23.4.2024 | Svátek má Vojtěch






RECENZE: Mike Resnick, Kdo je vrah?

2.7.2008 0:05

Kdo je vrah? Detektivky z budoucnosti Mike ResnickTOPlistNakladatelství Albatros nedávno připravilo pro scifoidně a detektivně pozitivní čtenáře sbírku povídek, která kombinuje právě oba zmíněné žánry. Příhodný název a vkusná obálka – lákadlo na peněženku zcela očividné. Odpovídá však obsah vábící anotaci?

Inu odpovídá. Kniha skutečně obsahuje povídky, které kombinují scifi motivy se stylem vyprávění drsné detektivní školy R. Chandlera. Rovných osmnáct povídek s rozsahem povětšinou okolo dvaceti stran má velmi podobný námět, ale odlišné zpracování. Zapříčinil to už sám editor Mike Resnick, protože autorům diktoval náměty sám, což nám přibližuje v krátké předmluvě:

“Kdysi mi redaktoři z nakladatelství DAW Books prozradili o co mají zájem, a já si sedl a vytvořil několik tuctů vrahounů a každého vybavil nějakým sci-fi motivem. Většinou to bylo jen několik vět, občas se text natáhl na půl strany. (Úryvky tohoto scénáře najdete před každou povídkou; pozn. autora) Pak jsem vybral autory, kteří se měli objevit v této knize, a každému dal vybrat ze dvou nebo tří variant scénáře. Vrazi byli rozebrání, smlouvy podepsány, stanovena uzávěrka a já doufám, že budete s výsledkem spokojeni stejně, jako jsem byl já.”

Sbírka je celkově velmi profesionálně koncipovaná. Před každou povídkou je odstavec o autorovi (jsou zastoupeni nejen otřískaní harcovníci hvězných mlhovin, ale například také členové lokálního fandomu či spisovatelé jiných žánrů). Dále navazuje kurzívou psaný námět, který autor dostal jako zadání.

Lidský diplomat je nalezen mrtev na velvyslanectví mimozemských civilizací. V době vraždy tu bylo 17 mimozemšťanů a každý z nich tvrdí, že je vrah. Mluví snad pravdu? Jak vyslechnout možného pachatele, když mimozemšťané dokážou dokonale lhát...

Kniha jako celek je pak klasickým zástupcem podobně koncipovaných sbírek. Povídky kolísají od takřka geniálních po téměř nečitelné, přičemž se ale většina drží těsně nad průměrem. Za podrobnější zmínku určitě stojí třeba příspěvek od Rogera MacBride Allena s názvem Podíl Detchela na polidštění opice. Z knihy vyčnívá jak pupínek na čele jódlujícího teenagera, prostě si jí nejde nevšimnout. Jako jedna z mála hraje nikoliv na pochmurnou chandlerovskou notu, ale je příběhem svěžejším než lístek máty peprné. Čistě humorný děj přetéká absurdními situacemi, které vyplívají ze skutečnosti, že v budoucnu se lidstvo setká s inteligentní rasou mimozešťanů, jež ale mají lehký problém rozlišovat lidi od opic. Šimpanze tedy považují za poněkud “zaostalé” človíčky.

Země se snaží mimozemšťanům vyjít vstříc a tak všechny chovatelské stanice opic prohlásí za “léčebny duševně chorých”, aby nemuseli šimpanzům dávat volební práva, jak požadují příchozí z hvězd. Vše se ale zkomplikuje ve chvíli, kdy do jedné z takových “léčeben” přijíždí mimozemšťan ze všeho nejvíce podobný bambusovému keříku a pln odhodlání chce všechny duševně nemocné “lidi” vyléčit. Škoda jen, že se mu ti humanoidi pořád pletou a tak místnímu personálu s oblibou nabízí banány a po opicích požaduje odpovědi na své sofistikované otázky typu: “Kdyby vy všichni příbuzní navzájem být jinak než s výsledkem přímé sexuální kongresové schůzky, není to případ, že vaše rodinné vztahy prosaknout do pohlavní styk jiných?”

Povídka vyniká ještě jednou věcí – a to formou. Text je ve své podstatě dopisem od pracovníků chovného ústavu šimpanzů, který osvětluje tragické události, jež se staly při pobytu mimozemšťana na stanici. Text je často formální a onu formálnost využívá k výborné komice. Už jen jednotlivé odkazy, kterými se text hemží a které odkazují na konec spisu, kde jednotliví účastníci blíže vysvětlují svůj subjektivní dojem. Např.: 25. Doktoři Nestleroth a Higgins si přejí vložit slova “pro něj” před slovo “brilantní”.

Ale povídka od Allena není jediná, kvůli které má tato sbírka smysl. Michael A. Stackpole přispěl příběhem s názem Jen pro tu myšlenku, který vypráví o detektivovi s telepatickými schopnostmi. Příběh přímo prodchnutý atmosférou zakouřených barů, drsných mužů s klobouky staženými do čela a vnadnými ženami, které přínášejí pouze potíže. Celou povídku jsem si neskutečně užil a ze všech těch příběhů, které se snaží napodobovat Chandlerův styl, je právě tato oním profesním vzdáním úcty a nikoliv parazitováním na něčem, co vymyslel někdo jiný.

John DeChancie nás zase zavede do budoucnosti, kde lidé žijí už jen on-line a jejich tělesné schránky chřadnou v rozpadajících se domech. Příběh pochmurný a plný temných motivací, které tepou pod spánky obyčejného člověka, jenž se nikdy nechtěl stát vrahem, ale běh událostí ho k tomu donutil.

V povídce Ztráta fáze od Anthony R. Lewise se zase seznámíte s velmi sympatickým detektivem, který má velikou slabost pro ženy. A vůbec mu nevadí, že není člověk, ale delfín. Originální nápad a příjemné zpracování zaručují chutné čtenářské sousto.

Takto by se dalo pokračovat dál, protože povídek je hodně. Bohužel je ale na některých znát svazovaní tématem, které diktoval Mike Resnick. Zápletka je většinou dobrá, ale dozvíte se ji už v úvodním odstavci a rozuzlení je občas až příliš šroubované. Snad nejhůře z toho vychází příspěvek Judith Tarrové pojmenovaný Stopy a slova. Děj je zmatený a plný nesouvislostí. Závěrečné rozřešení je krkolomnější, než poslední výstup Manuela Berouska.

Jak tedy sbírku Kdo je vrah? zhodnotit jako celek? Vlastně jako každou jinou podobnou sbírku. Ono otřepané: “Kniha obsahuje vynikající povídky, nekolik průměrných a také pár špatných. Každý si ale najde svého favorita, příběhy, na které bude rád vzpomínat, a knihu tak lze doporučit každému příznivci žánru.“ Jo jo – to se dá s naprostý klidem aplikovat i tady. Takže pokud máte rádi detektivky a zelené mužíky jakbysmet – knihu si klidně kupte. Minimálne pro těch pět šest výborných a pět šest průměrných povídek – na oněch pět šest nepovedených kousků... rychle zapomenete.

Celkové hodnocení s hlavou nad vodou: 60%.

Ve spolupráci s Petrem Čáslavou. Původně vyšlo ve Skladišti snů.

Kdo je vrah?
/Whatdunits/
Resnick, Mike (ed.)
Překladatel: Petr Janouch
Obálka: James Warhola
Redakce: Pavel Winter, Jolana Ryšavá, Lubomír Kuba
Rok vydání: 2008
Počet stran: 360
Rozměr: 130 x 200
Provedení: paperback
Cena: 269.00 Kč

Petr Čáslava










Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...