Hailsham je anglická internátní škola na úrovni. Patří mezi tři nejlepší zařízení svého druhu v zemi, její studenti jsou předmětem obdivu i závisti. Škola má kromě krásných pozemků a účelně vybavených budov samozřejmě i skvělé vychovatele. Postupně ale čtenář získává dojem, že něco není v pořádku s tím hlavním, tedy se studenty. Osobní vzpomínky jedné z absolventek nám přibližují celkem bezstarostnou atmosféru prvních školních let i pozdější roky dospívání, vznikající přátelství i lásky. Přesto je zde spoustu podivností: studenti nikdy nechodí ven z areálu školy, nemají žádné návštěvy, nemluví se o rodičích ani příbuzných. Jsou připravováni - ale k čemu vlastně? O řadě důležitých věcí se nemluví, studenti tato tabu dodržují. „Chci mluvit o všem, co se tenkrát stalo“, říká vypravěčka Kath, ale vlastně jsou to jen náznaky, jemné posuny, zdánlivě nic dramatického. Vychovatelé mají největší obavy z projevování citů, emocí; do svých šestnácti let viděla Kath pouze jednou plakat dospělého a připadalo jí to podivné a nepatřičné. Jenže ovládat emoce znamená také být lépe ovladatelný. Tihle studenti se málokdy na něco ptají a zdají se být zcela spokojeni s tím, co je čeká. Nejdřív budou pečovatelé a později dárci. Dárci orgánů. Podstoupí řadu dárcovských operací a nakonec zemřou. Ovšem to je ošklivé slovo, užívá se jiný výraz: oni prostě dokonají. Koneckonců, vždyť nejsou jako ostatní lidé, jsou jenom klony (nebo spíš kloni), kopie normálních osob.

Mrazivý příběh Kazua Ishigura Neopouštěj mě je jeho čtvrtým románem přeloženým do češtiny, kniha v roce 2006 získala Cenu za evropský román. Rodilý Japonec žijící od dětství v Anglii je také držitelem dalších dvou prestižních literárních cen, Whitbreadovy a Bookerovy. Námětu sci-fi použil poprvé, inspiroval ho jakýsi pořad v rozhlase o pokroku moderní medicíny a problémech etiky. Jestliže bylo vícekrát konstatováno, že ve sci-fi už žijeme, tento příběh klonovaných dárců nám to opět připomene – stačí se podívat do novin na debaty o kmenových buňkách, získaných z embryí. Zároveň ale není Ishigurův román nijak jednoznačný, postavy žijí v realitě, jejíž obrys není pevný, je zpochybňován dohady, výmysly a sny. Nic pro milovníky akčních příběhů, ale svým způsobem mi to připomnělo P. K. Dicka a jeho „teologické detektivky“, jeho vidění matoucího světa, v němž si nemůžeme být ničím jisti. Ale zatímco Dickovi hrdinové se aspoň snaží o odpor, Ishigurovy postavy pasivně přijímají svůj osud po jediné žalostné „vzpouře“.

A je tu ještě něco: ta kniha je vyvedená. Mám na mysli úroveň řemesla; hned, jak jsem ji otevřela, vzpomněla jsem si na neméně vydařenou českou verzi Jonathana Strange a pana Norrella Susanny Clarkové. Kvalitní smetanový papír, dokonale vybraná sazba a provedený tisk. Taková kniha potěší oko, hmat a dokonce i nos, protože voní a bude vonět i po letech. To všechno je jeden z mnoha důvodů, proč stále vycházejí knihy, přestože máme internet.

Neopouštěj mě /Never Let Me Go/
Ishiguro, Kazuo 
Nakladatel: BB art
Překladatel: Gisela Kubrichtová
Obálka: Jan Matoška
Redakce: Jana Strnadová, Jan Řehoř
Rok vydání: 2007
Počet stran: 272
Rozměr: 150 x 210
Provedení: hardback