25.10.2014 | Svátek má Beáta


RECENZE: Miroslav Žamboch, Agent JFK 22: Vincent Vega

11.1.2010 0:05

Vincent Vega JFK 22 Miroslav ŽambochTOPlistPrašná ulice na sklonku dne, naprosto prázdná. Ti, kdo mají žaludek na život na konci světa, kam pošta z pobřeží dorazí jednou za tři měsíce, jsou schovaní za chatrnými prkenými zdmi, které chrání před vedrem stejně účinně jako rybářská síť. Dveře saloonu vrznou a do výhně vykročí muž s kloboukem vraženým hluboko do čela. Vyndá z kapsy košile doutník, loveckým nožem pomalu obkrouží špičku a odřízne. Odněkud vytáhne benzínový zapalovač, horkou novinku, která sem do Malého Yorku ještě dlouho neměla dorazit, zapálí doutník a labužnicky potáhne. Ten muž se jmenuje Vincent Vega a kniha, o níž bude tahle recenze, je jeho příběh. Alespoň částečně.

První, co mě napadlo, když jsem se začetl do Vincenta Vegy bylo: "G. F. Unger se vrátil!"

Kdo neví, na co narážím - jde o řadu westernů do kapsy, přesně takhle na mě zapůsobil JFK (bez JFK) 22 označený jako SPECIÁL. Western ze staré školy se vším všudy, tedy hlavně s tím správným chlápkem na jedné straně a padouchem na druhé.

Tím se také JFK 22 dost liší od svého westernového předchůdce, dílu s pořadovým číslem 8. Od Kalibru .45.

Zatím co Kalibr byl western tak napůl, něco ve stylu Wild Wild West, Vincent Vega je jako westerny Clinta Eastwooda, tj. divoký západ v klasickém pojetí. Pojďme se tedy na ten západ v podání Miroslava Žambocha podívat...

Hned na začátku knížky vrhne Žamboch čtenáře do stupňující se rozmíšky mezi rančery, z nichž jeden je vyloženě hodný otec rodiny (než ho něco/někdo naštve) a druhý - zlý strýček skrblík. Všechno je to proložené osudy šlechtičny, nyní zpěvačky a jak se čtenář postupně dozvídá i bojovnice Smile, což se ale u Žambocha tak trochu dalo čekat. Ano, je to ta slečna z obálky.

Během první poloviny knihy se toho vlastně zas tolik neděje, nějaké ty výhrůžky, trocha konverzace a maloměstského života, proloženého sporadickou akcí a intrikami, překvapivě nedojde na sex. Na co ovšem dojde, je nákup munice pro druhé dějství. To se naopak nese ve znamení zběsilé akce stylu ra, ta, ta, ta, nabít, ra, ta, ta, ta, nabít, bodnout, ra, ta, ... a tak dále až do konce.

O Agentuře, dimenzích a pod. nepadne kloudná věta, jen pár takových útržků, aby se neřeklo, že to do série vlastně nepatří. Zhruba v polovině knížky pak vytáhne Vega trumf z Agenturní laborky a tím začlenění do série JFK vlastně hasne.

Když o tom tak přemýšlím, nedá mi to abych se nevrátil k hlavním hrdinům, klaďasům, těch je dohromady pět a dali by se charakterizovat jako Chuck Norris pětkrát jinak a přesto stejně. Všichni dokáží schytat bezpočet ran a přes noc se z toho vyspat, dokáží střelit mouchu na pět set metrů a liší se vlastně jen věkem a oblíbenou zbraní. Není divu, že desítky, možná i stovky nepřátel nemají šanci. Bohužel to má i svou stinnou stránku, jakmile by někdo z nich umřel, nechytí vás to za srdce, vlastně se o ně ani nebojíte a o nějakém ztotožnění se taky nedá mluvit. Jakýsi náznak psychologie postav tam je, ale víc než drsný kovboj, starý kovboj, mladý kovboj nečekejte.

Z předchozího odstavce by se dalo usoudit, že se Vincent Vega snad ani nedá číst. Dá! Samozřejmě handicap to je, ale i přes plochost postav je knížka překvapivě chytlavá. Čím to? Těžko říct, za prvé všichni kromě Vegy jsou postradatelní, a tak sice nemáte strach, ale stejně tak nějak čekáte, kdo to nakonec odnese. A za druhé čekáte jak se zachová samotný Vega, který trpí dilematem jako ze Shakespeara a několikrát za knihu si ho v duchu opakuje, snad aby připoměl, že je důvod číst dál. Takže jsem četl Smile Příběh občas zaskřípe, ale Žamboch je zkušený vypravěč, a tak ho dokáže s bravurou zvědavého invalidy Karáska nahodit zpátky na koleje, dřív než se stane neštěstí.

Občas se člověk dokonce i zasměje, ať už černému humoru a nebo (ne)šťastnému překlepu. Těch je jen pár a někdy jsou opravdu veselé. Př.: (str.:220) Caitlin vedl za ruku přesně tři roky, pak se jí podlomila kolena. Nevím jak vy, ale já bych padl mnohem dřív...

Vincent Vega mě neoslnil, nezazářil mezi ostatními díly JFK jako supernova, ale ani úplně nepropadl, spíš se tak nějak zařadil k šedému průměru, možná lehkému nadprůměru, který jsem si rád jednou přečetl, pobavil jsem se, ale už ho zřejmě nikdy neotevřu, jak už to u "vlakového čtiva" bývá. Mirek Žamboch si napsání westernu jistě užil a udělal ho dle svých slov "dlouhý a ponurý". Škoda, možná kdyby ho udělal tak, jak plánoval "hravý, vtipný a krátký" (I když to je spíše parketa druhého zakladatele, JWP), udělal by lépe... snad příště. Takhle je to u mě za 60%, fanoušci westernu si mohou 10% procent příhodit. Vy, kdo jste čekali sci-fi, nebo fantasy, si zas 10% uberte. Howgh, domluvil jsem!

Agent JFK 22: Vincent Vega
Žamboch, Miroslav

Nakladatel: Triton, E. F.
Obálka: Tomáš Jedno
Redakce: Milena Matějková, Zuzana Kupková
Rok vydání: 2009
Počet stran: 256
Rozměr: 125 x 185
Provedení: paperback
Cena: 199 Kč

Recenze na další knihy tohoto cyklu naleznete zde.

Petr Šimčík



Diskuse


počet příspěvků: 1, poslední 11.1.2010 06:39
















Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...