24.8.2016 | Svátek má Bartoloměj






RECENZE: Časovír

2.6.2008 0:05

Časovír Vlado RíšaTOPlistVlado Ríša vedle svých mnohočetných povinností v Ikarii a vlastního psaní čas od času vypustí v edici Ikaros antologii českých autorů. Tentokrát sáhl po cestování v čase, jak už napovídá i název této knihy.

  • Ondřej Neff, Gladiator Instant
    Jaromír je průměrný člověk - vydělává právě tolik, aby mohl utrácet za nejnutnější věci, má jakžtakž fungující rodinu, a také má sny a přání, která jsou nesplnitelná. Jenže najednou se jedno z nich začne realizovat. Antický Řím už pro něj není jen suchá faktografie našprtaná z učebnic, ani dramatické příběhy vzniklé v dobách, kdy ještě lidé uměli psát romány, ani výpravné filmy z dob, kdy důležitější bylo, jak věci ohromí diváka, než jak vypadaly doopravdy. Rozmarem jeho souseda, který ilegálně využívá časové konzervy, se jeho svět a dávná minulost prolnou. Ondřej Neff tu nastavil hned několik konfliktů, které se promíchávají a udržují běh vyprávění v docela slušném klusu.
  • Anna Šochová, Udržím tento svět, i vám navzdory
    V poněkud netradičním alternativním světě žije dívka, která umí putovat v čase i mezi paralelními světy. To, co jí zpočátku bavilo, se ale postupně stává zátěží, a ona hledá cestu, jak se z této povinnosti vysmeknout. Autorka tu vystavěla pozoruhodný svět, v němž komunismus stále funguje, a v jeho alternacích si pohrává s různými historickými událostmi. Nad touto vrstvou staví vlastní příběh své hrdinky, jejíž cesty do minulosti rezonují s jejím citovým životem, a nechává jí procházet složitým odpoutáváním se od něčeho, co dlouhou dobu tvořilo hlavní náplň jejího života.
  • Stanislav Švachouček, Dvakrát do stejného času
    Relativistické efekty vrátily kosmonauty na Zemi po několika stech letech. Ta je téměř pustá, žije tu už jen hrstka lidí, ostatní si nechali své osobnosti promítnout do různých minulých časů. Stanislav Švachouček vždy své povídky cizeluje (což je také důvod pro to, že je nechrlí na běžícím pásu), a i tady promyslel do nejmenších podrobností jak celé prostředí, tak i zápletku. Jeho přístup k cestování v čase je neobvyklý, a tak nechává čtenáři rozsáhlý prostor pro domýšlení možností, které otevírá. A jedna z nich má pro jeho svět i docela praktický pozitivní důsledek.
  • Jaroslav Mostecký, Sloužím vlasti, kurva!
    Vězňové a fyzici pracují na pusté planetě, mají tu vybudovat časoprostorový generátor. Jenže do cesty se jim stavějí překážky. Obří sršni, všežraví a nelítostní, ohrožení lidstva nepřátelskými Haliány vyzbrojenými o několik tříd lépe než co proti nim je možné postavit, a nakonec vzpoura vězňů, která otevře podzemní prostory sršňům. To vše zakrývá hned několik tajemství, která zamíchala osudy hlavních postav. Jarek Mostecký tu vytvořil vícevrstevný příběh, do kterého zapracoval jak hororové sršně, tak možná ještě hororovější vztahy mezi vězni a záhadu Haliánů.
  • Jana Rečková, Léčit a zabít
    Lékařka se pokusila zabít studenta, který u ní byl na praxi. Zdá se, že to nějak souvisí s jedním podivným pacientem, který se čas od času objevuje na klinice. Nejkratší - dvanáctistránková - povídka této antologie ale není pouhou anekdotou, nese v sobě něco navíc.
  • Edita Dufková, Účinky časoprostorového zlomu na zelená auta a náhodné stopaře
    Nadpis vlastně shrnuje obsah celé povídky - trochu bláznivá komedie, trochu anekdota, trochu černý humor.
  • Vlado Ríša, Závodník
    Z Masarykova okruhu rovnou do sofistikované budoucnosti - to je časový skok, který vytáhne hrdinu ze smrtelné havárie do světa, který je mnohem drsnější a tvrdší, než co kdy zažil. Vlado Ríša si tu pohrál s motosportem, k němuž přidal další vrstvy zápletek včetně mírné romance.
  • Františka Vrbenská, Studna pod jilmem
    V době antiky malé království těžce bojuje o svoji samostatnost. Několik rovin příběhu bojuje o čtenářovu pozornost, o víru, že právě tato časová dimenze je ta reálná - nebo snad je snem?
  • Lucie Lukačovičová, Čas jít domů
    Časoděj dává sílu svým dětem, sílu pohybovat se v čase a procházet světy. Jenže něco Časoděje vysiluje, ničí ho a chce ho zlikvidovat. Jde to vůbec?
  • Adam Andres, Není cesty zpět
    Krádež paměti, ztracený vynález, budoucnost lidstva. A také Pompeje dva dny před výbuchem Vesuvu. Stráž času neexistuje, a tak si musí lidé pomoci sami.

Čas a hrátky s ním patří do stálého repertoáru fantastické literatury bez rozdílu doby vzniku i národnosti autora. Vlado Ríša oslovil a poté vybral deset povídek, od nejkratší dvanáctistránkové po devadesátistránkový příběh Ondřeje Neffa, a nabízí nám široký repertoár od anekdot a humorných příběhů přes dobrodružství až po vážná témata. Není proto jednoduché jednotlivé příspěvky mezi sebou srovnávat, spíše to je třeba brát pocitově.

Dobrodružnou složku tu velmi odpovědně zastupuje Jarek Mostecký. Propracovaný vícevrstevný příběh, dramatické kulisy, vězeňské prostředí a vnější motiv ohrožení lidí Haliány jeho povídku staví do vedoucí skupiny pelotonu. Závodník Vlada Ríši je rovněž plnokrevným dobrodružným SF příběhem. Jeho hrdina je obyčejný kluk, životem dost otrkaný, vybavený zdravým rozumem, který mu nakonec pomůže projít se ctí vším, do čeho byl vmanipulován.

Dalším okruhem antologie jsou příběhy, jejichž pointa je postavena právě na cestování v čase. Neffův instantní gladiátor a povídky Slávka Švachoučka a Adama Andrese do této skupiny patří, jakkoliv jsou odlišné. Ondřej Neff z nich nejvíce reflektuje naši současnost (a také minulost), rodina Staňkových by mohla klidně být vylosována z vašeho paneláku. Slávek Švachoušek využil postupy klasické SF, a velmi působivě je domyslel způsobem, za který by se nemusel stydět ani Harry Harrison. Adam Andres využil několik zajímavých motivů, kterými cestování v čase doplnil a obohatil.

Blízko k sobě má několik dalších povídek Anna Šochová obratně manévruje v alternativních světech, dotýká se tu tématu komunistických režimů. Jana Rečková se soustředila na to, co ze své profese zná až příliš dobře - na odpovědnost lékaře za to, co dělá. Františka Vrbenská s poetikou a kultivovaností sobě vlastní vytvořila příběh, který prolíná mezi snovou a reálnou vrstvou tak dokonale, jak to jen jde.

Zůstávají nám tu povídky, které jsem nedokázal zařadit do žádné z předchozích kategorií. Edita Dufková se nepustila do „vážného“ tématu, pohrála si s myšlenkou, co by se stalo stopařovi, kdyby nastoupil do auta putujícího mezi časy, a vytvořila anekdotu, která je už z principu cyklická. Lucie Lukačovičová přistoupila k času a pohybu v něm z pozice fantasy, ale spíš se soustředila na prostředí, kterými její hrdinové procházejí, než na vlastní zápletku.

Antologie Časovír soustřeďuje zajímavé práce na zajímavé téma, a přitom se neopakující. Pokud máte rádi příběhy o cestování v čase, určitě se pobavíte, celková úroveň prací je vyšší než průměrná. Nehledejte v ní ovšem žádnou „velkou“ literaturu, i když několik povídek se všeobecných etických témat dotýká.

Hodnocení: 60%.

Časovír
editor: Vlado Ríša
obálka: Jan Patrik Krásný
Mladá fronta, edice Ikaros, 2008
460 stran, 289 Kč, brožované
ISBN 978-80-204-1774-9

pagi














Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...