4.12.2016 | Svátek má Barbora






RECENZE: J. Dann a G. Dozois, Armagedony

20.1.2006

"Běda, běda, běda obyvatelům země, až zaznějí polnice tří andělů, kteří ještě netroubili!" (Zjevení Janovo)

ArmagedonyBible patří k velice podnětným knihám, to bezesporu, ale autoři sci-fi nás nemusí nechat tápat v temnotách, aby nám ukázali daleko temnější stranu našeho konce. Mnohokrát se stačí pouze zeptat, co by se stalo, kdyby? A jedno specifické Kdyby sestavili zkušení editoři Gardner Dozois a Jack Dann ve své sbírce Armagedony. Sbírce tématicky zaměřené, což ve fantastice nebývá příliš časté, pomineme-li některé literární soutěže a jednou za uherský rok také soubor povídek, na velice aktuální téma. Uherský rok právě skončil, nakladatelství Triton vydalo výmluvně nazvanou kolekci povídek Armagedony. Konce světa přicházejí...

Již v úvodu nám editoři předjímají, co nás může čekat nejenom v současnosti, ale jak si to v průběhu let představovali samotní autoři fantastiky. Ohlížejí se zpět a vzpomínají, co děsilo generace před námi. Ať už to byla mimozemská invaze, světové války, atomová bomba, globální oteplování, genetické inženýrství, asteroid nebo Slunce. Poslední dobou může každého z nás napadnout nespočet dalších možností. A většinu těch nejaktuálnějších nalezneme v samotné knize.

Nemá smysl se zbytečně zastavovat u jednotlivých povídek zvlášť, neboť už tak bylo učiněno v Pagiho recenzi. Za každou nadprůměrnou prací stojí, kromě pečlivých editorů a jejich předmluv, vynikající autoři žánru. Krok za krokem nám představují možnosti konce lidstva od totální destrukce (...svět, jak ho známe; Zpráva pro krále Brobdingnanu; Jak zatočit s masařkami; Poslední západ slunce), přes úsvit naděje (Fermi a Frost; Zoufalé počty, Evoluce, Kýbl vzduchu; ...), až po nevinné, leckdy však děsivé hříčky (Nebraska na dně; Na usmířenou).

Téměř všechny povídky však využívají spojení celoplanetární katastrofy, která svým způsobem děsí samotné čtenáře, což by určitě nebylo nic bez osobního, lidského kontaktu s hrdiny, kteří jsou lidé jako my. Představují to nejpodstatnější pojítko mezi fantazií a skutečností, zároveň však bortí zeď tuto pomyslnou zeď. Vždyť k představě neodvratitelných katastrofických scénářů jsme neustále připravováni pouhým čtením článků v nejrůznějších periodikách, ale až zprostředkovaný zážitek nás může donutit připustit si, že všechno nemusí být v pořádku.

To by ale nemuselo stačit. Všichni autoři patří(ili) k velice schopným, inteligentním a vzdělaným členům společnosti. Proto vám nemusím dlouze vysvětlovat, že jejich povídky mají také propracované technické zázemí příběhu. Někde mouhou působit až příliš vědecky a fundovaně, ale podle mého tím člověka donutí sáhnout po odborné literatuře a pátrat, jestli to opravdu není skutečný návod na zničení našeho druhu. Kolikrát člověk opravdu neví, kde se jedná o smyšlenky, přičemž, pohlcen do čtení, zapomíná na spaní, pokud by spánku mohl být ještě schopen.

Zejména z výše uvedených důvodů bych za nejslabší články sbírky označil tři povídky. Krásnou a humornou hříčku Nebraska na dně, která pouze popisuje geologické zpustošení části Spojených států. Poslední západ slunce, nejkratší povídka sbírky, nádcházející po dlouhé povídce Nestálý Měsíc, jíž se značně podobá námětem, patří k tomu slabšímu. Oproti Pagimu se mi sarkastický konec celkem zalíbil. Za poslední slabinu, přesto však, narozdíl od všech ostatních, nejoriginálnější ...svět, jak ho známe, popisující dávno překonané vědecké teorie 19. století.

Armagedony nejsou vůbec příjemným čtením, pokud pomineme literární stránku věci, která vyčnívá nad průměrem jako Kilimandžáro nad okolní savanou. Skutečně mistrovská sbírka toho nejhoršího a přitom až příliš reálného, jak by mohl ze světa zmizet (ačkoliv ne vždy úplně) druh sám sebe zvoucí "rozumným". Kromě skvělých povídek jsem získal ještě něco navíc. Touhu podívat se dál, poodhrnout roušku dostupných znalostí. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdybych Armagedony nalezl na seznamu Cen akademie v kategorii Nejlepší překladová povídková sbírka za uplynulý rok.

"A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo." (Zjevení Janovo)

J. Dann, G. R. Dozois (ed.): Armagedony (Armageddons)
překlad: Robert Čapek, Aleš Drobílek, Zdeněk Havlíček, Petr Kotrle, Radim Rouče, Alžběta Soperová, Robert Tschorn, Zdeněk Uherčík
obálka: Milan Fibiger
Triton, edice Trifid, 2005
335 stran, 209 Kč (členové klubu Trifid 149 Kč), brožované
ISBN 80-7254-646-5

Jan Pechanec














Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...