorožec je tou z knih, ke které pokud se budete vracet, najdete pro sebe vždy něco nového. Už první větu si můžete podle své momentální nálady vyložit stokrát jinak.

Jednorožka sídlila v šeříkovém lese a vedla osamělý život.“

Pomyslíte si, že ji pořád bolela hlava z vůně stále kvetoucích keřů, pomyslíte na romantiku rozkvetlého háje, šibalská nálada vás donutí vzpomenout na omámené ptáky, jak padají z keřů na zem, a při cynismu si jen povzdechnete, že není divu, že byla Jednorožka osamocená. Z toho neustálého sladkého smradu každý po čase uteče. (V místě, kde žije Jednorožec, je věčné jaro.) A o tom kniha je. O vlastních pocitech, které se v nás aktivují putováním Jednorožky a hledáním ostatních Jednorožců. Na svoji cestu se vydává v době, kdy ji život v osamění omrzel. Nepamatuje si, kdy někoho potkala tak, aby ovlivnil její život. Je nesmrtelná a žije sama dlouhé dlouhé věky. Vše, co v životě mohla zažít, zažila několikrát, a ve světaběhu ji nemůže nic překvapit. Ale opravdu platí: nikdy neříkej nikdy.

„Ještě nikdy jsem nebyla začarovaná,“ řekla a dlouze a niterně se zachvěla.

„Ještě nikdy jsem nepoznala svět, kde by mě neznali.“

Jednorožku na cestě doprovází Šimendrik, který na první pohled vypadá jako klaun a kejklíř a člověk, který něco skrývá. I pro něj je pouť nezbytností. Přidá se k nim Dršková Běta, milá loupežníka Kapitána Kujóna.

„Kde tě,“ rozeštkala se, „kde tě všichni čerti nosili?“ Udělala několik rázných kroků ke Šimendrikovi, ale dívala se za něj, na jednorožku.

Když se pokusila proklouznout kolem něho, mág jí zastoupil cestu. „Takhle nesmíš mluvit,“ namítl, aniž si byl přitom jist, zda Běta jednorožku poznala.

„Nevíš, jak se máš chovat, ženská? Neumíš udělat ani pořádné pukrle?“

Ale Běta ho odstrčila, šla k jednorožce a spílala jí jako nějaké pivovarské kobyle: „Kde jsi byla?“ Před bělostí a zářícím rohem se proměnila v můru u lampy, ale tentokrát bylo na jednorožce, aby klopila své staré temné oči.

„ Jsem tu teď,“ odvětila nakonec.

Běta se rozesmála se sevřenými rty. „ A k čemu je mi dobré, že jsi tu teď? Kde jsi byla před dvaceti lety, před deseti lety? Jak se odvažuješ, jak se vůbec můžeš odvážit přijít za mnou teď, když se ze mě stalo tohle?“ Mávnutím rukou se zhodnotila: zpustošená tvář, prázdné oči, srdce zažloutlé závistí. „ Kéž by ses nikdy neobjevila. Co tu pohledáváš teď?“ Slzy jí začaly stékat po stranách nosu.

Příběh o posledním jednorožci je křehký příběh o silných a obyčejných lidech i ostatních tvorech. Je to také příběh o rytířství a čistých srdcích. Výjimečná kniha od výjimečného autora. Peter S.Beaglovi vyšla kniha s tímto příběhem v roce 1967 a od té doby nechtěl ani slyšet o tom, že by měla nějaké pokračování. Po letech změnil svého agenta. Stal se jím Connor Cochran a zdá se, že jejich spolupráce je všestranně výhodná. Connoru Cochranovi se podařilo přesvědčit pana Beagla, aby k příběhu Posledního jednorožce napsal nějaké pokračování. Povedlo se. Druhý příběh v knize se jmenuje Dvě srdce. A není to nějaká „dvojka“. Svědčí o tom i ocenění, jakého se novele dostalo – prestižní ceny Nebula a Hugo. Úvod před ni napsal C.Cochran.

„Ale vlastně si nemyslím, že vznikla z mého otravného telefonátu, i když bych si moc rád připsal tuhle zásluhu.“

Znovu se setkáme se Šimendrikem, Drškovou Bětou i s králem Lírem. Jsou o hodně starší. Ani jeden z nich není hlavní postavou příběhu, jen jeho důležitou součástí. Hlavním tvůrcem příběhu se stala Zuza, devítileté děvčátko, které se vydalo na cestu za králem Lírem. Chce ho požádat o ochranu své vsi před gryfem, který krade děti. Gryf si odnesl i Zuzinu kamarádku Felicitu, hodné děvčátko, které nemluvilo.

Ale kniha ještě nekončí. Pokračuje rozhovorem P.S.Beagla s C.Cochranem o tvorbě pana Beagla, o Stegnerově společnosti a o dalších spisovatelových plánech. Postava Zuzy je oba zaujala natolik, že se s určitostí můžeme těšit na pokračování.

A nesmím zapomenout na životopis a bibliografii Petera Soyera Beagla precizně zpracovaný Martinem Šustem.

Jeden z hlavních důvodů, proč kniha působí nezapomenutelně, je dokonalý překlad Michala Bronce do českého jazyka. Bez něj bychom byli ochuzeni o motýlí lehkomyslnost, Šmendrikovu přeměnu i hrdinství prince-krále Líra.

Kniha Poslední jednorožec u nás poprvé vyšla v r. 1997 (Altar).

Animovaný film Poslední jednorožec (USA/Velká Británie/Japonsko) natočil v r.1982 režiséři Jules Bass a Artur Rankin jr.. Scénář napsal Peter S.Beagle.

Poslední jednorožec
/The Last Unicorn / Two Hearts/
Beagle, Peter S.

Nakladatel: Argo
Překladatel: Michael Bronec
Obálka: Doug Beekman
Redakce: Martin Šust, Jiří Popiolek
Rok vydání: 2009
Počet stran: 256
Rozměr: 150 x 210
Provedení: hardback
Stav: nové vydání
Cena: 259 Kč

Zuzana Ričovská


Diskuse


Aquila
13:17
1.12.2009

Anonymous
8:08
30.11.2009

počet příspěvků: 2, poslední 1.12.2009 01:17
















Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...