25.8.2016 | Svátek má Radim






RECENZE: Ondřej Neff, Tma

29.7.2008 0:05

Tma NeffTOPlistNejnovější vydání románu, který od svého vzniku v roce 1998 budí pozornost a získal ocenění jako nejlepší česká sci-fi. Autor v něm vykreslil barvitý obraz společenských katastrof, jež by nastaly, kdyby ze světa zmizela elektřina jako technicky fungující síla. Zhroucení světa, jak ho známe, je zde popsáno s nelítostnou věrohodností, a právě tak budování obnoveného středověku, ve kterém vítězí hrubá síla nad slušností a pověra nad věděním. Právě v tom vidí autor onu „tmu“ a ukazuje, jak křehká je naše civilizace a jak snadno by se mohla zhroutit. (anotace)

Kniha vyšla už několikrát. Poprvé v roce 1998 (Milenium Publishing), pak o rok později (Milenium Publishing), dále v roce 2003 (tamtéž) a jako Tma 2.0 a minulý rok v Albatrosu.


Představte si, že si žijete svůj všední život. Ráno vstáváte, chodíte do práce, platíte daně, nadáváte na politiky, chodíte si po práci sednout s partou do hospody, pomalu ale jistě se zabíjíte konzumací konzervantů, máte rádi své děti a ony vás nenávidí, v jedné, nebo ve druhé roli se účastníte domácího násilí… Představte si, že všechno funguje podle toho, jak si myslíte, že by to fungovat mělo. Klasika – stereotyp. Vaše existence, ať už je šťastná, nebo ne, by snad nemohla dostat jinou podobu, kdyby… kdyby se jednoho vcelku pěkného jarního odpoledne všechno nezbláznilo a bez jakéhokoli varování vás nedonutilo myslet si opak. Od určité chvíle – jisté hodiny, minuty a vteřiny by se všechno změnilo způsobem, který by znamenal, že pokud chcete přežít, musíte naprosto a od základů přehodnotit všechno na čem jste si mysleli, že stojí to, čemu se říká Civilizace.

Protože nastala elektrická smrt - nová „Doba temna.“


Když přestala fungovat elektřina, Honza Kryl, jeden z hlavních hrdinů románu, zrovna cosi spravoval na svém kole. Obyčejný kluk s obyčejnými sny a vcelku normální prací si cenil kola, protože představovalo svobodu. Volnost pohybu byla stejně důležitá jako volnost v životě. „Hlavně se nenechat buzerovat,“ říkával si často a bránil se všemu, co by ho mohlo přivést do oprátky stereotypu. Se svou manželkou Monikou se rozvedl a svou přítelkyni Markétu opustil přesně v první den elektrické smrti, jak se onomu úkazu začalo všeobecně říkat, v podvečer Tmy, která měla být mnohem děsivější než ta, které se bojí malé děti.

Hned toho dne se začala odvíjet podivná šňůra ještě podivnějších události, které měly otestovat mez připravenosti celého Lidstva.

Zásadní otázka: Co bude dál?

Lidé si uvědomí, že se stalo něco divného. Ze strachu a možná díky instinktům se začnou chovat naprosto přirozeně. Důležité je přežití a nezáleží na ničem jiném, než právě na tom. Hromadí jídlo, kvůli kterému se v brzké době povedou boje na život a na smrt a vodu, protože ta přestává téct.

Sídliště se stávají neobyvatelnými, všude se line zápach výkalů, na ulicích se povalují mrtví – první oběti nové doby.

Zazáří jiskřička jakési organizace. Vláda a její poslové na kolech, kteří se šíří celou zemí a přinášejí zprávy o situaci, která je ale všude velmi podobná, se snaží nějak situaci řešit.

Uspokojivá řešení ale paradoxně přinášejí ti, kteří jsou na žebříčku dnešní společnosti někde docela vespod – nepovšimnuti, opomíjeni. Chyba.

Peníze přestanou existovat. Platidlem se stane jídlo, šperky, zbraně a cokoli, na čem se můžete vlastními silami dostat pryč. O život přijdete snadno kvůli konzervě, jako kvůli kolu, nebo prostě jen proto, že se někomu nelíbí jak se po něm díváte.

Protože ve městech je nebezpečno.

A co udělá člověk, když se cítí být ohrožený na místě, které kdysi považoval za domov? Snaží se přemístit do bezpečí. Jenomže bezpečno není nikde, protože všichni jsou na tom stejně bídně. A tak nastává hromadná migrace, boj o holý život a lidé nejsou zrovna druhem, který by měl valnou šanci uspět.

Přichází léto a s ním první epidemie. Středověké choroby, které kdysi kosily celé vesnice lidí neznalých základních hygienických návyků a lékařských postupů, teď přišly znovu mezi ty, které zastihly nepřipravené. A těch byly z celkového počtu dvě třetiny.

Mrtví se pohřbívají v hromadných hrobech. Později při epidemii v domech, které slouží jako krematoria. Nebo možná i v rybnících a vodních nádržích, kam si krátce předtím někdo přišel pro vodu.

V prvních minutách a hodinách Tmy jich zemřely tisíce. Lidé, kteří byli odkázáni na podpůrné přístroje v nemocnicích. Ti, kteří se staly oběťmi dopravních nehod. Přeživší, které vzápětí poté okradli, zbili a mnohdy zabili rychle se formující bandy nekalých živlů.

V první minutě prozření, že všechno je možné, protože ti, kteří za Tohle můžou, dostali co si zasloužili, roste jejich výbojnost a začínají boje o vládu nad městem, jemuž by měl vládnout někdo jiný.

Později, mnohem později se zformují i zvláštní politická uskupení, která se při životě udržují křehkou vazbou nepsaných slibů, intrik a nejrůznějších kulišáren.

Jako za starých časů.

Jako dnes.


Markéta Panušková byla normální holka, kterých po ulicích chodí stovky. Pracovala v cestovní kanceláři. Když vypnuli proud, myslela si ona i její kamarádky, že je to prostě jen dočasná záležitost, která se přesně hodí k pátečně-pracovnímu lenošení. Holky v cestovce si uvařily kafe na plynovém sporáku, popily něco alkoholu a čekaly. Až do chvíle, než se ulicemi začínala ozývat střelba a po silnicích pobíhaly bandy opilých podivínů, kdy se zdálo, že policie nezasahuje asi tak, jak by měla, nemyslel by si nikdo, že se stalo něco divného.

Kolikrát může být žena v životě znásilněna? Vícekrát, než by dokázala spočítat. Možná to postupem času začne brát jako běžnou součást všední každodennosti. A možná, že nejen tenhle druh ponižování z ní udělá někoho, kým by si nikdy nemyslela, že bude.

Ono rčení o tom, že by si člověk měl uvědomit, kým je a kam směřuje, jaksi přestane platit v okamžiku, kdy to, kým byl, nemá význam pro jeho budoucnost. A právě ta závisí na tom jakou cestou se vydá.


Katka Hřivnáčová, asi čtyřletá slabomyslná dívenka by si zase nemyslela, že se stane něco normálního. Znala jen pach alkoholu, který spojovala se svými rodiči stejně jako bití, dost možná sexuální zneužívání a nadávky. A tomu všemu vévodila jen její ostražitost. Kam uhnout před fackou, na co si dát pozor, když se blíží otec, kdy neplakat, i když měla hlad, vztek, obrovskou zlost. Prudká povaha jejího otce a nevšímavost matky v kombinaci s jejím mentálním postižením z ní udělali ustrašené dítě, které byste snad možná rádi vzali do náruče a konejšili. Možná do doby, než by sáhlo po noži s úmyslem vám podřezat krk.

I taková dokázala být.

Ale tohle z ní udělala až „Doba temna.“

Nepochopitelná vnitřní brutalita se zmocnila týraného dítěte, které nedovedlo pojmenovat to, co ho trápí. Jen podivné čmáranice, hysterické záchvaty a minimální fyzický kontakt s lidmi.

Měla ráda jen Honzu, který ji v prvních dnech Tmy, při své cestě z Prahy našel a zachránil.


Při čtení se ve mně mísila kombinace fascinace a děsu. Dost možná proto, že román od českého autora působil trochu opravdověji, než všechna ta minulá a možná i budoucí díla známých i méně známých spisovatelů.

Fascinace nad změnou chování civilizovaných lidských bytostí u mě převládla nad děsem a já se pak musela opravdu děsit pomyšlení na to, co by se asi v té situaci stalo ze mě.

Pokud bych chtěla přežít, cokoli.

Jen nevím, proč jsem měla při čtení neustálý dojem, že každou chvíli musí zákonitě zhasnout světlo. A nejen u mě doma.

Neustále jsem přemýšlela nad tím, kolik žen by se ve dnech po kolapsu dokázalo nabízet mužům kvůli pár masovým konzervám?

Kolik sousedů by vás s klidem zastřelilo kvůli balení pitné vody?

Kolik členů vlastní rodiny by se k vám obrátilo zády z prostého pudu sebezáchovy?

Zabij, nebo budeš zabit.

Možná to by vám táhlo hlavou ve dnech, měsících a letech neskutečně absurdní situace zvané Život.

A pak byste hledali slova pro vyjádření myšlenek, z nichž polovinu byste ze strachu o vlastní existenci nesvěřili ani člověku po vašem boku.

Protože právě slova jsou nejvýmluvnějším vynálezem Lidstva, mnohem účinnějším, než nejničivější zbraň, kterou jsme kdy vyrobili, nebo vyrobíme, skrývají v sobě schopnosti přesvědčit, odradit, zamilovat si, nebo nenávidět.

Tak možná proto, pokud se kdy jednou autorova představa vyplní, bude záležet na lidech a jejich schopnosti komunikace a na prvních okamžicích, jenž určí podobu další budoucnosti.

Ondřej Neff si za tento literární počin rozhodně zaslouží všechna minulá i budoucí ocenění a lidé by si možná měli při čtení nejen této knihy uvědomit, že Tma není jen synonymum pro noc jak ji známe.

Tma
Neff, Ondřej 
Nakladatel: Albatros
Obálka: Martin Zhouf
Redakce: Ivana Mergerová, Jolana Ryšavá, Milada Hrachová
Rok vydání: duben 2007
Počet stran: 400
Rozměr: 135 x 205
Provedení: hardback
Stav: nové vydání

Cena: 339 Kč

Jana Dvořáčková


Diskuse


Radek B.
14:36
29.8.2008

Jana Dvořáčková
15:32
30.8.2008

Radek B.
20:58
3.9.2008

Radek B.
21:07
3.9.2008

Jana Dvořáčková
14:42
21.9.2008

Yip
16:05
8.8.2008

autorka recenze
19:01
12.8.2008

Lobo
17:39
4.8.2008

Sartori
re
17:14
1.8.2008

Jana Dvořáčková
18:27
30.7.2008

Buržoust
12:36
30.7.2008

Jura Jurax
15:10
31.7.2008

Jura Jurax
No,
1:38
29.7.2008

willis
12:01
29.7.2008

willis
12:01
29.7.2008

willis
12:02
29.7.2008

nobody
7:50
5.8.2008

počet příspěvků: 17, poslední 21.9.2008 02:42
















Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...