Pět let starou knížku "The Mammoth Book of New Jules Verne Adventures (Part I)" vydanou v Londýně nám přeložil z angličtiny Ivan Ryčovský a jejím odpovědným redaktorem pro společnost Albatros Media se podle očekávání stal Ondřej Muller.

Nová dobrodružství Julese Verna vyšla česky poprvé letos, a to s dvakrát přetištěnou "Mapou nových dobrodružství" na obou předsádkách připomínají mapy v Neffově Podivuhodném světě Julese Verna, ovšemže jen v prvním vydání. Nová dobrodružství lákají do dálek i ilustrací Zdeňka Buriana na obálce a ačkoli Burian maloval vizi pro Gailův román Raketou do měsíce, naprosto to nevadí.

Nová dobrodružství, jejichž pokračování se jistě taky dočkáme, obsahují celkem deset "Povídek na motivy příběhů Julese Verna" napsaných devíti autory, přičemž dvakrát je zastoupen Stephen Baxter, jinak třeba autor Lodí času (1995), což bylo pokračování Wellsova Stroje času. Taky pointou Baxterovy povídky Kolumbiáda (navazující na Vernovy měsíční romány) je, že nám ji vlastně vyprávěl H. G. Wells!

Ještě podařenější se mi ovšem zdála druhá Baxterova próza (celý svazek uvádějící) Drama na železnici, která je poctou "nejslavnějšímu parostroji všech dob" alias lokomotivě Rocket George Stephensona, v níž se, máme-li autorovi uvěřit, projel i "malý Žilík".

Všechny texty Nových dobrodružství dali v Anglii dohromady Mike Ashley a Eric Brown, který je souběžně i autorem Šesti neděl v balonu, jejichž hrdina Orwell se teprve roku 1930 setká se sluhou doktora Samuela Fergussona Joem, a ten mu vypráví, jak to bylo s přeletem Afriky doopravdy (a jest to poměrně šokující). Ale ještě k editorům.

Všech deset povídek vtipně vsadili do stručného, o to ale vydatnějšího, kurzivou vytištěného Vernova životopisu, a povídky tak vlastně tuto biografii jaksi ilustrují. I podívejme se blíže i na sedm zbývajících!

Finální Tajemství Nautilu od kalifornského autora detektivek a teoretika a kresleného filmu Michaela Malloryho jest úderným (a takřka komiksově podaným) pokračováním Nemových osudů, o kterých nás však, jak vbrzku zjistíme, Verne neinformoval úplně pravdivě, ba spíše naopak. Nu, a jako přišel Ondřej Neff ve své adaptaci Dvaceti tisíc mil pod mořem s vysvětlením, proč je mladý Nemo v Tajuplném ostrově pojednou starcem, přichází s tímtéž vysvětlením i Mallory a kdo nechce, až zavře oči, ale teď rovnou prozradím, že Nemo na konci Tajuplného ostrova vydával před Cyrem Smithem a kolonisty sám za sebe vlastního otce. Malloryho strohá, avšak fascinující povídka náleží k řadě čtenářsky oblíbených dobrodružství, v nichž se fiktivní světy ohromujícně vkliňují do reality, a tak se závěrem dočkáme dokonce i "vysvětlení" výbuchu Krakatoy na ostrově Rakata roku 1883.

A ne, opravdu nevím, zda je "Aston" Neff převtělením doktora Ludvíka Součka, co však vím ode dneška s určitostí je, že také veliký Ludvík našel pokračovatele a že ten pokračovatel podobně jako Souček vylíčil Vernovu cestu "do středu Země". A že se jmenuje se Ian Watson a jde o předního anglického autora sci-fi. Ten taky udělal z Verna hrdinu povídky Obří trpaslíci, a díky posunu času umožnil tak snílkovi setkání s nacisty. A taky seznámení s konturami budoucí druhé světové války.

Další text od (především) editora Petera Crowthera věnovaný témuž Vernovu hlubinnému románu a nazvaný Cliff Rhodes a nejdůležitější cesta (má podtitul Příběh ze Země na konci všedního dne)náleží podle mého už k horším součástkám sborníku, a to i navzdory spoustě velezábavných odkazů na herecké, literární a hudební ikony a navzdory nadšenému zde zohlednění jazzmana Dave Brubecka. K rovněž slabším článkům souboru bych přihrál i povídku ve Státech dnes žijícího Skota "Froggy" McIntyrea, jinak i autora románu z alternativní viktoriánské Anglie Žena mezi světy (1994), v kterém vystoupil po boku Aleistera Crowleyho i Sir Arthur Conan Doyle.

Jako vernolog se MacIntyre možná snažil, což je znát, ale bohužel se i spokojil s poměrně banální fikcí aplikovanou na autentické (skutečně) záznamy z Julesova výletu do Ameriky na Great Easternu (který pak sám Jules Verne zužitkoval v románu Plovoucí město).

Poměrně laciný přijde mi i text Londres au XXIe siecle aneb Londýn v 21. století od Jamese Lovengrovea, který předstírá, že spolu s verneovkou Paříž ve dvacátém století se vykutalo i pokračování. Nicméně nikoli celé: ve fragmentech tady nám i předložených. Vernův syn (skutečný autor Paříže) se totiž rukopis pokusil spálit, což si v poslední chvíli rozmyslel.

A co najdeme v Nových dobrodružstvích ještě? Vedle zmíněné už Kolumbiády na Vernovy měsíční romány navazuje i skvělá Pravdivá historie Barbicanovy cesty od Francouze Laurenta Geneforta, která poprvé vyšla ve slavné steampunkové antologii Futurs anterieurs (1999). Tento text velmi zdárně předstírá, že ho roku 1902 stvořil sám hrdina románu Se Země na Měsíc kapitán Nicholl, a Nicholl vyjadřuje na konci přesvědčení, že rovněž spisovatel H. G. Wells ("narozený jen rok po naší výpravě") podnikl podobnou cestu na Měsíc.

Nu, a stojíme před prózou klasika Briana Stableforda Putování Jehana Thuna, kterou editoři rozumně vřadili na druhou pozici. I navzdory tomu, že si Velký Mistr vybral k dokomponování absolutně netypickou verneovku Mistr Zachariáš odehrávající se nejspíš v letech 1515-20, je právě Stablefordovo pokračování ranou do desítky a nepochybně překonalo francouzského snílka hned dvakrát. Literárně, především ale tím, že ve výsledku je technicistně vernovštější než originál, a tak já osobně stavím tuto Stablefordovu precizní prózu v knize na vůbec první místo.

Měla by tam stát. Důvod je jasný. Na rozdíl od všech ostatních autorů sborníku totiž Stableford umocnil Verna i tam (a právě tam), kde mladý Verne ještě nevynikl.

Nová dobrodružství Julese Verna 1
/The Mammoth Book of New Jules Verne Adventures/
Ashley, Mike (ed.) - Brown, Eric (ed.)
Nakladatel: Albatros Media - Albatros
Překladatel: Ivan Ryčovský
Obálka: Zdeněk Burian
Redakce: Ondřej Müller, Alexandra Horová, Arnoštka Svobodová
Rok vydání: 2010
Počet stran: 224
Rozměr: 165 x 245
Provedení: hardback
Cena: 279 Kč