Obávaný démon deštného pralesa, ten nejmocnější, jak se po generace traduje mezi indiány Jižní Ameriky - Kurupiri. Stvořitel lidí, který je však odvrhl za zabití jeho milované kapibary. Mocný Kurupiri má nohy v kotnících obráceně, aby mátl sledujícího nepřítele (člověka), dokáže na sebe brát jakoukoli podobu, lidem přináší zkázu ve svém hněvu. Démon se sídlem na nenápadné stolové hoře v srdci zeleného pekla, jejíž původní jméno byste marně hledali.

Ekonom a cestovatel ing. Jaroslav Mareš podnikl v roce 1978 cestu inspirovanou dětskou četbou Doylova románu Ztracený svět. Poprvé od té doby se nám naskytla příležitost přečíst si o této výpravě v nezkrácené verzi v knize Kurupira zlověstné tajemství s podtitulem Démonická stolová hora v srdci amazonských pralesů z produkce nakladatelství Motto.

Zajisté už si kladete otázku, proč na serveru o fantastice zveřejňujeme tuto recenzi. Odpověď naleznete níže, protože povídání pana Mareše nekončí jeho dávným zážitkem, naopak, právě tam se začíná až nepříjemně mrazivé vyprávění. Kniha je obohacena o další dvě - zcela odlišné - části.

Část první - K hradbám ztraceného světa

Pan Mareš nejenže zažil záviděníhodné dobrodružství, ale patří k velice dobrým vypravěčům. O několik úmorných a náročných týdnů v džungli se dokázal poutavým způsobem podělit také se čtenářem. Nedostanete tak do rukou žádný dobrodruhův deník, v němž by popisoval strohý průběh dne ve vlhkém prostředí amazonského pralesa, ale plnohodnotný literárně-vědecký zážitek. Stručný úvod nás seznámí s autorovým splněným snem a skrze úryvky ze zmíněného Ztraceného světa nabudí správnou objevitelskou atmosféru, v níž je spousta místa na otázky typu, co kdyby to byla pravda, to si musím zjistit. K tomu však dostanete prostor až po přečtení celé knihy.

V Brazílii se vám totiž otvírají dveře do úplně jiného světa. Ať už je to popis velkoměsta Manausu, ležícího na břehu Ria Negra nebo cesta k blízkosti tajemné mesety. Pan Mareš si pečlivě všímá okolí a seznamuje nás se zvyklostmi a kulturou neznámého drsného světa, protkaného vlastní mytologii a tradicemi. Tak se krůček po krůčku blížíme k branám panenské divočiny a se zatajeným dechem se seznamujeme s neznámým, historií, indiánskými bájemi a pověrami. A pak hle, stolová hora je na dosah a doposud nepokořena střeží své tajemství.

Po několika desítkách stránek se tak ocitáme ve skutečném inferno verde - zeleném pekle - abychom poznali krásu a nelítostnost tamní fauny a flóry. Jedovatí hadi, piraňy, jaguáři, kočovní mravenci, krásné orchideje, vodní liány, jedovaté rostliny, bažiny, vlhko, vedro, Waikové, garimpeiros, tajemní tvorové a strastiplné hledání cesty vzhůru k okrajům Kurupiry. Pomineme-li těžce uvěřitelné úvahy o tajemstvích tajemné mesety, pak zbývá krásná výprava čtenářova ducha za smrtící nádherou života v Jižní Americe. A to je teprve začátek.

Část druhá - Meseta hrůzy

V roce 1997 se pan inženýr Mareš do Brazílie pracovně vrátil a v jednom baru se setkal s hledačem drahokamů, kterého potkal před devatenácti lety. Svůj týden v Manausu pak strávil nejenom pracovně, ale posloucháním vypravování garampeira o jeho životě v okolí mesety. Dotýčný, v knize vystupující pod smyšleným jménem Reg, mu poskytl také svůj, léty a vlhkostí se rozpadající, deník. V knize máme jedinečnou možnost se s dobrodružným životem Rega v srdci přírody seznámit. Pokud ve vás soupeří skeptik a snílek, pak máte zaděláno na solidní rozpolcení osobnosti. Jestliže se kniha v předchozí části držela známých faktů, pak v mesetě hrůzy nebudete věřit vlastním očím.

Reg pocházel z Edinburghu, kde vystudoval botaniku. Na univerzitě se zamiloval, ale jeho láska se, kvůli zdravotním problémům své matky a jejich nákladné lečbě, rozhodla pro sňatek z rozumu za mnohem bohatšího muže. Regův žal byl tak velký, že se rozhodl uplatnit své znalosti orchidejí jako jejich lovec v Jižní Americe. Drsný život se mu z počátku nezamlouval, ale džungle ho uchvátila a po nevydařeném lovu orchidejí se rozhodl stát garampierem.

Se zatajeným dechem budete nevěřícně kroutit hlavou nad barbarskými poměry na území, které úředně spadá pod jurisdikci brazilské vlády. Zlatokopové prožívají svou horečku, indiáni z kmene Waiků se bijí za svou zem a do toho všeho se připlete Reg. V okolí stolové hory prožil nejedno dobrodružství, kterému bude zatěžko uvěřit. Pan Mareš však čirou náhodou narazil při svých cestách na mnoho důkazů a svědectví, kterými svědčí o pravdivosti tohoto vyprávění (žel bohu jméno úspěšné francouzské novinářky Christine Plavonil Google ne a ne vyplivnout). Reginald vzpomněl na kruté zacházení se ženami, žíjící pkatoještěry, podivné jeskyně uvnitř Kurupiry, vrchol však nikdy nenavštívil. Holt, zdolat 200 metrů kolmé skály je tvrdým oříškem.

Část třetí - Zlověstné tajemství

Poslední část Jaroslav Mareš sepsal během minulého roku. Zabývá se v ní zejména tvory, kteří by v takto izolovaných stolových horách mohli přežít milióny let. Vždyť třeba v případě Kurupiry (jež je dlouhá přes čtyřicet kilometrů a široká kolem dvaceti) by její plocha poskytnula dostatečný prostor pro zachovalý ekosystém. V této části zbývá prostor pro skeptika.

Autor nabízí důkazy o nedávných nálezech koster vyhynulých živočichů, jejichž stáří nepřesahuje stovky let. Společně s autorem se snažíme zvážit možnosti přežití dinosaurů a nakonec rozvíjíme až příliš věrohodnou teorii spiknutí, dokonce se nezalekneme uvažovat o existenci mimozemšťanů a paralelních světů - právě na vrcholu posvátné hory.

Proč byla zastavena stavba a posléze zrušena téměř hotová dálnice Perimertal norte skrze prales? Proč bylo uzákoněno povolení sestřelit jakkékoli letadlo, které by se objevilo v okolí Serra Urucuzeiro (nebo-li Cerro Delgado Chalbaud, nebo-li Kurupiry)? Proč tuto oblast uzavřeli Američané a ani brazilská armáda neví, co tam kutí? Proč je bráněno vyslat na nevinnou přírodovědnou výpravu špičkové vědce? Proč Marešovi odmítají spolupráci lidé, kteří byli plánovanou výpravou nadšeni?

To jsou asi základní a velmi znepokojivé otázky, na něž nemáme žádnou podloženou odpověď. Navíc žijeme v moderním internetovém věku. Vyhledavače nabízejí znepokojivě málo informací o samotné indiánské legendě a autorem uvedené nové, oficiální názvy Kurupiry jsou jen jménem ve výčtu dalších tepuí. Ani nejnovější novinka v podobě satelitních snímků planety, které nabízí GoogleEarth a NASA World Wind, přináší na souřadnicích několikakilometrové mesety, pouze nekonečnou amazonskou rovinu.

Kniha Kurupira - zlověstné tajemství možná neodpovídá na nadhozené otázky, ale skvěle pobaví, poučí, postraší a potěší. Kromě nadstandartní velikosti, pečlivé redakci, kvalitnímu papíru, pevné vazbě a záložkového proužku, nabízí také obrazovou přílohu v podobě kvalitních fotografií z první výpravy pana Mareše. Pokud chcete někoho podarovat, pak kniha rozhodně stojí za to. Za téměř čtyřista stran je třista korun (slevy na internetu) směšnou částkou.

Zbývá mi pouze vyslovit poslední nutkavou myšlenku. Nevymyslel si nakonec pan inženýr některé konspirační teorie? Existuje vůbec taková hora?

Název: Kurupira - zlověstné tajemství
Autor: Jaroslav Mareš
Nakladatel: Motto
ISBN: 80-7246-299-7
Počet stran: 385
Vazba: Vázaný
Rok vydání: 2005
Běžná cena: 349,- Kč