27.8.2016 | Svátek má Otakar






RECENZE: Ken MacLeod, Věž Kosmonautů

13.3.2009 0:05

Laser Věž kosmonautů Ken MacLeodTOPlistGeopolitické uspořádání Země je otočeno naruby, komunisté ovládli Evropu, Američané si drží svoje, a mezi tím probíhají nejrůznější půtky a šarvátky.

Kdesi daleko v Galaxii už mnoho generací žijí potomci prvních kolonistů, sdílejí svůj životní prostor s dalšími rasami.

Dvě dějové linie zpočátku velmi nesouvisející postupně signalizují společné momenty.

Ken MacLeod spojil do jednoho románu dva velmi odlišné světy a příběhy. Ten první - to je postsoučasná Země, geopoliticky transformovaná do noční můry Zbigniewa Brzezinského, a tam autor rozehrává téměř detektivní zápletku na pozadí velmi propracovaného nového společenskoekonomického systému, jehož jemnůstky ocení zvláště starší čtenářové, důvěrně obeznámení s díly třech bradatých mudrců. Technologie tu je jen o něco dále, než to, co známe ze svého okolí, to hlavní kouzlo příběhu spočívá v rozložení a v interakci politických sil. Tím druhým světem je zvláštní planeta, obydlená několika rasami, z nichž lidé tu tvoří osobitou komunitu, snažící se zachovat znalosti a dovednosti původně přivezené ze Země. A - hlavně - obnovit tu nejdůležitější dovednost, dovednost navigace, která je přivedla na tuto planetu.

Autor se dopustil velmi působivého příběhu, dokázal skloubit politickou fikci a hard SF do kompaktního celku, jakkoliv ze začátku čtenář přemýšlí, co ty dvě dějové linie vlastně propojuje. Zpočátku to jsou jen příjmení hlavních hrdinů, později ale autor dodává více a více spojovacích můstků, aby se v závěru oba příběhy setkaly a svým sloučením umocnily výsledný dojem.

Hlavní postavy příběhu jsou velmi životné v obou liniích a je poměrně snadné se do nich vcítit. Řada pozemských vedlejších postav je šablonovitá, postavena na schématech trockistů, světových revolucionářů a dalších podobných úkazů, jakoby vystřižených z letitých agitek(*). Kupodivu to ale moc nevadí, spíše to umocňuje absurditu celé současné evropské politické situace. Paralela mezi EU počátku jedenadvacátého století a pozoruhodným politickým mišmašem MacLeodovy postsoučasné Evropy je možná trochu přitažená za vlasy, ale vědeckou přesnost si jděte hledat jinam, tady jde o umělecký dojem. A to ještě navíc pod tím vším rudým nátěrem vespod docela slušně fungují obyčejné tržní mechanizmy.

Hard SF část, je méně dějová a tak dává dostatek prostoru k propracování postav, jejich motivací a hlavně jejich vývoje. A také k vykreslení složitého galaktického společenství, ras (přece jenom mi připadalo, že autor drobíček sáhl pro inspiraci po Duně - ale opravdu jen drobíček) i historie lidského osídlení, a také mezilidských vztahů (intrarasových, nicméně interpohlavních). A protože jsou obě linie vyprávěny paralelně, udržuje autor čtenářovu pozornost od začátku do konce.

Věž Kosmonautů je příběh, který v sobě dovedně slučuje dvě polohy žánru, působivě kombinuje paradoxy a traumata současné doby s touhami a s přáními realizovatelnými až v daleké budoucnosti, a stmeluje je do působivého amalgámu, pro nějž je žánrové označení New Space Opera spíše omezující, než vymezující.

Hodnocení: 70%.

Ken MacLeod: Věž Kosmonautů (Cosmonaut Keep)
překlad: Vladimír Lackovič
obálka: Stephan Martiniere
medailon autora: Martin Šust
Laser books, New Space Opera, 2009
319 stran, 265 Kč, brožované
ISBN 978-80-7193-267-3

(*) i název knihy sám je posazen do této polohy - v anglickém textu je volba mezi termíny

pagi


Máte problém a nemáte se komu svěřit?
Máte problém a nemáte se komu svěřit?

Svěřte se, třeba i anonymně na eMimino.cz a nechte si poradit.

Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky
















Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...