28.8.2016 | Svátek má Augustýn






RECENZE: Charlaine Harris, Pravá krev 1: Mrtví do úsvitu

22.5.2009 0:05

Pravá krev Mrtví do soumraku Charlaine HarrisTOPlistUpíři jsou již čtyři roky zákonem uznanou menšinou a bojují za svá další práva. Hodně jim k emancipaci i toleranci lidské většiny pomohl vynález syntetické krve, která s trochou nadsázky nese název Pravá krev a prodává se v lahvích podobně jako pivo. Přesto trvalo právě čtyři zmiňované roky, než první z nich zavítal i do městečka Bon Temps, i když to leží nedaleko New Orleans, které se stalo jejich jakýmsi neoficiálním střediskem.

Pro své objevení se v Bon Temps si první upír velmi osudově vybral bar U Merlotta. Právě zde totiž pracuje Sooki Stackhouseová, dívka se zvláštním nadáním, kterou ale drtivá většina místních obyvatel považuje za podivínku nebo rovnou potřeštěného blázna. Jenom jí několik nejbližších ví, že její nadání, i když ona sama ho považuje spíše za prokletí, spočívá ve čtení myšlenek. I proto nový host Sooki upoutá na první pohled. Je totiž jediným barovým hostem, jehož myšlenky neslyší a navíc jeho kůže září jakoby mdlým měsíčním svitem. Není ale sama, kdo si uvědomuje, že nový host je něčím zvláštní. Manželé Mack a Denise Rattrayovi, kteří si prožili vězeňskou zkušenost mají s upírem své vlastní plány. Sookie se tak zaposlouchá do jejich myšlenek a s hrůzou zjistí, že plánují vysát jeho krev, která platí za luxusní drogu a afrodiziakum v jednom. Ačkoli ani zdaleka netuší, jaké to může mít následky, vydá se upíra zachránit, což se jí i podaří. Tak začíná její podivný a podivuhodný vztah s tvorem, který pamatuje Občanskou válku i některé Sookiiny předky.

S upíry se v současné době roztrhl přímo mega pytel. Snad každé nakladatelství si už do tohohle proudu přisadilo nějakou tou knihou nebo rovnou sérií (nebo několika, např. Triton). Není proto divu, že ani Baronet nechtěl zůstat pozadu a tak sáhl po knize Mrtví do soumraku ze série Pravá krev americké autorky Charlaine Harris, která má v originále momentálně už osm dílů. Svoji sázku si pojistil i tím, jak ostatně prozrazuje na zadním přebalu knihy, že tato kniha sloužila jako předloha stejnojmennému seriálu stanice HBO.

Jaká tedy je kniha autorky, která se proslavila detektivkami, aby následně své knihy ozvláštňovala i propojením s dalšími žánry? Začnu pěkně po pořádku.

Příběhů vyprávěných v první osobě, i z pohledu ženské hrdinky, jsem přečetl už spoustu, ale přesto jsem si v tomto případě musel zvyknout a měl co dělat, abych knihu po pár stránkách neodložil. Už dlouho jsem totiž nezažil, aby autorka popisovala své hrdiny tak okatě v jediném okamžiku - Mám blond vlasy, modré oči, pevné nohy, kypré poprsí, vosí pas a je mi pětadvacet let (Sookie o sobě, str. 7). V podobném duchu pak pokračuje kniha ještě několik dalších stránek, aniž by autorka dala více prostoru čtenářské fantazii. Naštěstí se Charlaine Harris dokázala vyvarovat rozvleklého úvodu, a i když se podobné otrocky podané popisy osob nebo míst ještě několikrát objeví, netahají už tak za oči jako v případě první kapitoly, a hned na druhé stránce textu přivádí na scénu svého upíra.

Upřímně, samotný úvod knihy je její nejslabší část, což je pro čtenáře ale v podstatě dobrá zpráva, protože pak už se příběh může jenom zlepšovat. Autorka prostě potřebovala své dva hlavní hrdiny dát dohromady za každou cenu, a tak k tomu velmi kostrbatě využila manžele s kriminální minulostí, kteří dokážou upíra, jak se ukáže v průběhu dalšího děje velmi mocného, přemoci (není vysvětleno jak) a pokusí se ho vysát. Tehdy se objeví Sookie a opět velmi nevěrohodně dokáže upíra zachránit. V této chvíli má ale autorka oba hrdiny tam, kde je chtěla mít a konečně může budovat příběh, který už nemá zapotřebí podobných podpůrných berliček. Od tohoto okamžiku tak děj plyne hladce vpřed, bez logických kopanců a se správnou mírou příjemného mrazení v zádech.

Baronet neopomněl v anotaci zmínit cenu Anthony Award za nejlepší detektivní román roku, který tato kniha získala a i proto je jasné, že detektivní zápletka bude podstatnou částí příběhu. Někdo totiž vraždí ženy, které se zapletly s upíry a podezření pochopitelně padne i na jediného známého upíra v Bon Temps. Tady je pak vidět, že autorka už má ledacos za sebou a s jistotou buduje předivo podezření, náznaků a falešných obvinění. Sookie se tak ocitá uprostřed vyšetřování a nebezpečí, které fatální vliv i na její blízké. I to nedovolí knize příliš zabřednout do vod sladkobolné červené knihovny a vztah Sookie a Billa se tak odehrává spíše na pozadí příběhu.

Pravá krev, co by televizní seriál, si získala spoustu fanoušků a nejinak tomu patrně bude i v případě knižní série. Pokud bych měl srovnávat s nějakou jinou sérií, asi největší podobnost je tu s lovkyní upírů Anitou Blakeovou (Laurell K. Hamilton). V obou případech mají upíři oporu v zákoně a nejsou tedy pouhou lovnou zvěří. Také obě hrdinky nejsou obyčejné ženy, ale každá má své nadpřirozené schopnosti. Kvalitativně zatím obě série srovnávat nebudu, přeci jenom Anita má v Čechách určitý náskok.

Osobně ale doufám, že tenhle náskok Baronet co nejdříve smaže vydáním dalších dílů série. Vždyť upírů zatím ještě není dost.

Mrtví do soumraku
/Dead Until Dark/
Harris, Charlaine

Nakladatel: Baronet
Překladatel: Ludmila Havlíková, Tomáš Havlík
Obálka: Martina Kysucká
Redakce: Josef Frais
Rok vydání: 2009
Počet stran: 296
Rozměr: 125 x 200
Provedení: hardback

Henry


Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky
















Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...