Do všeobecného povědomí se konec třiapadesátého roku zapsal politickými procesy a krutou zimou. A ve státním znaku nese český lev na hrudi místo rudé hvězdy hákový kříž. Protože válka trvala dlouho a skončila teprve když Vůdcovy tajné zbraně rozesely zkázu na východním pobřeží Spojených států. Martin Řezníček z Chrudimi, vlastně Walter Fleischner z Chrudu, byl při tom. Ale také byl při tom, když došlo k demobilizaci a nově vznikající mírová ekonomika Říše nedokázala absorbovat ten přebytek bývalých vojáků, mužů bez civilní kvalifikace, a na něho zbylo místo metaře. Měl štěstí.

Jeho celý civilní vesmír je redukován na nemocnou matku, vzpomínku na otcovu sebevraždu a na kocoura, a vlastně také na jeho metařskou halenu a koště. Vzpomínky na školu, studium na vojenském gymnáziu, na let nad New York, na otcovu práci a jeho sebevraždu se míchají se všednostmi a banalitami běžného života. Starost o matku a o její budoucnost ho přivedou k účasti na projektu, který mu připomene jeho válečná léta, ale to je jen malá odbočka od jeho směřování do finále Spěšného vlaku Ch.24.12.

Dokončení recenze.