28.3.2024 | Svátek má Soňa






RECENZE: Miroslav Žamboch, Čas žít, čas zabíjet

29.7.2010 0:05

Tento text naleznete i na www.sarden.cz, kde můžete bez registrace diskutovat a využívat mnoha dalších výhod.

TOPlistČas žít, čas zabíjet je povídková sbírka, rozšiřující osudy Baklyho. Poprvé se s ním čtenář mohl setkat v povídce Fanoušek, kde se střetl s Koniášem. Následoval samostatný román Bez slitování a objevil se i v edici kolibřík (Anděl bez slitování, Holýma rukama, Návrat zabijáka).

Na rozdíl třeba od Koniáše je Bakly naprosto přímočarý válečník a zabiják. Nepřemýšlí, nemluví, jedná. Poradí si prakticky s každou zbraní, ale stačí mu i holé ruce, když to jinak nejde. To je v době, kdy publikum fetišisticky vyžaduje, aby měl hrdina "tu svoji" zbraň, pokud možno velmi exotickou, extrémně osvěžující. Bakly vypadá jako drsňák a taky jím je. Neskrývá v nitru žádné tajné něžné city. Zaplaven proudem klišé cituplných drsňáků, i tuto skutečnost čtenář musí kvitovat s povděkem.

Pět povídek se z větší části odehrává v době, kdy vévoda Dask soupeří s Crambijským císařstvím.

Pasák nám názorně ukazuje, jaký je osud zlomyslný parchant. I Bakly by mohl vyprávět. Tentokrát ho totiž manipuluje do role, která se mu rozhodně nezamlouvá. Zásady ho přivedou až k tomu, že dělá pasáka.

V temnotě se ocitá Bakly, protože potřebuje pár zlatých, které mu chybí na splátku dluhu. Měl slíbenou práci, ale něco se zvrtlo. A tak začne tak trochu z nudy, a taky pro peníze porážet v hospodě místní rváče…

Jak říkám, lakomec a blbec. Myslel si, že jsem stejný idiot jako on a nosím peníze stále u sebe. Měl pravdu. (str. 49)

Hon za Rudou hvězdou se strhne kolem významného artefaktu. Náš hrdina má za úkol magickou Rudou hvězdu ochránit. Proto putuje s bandou žoldáků a mužů hraběte Daska pouští. Pronásleduje je všeho schopný čaroděj a armáda císařských vojáků. To však nejsou nejhorší nepřátelé. Tím nejhorším je nedostatek vody.

Opium dokáže proniknout až Do morku kostí. Je to však zboží jako každé jiné. Vlastně ne tak docela, pro tohle se zákazníci vrací s železnou pravidelností. Není divu, že se největší rybě v rybníce nelíbí, že je opium v poslední době mnohonásobně silnější a velmi rychle dělá ze zákazníků trosky, které si už nikdy nic nekoupí.

Chytl jsem ho za zátylek a začal mu tlačit obličej do pánve s vroucím olejem. Jeho křik brzy přilákal další zvědavce včetně rodiny.

"Dlužíte mi vajíčko, zaplatil jsem za ně," oznámil jsem mu, když se nadechoval k dalšímu řevu.

Hladina vroucího oleje už byla jen kousek od jeho očí. Na jeho místě bych teď moc neprskal. (str. 200)

V Zabijákovi čarodějů Bakly hájí průsmyk v horách proti císaři. Co se však stane, když ten se svou armádou pošle i čaroděje?

Můj problém byl těch patnáct ocelí chráněných řízků. Moudrý člověk by se potichu vytratil, i chytrý člověk by se potichu vytratil, i naprostý idiot by se potichu vytratil. Ale já jsem speciální kategorie, jmenuji se Bakly a nerad řeším složité problémy. (str. 369)

Miroslav Žamboch by se dal bez nadsázky a také zcela bez urážky označit za autora jednoho příběhu. Přestože se jeho hrdinové od sebe v některých směrech liší, vždy jsou to muži, kteří ctí principy a mají vlastní pevně daný žebříček hodnot, což je často přivádí do nesnází. Bývají to prototypy osamělých hrdinů z westernů a většinou nejdou daleko ani pro ránu.

Že jsou takových charakterů mraky a autoři (zvláště ti komerční) je chrlí jako na běžícím páse? Ano, to je pravda. Bylo by tedy logické, kdyby se tito chlapíci už netěšili příliš velké čtenářské přízni? Ano, logické by to bylo. Tak co je na tomto autorovi, že nás to stále nutí číst jeho příběhy a netrpělivě čekat na další?

Odpověď je možná prostší, než by si literární teoretikové přáli. Je známo, že existuje procento čtenářů, kteří upřednostňují knihy, které jsou si podobné. Próza Mirka Žambocha však pořád účinkuje i na velké množství těch, co se neustále honí za novými a neobvyklými čtenářskými prožitky. Tyhle příběhy jsou totiž psány s láskou a pro potěchu autora, nikoliv jako komerční kalkul. Nese to s sebou obrovskou upřímnost, se kterou nás Žamboch dokáže raz-dva odzbrojit a spoutat, jako by to dokázaly i jeho postavy. A v každém čtenáři fantastiky dřímá obdiv k lidem, kteří mají pevné zásady a nehodlají se jich jen tak vzdát. To samotné by pochopitelně nestačilo, ale když se k těmto rysům přidá ještě kvalitní spisovatelské řemeslo, jde o neodolatelnou pochoutku.

Svým formátem zapadá baklyovská sbírka mezi poslední tři tituly, které Miroslav Žamboch vydal u Tritonu. Bude se vedle nich hezky vyjímat, leč nespletete si je. Jakkoliv si byly ilustrace posledních Koniášů (Muž na stezce, Vlk samotář) typově podobné a navozovaly představu slunečného dne ve stepi, je ta na Čase žít, čase umírat pěkně ponurá. Její autor Jan Doležálek tak pokračuje v nastolené lehké depresivnosti z ilustrace k Dlouhému sprintu s ozvěnou. V Baklym jde ještě dál. Tónování do šedých a černých odstínů, jediným oživujícím prvkem jsou cákance krve. Nebo jsou to padající okvětní lístky rudých sakur? To nechám na vás.

Čas žít, čas zabíjet - Miroslav Žamboch
Nakladatel:
Triton
Obálka: Jan Doležálek
Redakce: Jiří Popiolek
ISBN: 978-80-7387-376-9
EAN: 9788073873769
Formát: 385 stran, 20x14cm, brožovaná vazba
Rok vydání: 2010
Cena s DPH: 319 Kč

Lament










Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...