Tento text naleznete i na www.sarden.cz, kde můžete bez registrace diskutovat a využívat mnoha dalších výhod.

"Nejsem technik, až na případy, když jsem opilý. Jinak nepoznám rozdíl mezi elektronem a elektrodou, vím jen, že jedno není vidět. A pokud i někdy něco vím, většinou to zmotám. Zkrátka můj problém je sémantika."
"Tvůj problém je, že jsi alkoholik."

(Roboti nemají ocas, s. 203)

Gallergherův alkoholismus je problém pro něj samého, pro jeho zoufale odvážné klienty i svérázného dědečka z Maine. Jediní, kdo si z nezřízeného pijanství hlavního hrdiny nemusí dělat vrásky, jsou čtenáři. A pokud jim nějaké přibudou, tak leda kolem úst od smíchu, protože eskapádám věčně namazaného vědátora s neortodoxními pracovními postupy humor rozhodně nechybí.

V první povídce sbírky, nazvané Časová schránka, je Galloway Gallegher představen publiku, avšak tentokrát hraje druhé housle. Mazaný advokát Vanning potřebuje vytáhnout z průšvihu natolik akutně, že neváhá použít ani nevyzpytatelné výtvory nachmeleného génia. Příběh končí promyšlenou pointou, která překvapí a potěší zároveň, takže autorovi odpustíte poněkud vleklé právní tahanice z prostřední části povídky.

Svět patří mně osobně považuji za vrchol knihy. Za prvé je Gallegher ve špičkové formě (čtěte: s kocovinou rozměrů New Yorku), za druhé mu více než zdatně sekunduje děda a trojice mončičákoidních mimozemšťanů s úmyslem dobýt svět. Vědec, jenž je schopen vynalézat jen v podroušeném stavu, je postaven před náročný úkol: dokázat, že není vinen vraždou sebe samého. Což nemusí být tak jednoduché, když se mu čas od času objeví na dvorku vlastní mrtvola.

Jako Povýšenec připadá Gallegherovi další produkt alkoholového opojení - narcistický robot Joe. Přijít na to, jak a hlavně proč ho stvořil, ale vědec musí. Správně totiž tuší, že jinak se ze zapeklité situace okolo pololegálních 3D kin nedostane. Závěrečné odhalení funkce robota je v tom nejlepším slova smyslu praštěné.

Seriál Červený trpaslík a epizodu Díky za tu vzpomínku si možná vybavíte při čtení příběhu Gallegher plus. Téměř detektivní pátrání po tom, co spáchal během poslední opice, a náročná rekonstrukce děravé paměti vynálezce dovede skrz mnohá nebezpečenství a dna panáků k bláznivé pointě. Kuttnerovi se daří vtipně parodovat sebe samého.

Na podobných principech je postavena i závěrečná povídka Ex machina. Probuzení po flámu není nikdy příjemné, ale když zjistíte, že vám každého vyprošťováka vypije zběsile rychlá neviditelná bytost, je třeba zakročit.

Příběhy zpitého génia humorným laděním evokují osudy jistého polského exorcisty se zálibou v samohonce (a nemyslím Geralta z Rivie). V podobném duchu se odehrávají i příběhy Gallowaye Galleghera, byť bohužel Kuttner zůstává za Pilipiukem nějakou tu koňskou délku pozadu. Plusové body autor získává za promyšlené zápletky, rovněž se mu daří spojovat všechny příběhové motivy a povídky uzavřít. K radosti publika se drží Čechovova pravidla, že když v prvním dějství visí na stěně puška, musí ve třetím vystřelit. Nezamýšleným bonusem je pak pocit nostalgie, kterou vytváří propast šedesáti let stojících mezi autorem a čtenářem. Inu, dobrá sci-fi zraje jako víno.

Slabinou knihy Roboti nemají ocas je jednak opakování - povídky se víceméně drží schématu: pitka → záhadný vynález → pátrání po jeho účelu. Což by se dalo odpustit, neboť je to pokaždé znovu a znovu švanda Na obhajobu autora lze říct i to, že původně příběhy vycházely samostatně časopisecky a opakování vynikne až v souhrnném vydání. Víc škody bohužel napáchala neučesanost příběhů, jež by si zasloužily čas k dozrání a závěrečným úpravám. Proč ho nedostaly, vysvětluje předmluva přibližující drsný život profesionálního spisovatele v USA čtyřicátých let.

Henry Kuttner nabízí humorné a lehce švihlé čtení jako zrozené pro krásný letní den. Udělejte si nedělní pohodu (klidně v pondělí), vezměte s sebou Galleghera někam na vzduch nebo k vodě a vychutnejte si příjemně odpočinkovou science fiction. Nakonec autor, jenž nakladateli řekne: "Nazvěte si to, jak chcete. Klidně třeba Roboti nemají ocas." ani jiné ambice než pobavit nemá.

A na dvou stech padesáti stránkách ukazuje, že to rozhodně není málo.

Roboti nemají ocas /Robots Have No Tails/
Kuttner, Henry
Nakladatel: Laser-books
Překladatel: Miroslav Valina
Obálka: Tomasz Jedruszek
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2010
Počet stran: 256
Rozměr: 110 x 165
Provedení: paperback
Cena: