30.7.2016 | Svátek má Bořivoj






RECENZE: James P. Kelly a John Kessel (eds.), Singularity - Postkyberpunková antologie

17.1.2010 15:05

Singularity James Patrick Kelly John Kessel postkyberpunková antologieTOPlistPodtitul knihy zní hrdě "postkyberpunková antologie" a už svým grafickým stylem a motivem obálky se zřetelně odkazuje na česky nedávno vydané Zrcadlovky. V esejisticky pojatém úvodu oba editoři nabízejí stručnou teoretickou vycházku krajinou odlidštěných megakorporací, vábivé záře kyberprostoru a rebelství ulice, pro niž se ujal prodejný název kyberpunk. S pohledem přes rameno a jednou nohou vykročenou neprošlapanou cestou vstříc budoucnosti rozvíjejí úvahu o tom, kudy a kam se vydalo kybepunkové Hnutí z osmdesátých let. Protože povídky v Singularitách sice možná napsali lidé jako jsou Gibson, Sterling nebo Di Filippo, ale čtvrt století dynamických změn proměnilo autory i jejich dílo. Takže jaký je kyberpunk, který se dožil časů, kdy se měl odehrát?

Po meči podědil živý zájem o technologie měnící lidský život a stejně tak náhled na člověka z okraje společnosti. To druhé sice zní jako zápisek z gymnaziálního čtenářského deníku, ovšem kyberpunk tomu dodal realistickou syrovost. Hlavní rozdíl pak spočívá ve vyspělosti žánru. Tam kde je kyberpunk plný neusměrnitelné energie mládí, přináší postkyberpunk vyzrálost dospělosti.

Proto může Paul Di Filippo v povídce Co se šustí, Tygří Lilinko? dělat šprýmy na účet klasických kyberpunkových témat. Podobně rozmarný duch prostupuje i viktoriánskou postapokalyptickou grotesku Haf haf, řekl pes z pera Michaela Swanwicka. Tomu se v příběhu dvou archetypálních podvodníčků daří umně spojit svět upadlé civilizace a relikty bájných digitálních časů.

Motiv kyberprostoru jakožto spálené země či slepé vývojové uličky prosvítá hned několika dalšími texty. Jedním z nich je i Jak jsme se dostali do města a zase zpátky Jonathana Lethema, v němž na troskách starého zničeného světa nabízejí obchodníci s deštěm možnost ve virtuálním světě zapomenout na ubohost svých životů. Snad jako by postkyberpunk odrostl teenagerské vzpouře vůči systému a možná až příliš rychle dospěl k předčasné stařecké skepsi.

Děsivě realistickou vizi budoucnosti přináší Cory Doctorow v povídce Když Zemi vládli systemáci, z níž vás zamrazí, protože by se klidně mohla odehrát zítra. Doctorow technickým slangem líčí příběh o základních hodnotách a více než zdatně svým zasvěceným stylem supluje chybějícího Neala Stephensona. Smutný náboj výborně napsaného textu nakonec vyrovná alespoň symbolickou nadějí.

Krásného smutku si čtenář užije i ve Svatebním albu Davida Maruska, nejspíše emocionálně nejsilnější části antologie. Marusek citlivým způsobem přispívá ke klasickému kyberpunkovému tématu přenosu lidského vědomí mimo tělo a nenápadně pronáší na stránky Singularit i trochu netriviální romantiky. A jeho koktejl technologie, psychologie a zdivočelé legislativy na patře pálí, ale uvnitř hřeje.

Když už jsme u míchaného pití, tak by byl hřích nezmínit recept Dobrovolný stát Christophera Roweho. Jak namíchat jeden Dobrovolný stát? Třetinu sklenice naplňte raným Williamem Gibsonem, přidejte dvě polévkové lžíce antiutopického Orwella, protřepejte a dolijte Posledním Mohykánem. Ozdobte snítkou Carrolovy Alenky a servírujte. Je to recept prazvláštní a exotický, ale zažere se do hlavy jako ledoborec Kuang. Pozor! Návykové.

Zajímavý literární experiment předvedl Gibson v kaleidoskopicky pojaté miniatuře Třináct pohledů na kartonovou kolonii, jež svým jménem otevřeně prozrazuje obsah. Svou novátorskou formou se staví do opozice vůči autorovu obvykle hektickému stylu psaní. Tím může potěšit, ovšem zároveň snadno odradit, protože příběh je zde skrytý hluboko pod povrchem.

Autoři šestnácti textů nejsou žádná ořezávátka a z řemeslného hlediska předvedli, že kopou první ligu. Vzhledem k různorodosti povídek si přijde na své nejen fanoušek kyberpunku, ale i čtenář náročnější sci-fi. Na druhou stranu ne každá povídka se nutně musí líbit všem. Překladatelský tým si poradil s náročnou prací velmi dobře, oba editoři zúročili při výběru povídek své letité zkušenosti. Rovněž jejich úvod knihu zajímavě rámuje a potvrzuje pověst kyberpunku, coby teoretiky s oblibou reflektovaného žánru.

Čtyři sta stránek antologie obsahuje i klasické kyberpunkové příběhy, takže hovořit o postkyberpunku jako o něčem zcela novém a převratném lze jen stěží. Spíš než revoluce se v Singularitách dočkáme evoluce žánru. Za pětadvacet let došlo v kyberpunku k vývoji, stále však nezapomíná na své kořeny. Je možná dospělejší a s nabytou zralostí hledá nové cesty kam směřovat, ovšem netrpí žádnou krizí identity.

Skoro by se až chtělo říct: Kyberpunk je mrtev, ať žije kyberpunk!

Singularity: Postkyberpunková antologie /Rewired: The Post-Cyberpunk Anthology/ (Lamentina recenze)
Kelly, James Patrick (ed.) - Kessel, John (ed.)
Nakladatel: Laser-books
Překladatel: Adéla Kalousková, Petr Kotrle, Tadeáš Pelech, Richard Podaný, Jana Rečková, Tomáš Richtr, Miroslav Valina, Milan Žáček
Obálka: Tomasz Maroński
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2009
Počet stran: 448
Rozměr: 130 x 200
Provedení: paperback
Cena: 339 Kč

Jan Žlebek


Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky
















Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...