Chodíme po světě. A nevšímáme si, že kromě nás (a kolem nás) chodí po světě i jiní lidé. Když si náhodou všimneme, pak většinou jen těch, které nějak potřebujeme, abychom mohli chodit dále, případně těch, kteří potřebují nás, aby oni mohli chodit dále.

Ani studený vítr pod šedou potrhanou oblohou a nadcházející pohřeb slavné premiérky nemohl zkazit radostnou náladu v knihkupectvích i na knižním veletoči. Ekonomická stagnace v Anglii a kontinentální recese stále trvá, ale klesající trh tištěných knih se poprvé za dlouhá léta vzpamatoval.

Když mi zavolal agent z Macksville, že má pro mne dům ve Stuarts Pointu, neváhal jsem ani okamžik a nabídku k pronajmutí přijal. Mělo to tu výhodu, že pozemek, na kterém dům stál, byl v přímém sousedství mé subdivize, a tudíž mi to dávalo naději, že mohu na probíhající práce dohlížet.

To je velmi hloupá otázka. Smím ji tak hodnotit, kladu ji já. Pokrok se neptá, pokrok si kráčí, kam ho vítr zanese, kam se mu zachce, kam ho my, lidé, svým počínáním zavlečeme. Rozhodně není žádného zákonodárce, Parlamentu, neboť jedině ten schvaluje zákony, dával příkazy, co jak má v jazyce být.

"Bohu se nelze vyhnout, leda vytvořením prázdnoty." Touto větou vstupuje do současné vášnivé vědecko-učenecké debaty o existenci či neexistenci Boha anglický konzervativní filozof Roger Scruton.

Američanů bylo asi dvacet. Vedl je důstojník, který měl na výložkách dva stříbřité proužky. Jeho jméno si pamatuji dodnes: Carl Millican, captain. Přijeli v pěti džípech, v prvním jel kapitán, jeho pobočník a řidič, na pátém byl namontován kulomet s nasazeným pásem.

Stalo se toto: tvůrce Semaforu a spolutvůrce vlny malých českých divadel, která posunula české (ale i slovenské) divadelnictví do rovin mnohem zajímavějších, než byly až do té doby (konce první půlky minulého století), se dočetl, že Jana Machalická sprdla britského autora českých kořenů Toma Stopparda...

A to jsem si chtěla jen v poklidu povídat o češtině a připomínat, co jsme ze školy zapomněli. Jenže tu to máme, leze to do očí, do hlavy a dělá to z mozku ani nevím co.

Ať už se jednomu zdá, že zestárnul moc rychle nebo snad pomalu, jen šťastlivci se dožijí toho, že o tom mohou vůbec uvažovat. Na to by jeden neměl zapomínat. I když teda, chtít aby jeden ve stáří na něco nezapomínal, je dosti nerealistické.

Třetí Iron Man odstartoval sezonu letních blockbusterů, a vypadá to, že v Hollywoodu letos vsadili na temnotu. Ve filmu Shanea Blacka (vybíraného na režisérský post zřejmě i kvůli svému černému příjmení) trpí Tony Stark v obavě z nezvladatelného ohrožení lidstva stavy panické úzkosti.